vse o chemii

Jaderná puma

2011-03-08T08:35:00.000-08:00

Velmi dulezite je tez izotopove slozeni vyhoreleho paliva. Je podstatne
zavisle na stupni vyhoreni. Obsah nuklidu v pouzitem palivu udava
nasledujici tabulka (hodnoty v kg/t uranu):

+------------------------------------+
| nuklid stupen vyhoreni |
| 17700 24300 31800 |
+-------+--------+---------+---------+
| 235U | 19.0 | 15.9 | 11.8 |
| Pu | 7.56 | 10.5 | 10.2 |
| 239Pu | 5.60 | 7.42 | 6.27 |
| 237Np | 0.21 | 0.46 | 0.47 |
| 241Am | 0.09 | 0.12 | 0.14 |
| 244Cm | -- | 0.008 | 0.016 |
| 137Cs | 0.80 | 0.88 | 1.12 |
| 90Sr | 0.29 | 0.36 | 0.47 |
| 99Tc | 0.43 | 0.58 | 0.77 |
| Pd | 0.41 | 0.72 | -- |
+-------+--------+---------+---------+

Z tabulky vyplyva, ze zakladnimi izolovatelnymi aktivnimi komponenty
jsou uran a plutonium. Jelikoz se vam pravdepodobne nebude chtit
zpracovavat vice nez 1.5-2 tuny vychoziho materialu, mohli byste zkusit
smisit kovovy uran s plutoniem - teoreticky by to nemelo byt na ujmu
ucinnosti konstruovaneho pristroje.

Prvni fazi zpracovani stepneho materialu je odstraneni obalu a prevedeni
do roztoku. Pro nejcasteji pouzivane palivo ve forme UO2 pokryteho
nerezavejici oceli nebo slitinou zirkonu je nejlepsi obaly odstranit
mechanicky (odsoustruzenim ci odrezanim - jen pro silne povahy) nebo
otavit. Tablety spolu se zbytkem pokryti se rozpusti v zredene HNO3 s
pridavkem maleho mnozstvi HF. Roztok se filtraci zbavi nerozpustenych
casti. Obsahuje velke mnozstvi uranu (1 az 2 mol dm-3), plutonium a
ostatni v tabulce uvedene nuklidy. POZOR - pri rozpousteni unikaji
plynne nebo alespon silne tekave radioaktivni produkty - jod, ruthenium,
xenon, krypton. Vystavovat se jejich pusobeni se nedoporucuje - kdo by
chtel prijit o zivot jeste pred dokoncenim prace? Je tedy nutno je
zachycovat (vzhledem k jejich chemickym vlastnostem je to cinnost velmi
nevdecna), nebo vypoustet do okoli, pokud mozno ve vetsi vzdalenosti od
vas a v mene obydlene oblasti - kdo by stal o predcasne prozrazeni?

Jaderná puma

2011-02-09T06:32:00.000-08:00

Nejsnaze si opatrite palivove tyce z lehkovodniho reaktoru, oznacovaneho
VVER, u nas VVER-440 v Jaslovskych Bohunicich a v Dukovanech, nebo
VVER-1000 v Temeline.

Do jaderneho reaktoru se palivo vklada v tzv. palivovych kazetach.
Aktivni zona reaktoru obsahuje nekolik set takovychto palivovych kazet.
Palivova kazeta se sklada ze 100-200 palivovych prutu, delkou
odpovidajicich vysce aktivni zony reaktoru - t.j. 2-3m. Palivovy prut je
tvoren tyci o prumeru 10mm, slozene z na sobe postavenych tablet
sintrovaneho UO2 hermeticky uzavrenych v trubce ze specialni slitiny
zirkonu. Vsazka uranu do reaktoru VVER-440 je 42t obohacenych na 3.5%,
pro reaktor VVER-1000 je to 66t obohacenych na 3.3-4.4%. Palivove pruty
maji delku 2500mm pro VVER-440 nebo 3500mm pro VVER-1000.

Velmi dulezitou hodnotou pro vyhorele jaderne palivo je stupen vyhoreni.
Udava se nejcasteji jako pomer mnozstvi uvolnene tepelne energie ku
puvodnimu mnozstvi jaderneho paliva. Prakticky se udava v jednotkach
MW.den/tuna paliva. Vyhoreni 10000 MW.dni/1 tunu paliva odpovida cca
12.3 kg spotrebovaneho stepneho materialu, coz odpovida asi 1.2% paliva.
V soucasnych tepelnych reaktorech se dosahuje vyhoreni 10000-35000
MW.dni/t (1-3.5%).

Výroba jaderné pumy v amatérských podmínkách

2010-06-15T03:00:00.000-07:00

neutronova puma
Tento typ ma omezenou emisi elektromagnetickeho zareni, nicivy
ucinek je smerovan predevsim proti zive sile a je zapricinen emisi
velkeho mnozstvi vysokoenergetickych neutronu, ziskanych reakci
9Be(ŕ,n)12C a zejmena reakci 9Be(X,n)8Be. Konstrukcne jde o
klasickou naloz (zdroj zareni gama) obalenou berylliovym plastem.
Puma ma snizene mechanicke destrukcni ucinky.

Zakladnim problemem je dostatecne mnozstvi stepneho materialu. Musi jim
byt bud uran (izotop 235U) nebo plutonium (izotop 239Pu), ktery navic
musi byt dost cisty (alespon 95%, radeji vice). Mate-li dostatecne
mnozstvi financnich prostredku, muzete si jej opatrit na cernem trhu,
nejlepe z byvaleho Sovetskeho svazu - odtamtud je nejlevnejsi.
Pravdepodobne vsak nebude mit pozadovanou cistotu. Nezoufejte, precistit
se da.

Pri nedostatku penez existuji dve reseni. Zpracovani uranove rudy
vylucuji, jde o praci nevdecnou a v domacich podminkach
neuskutecnitelnou - bylo by nutno zpracovat nekolik desitek tun rudy
(nebo spise mnohem vice). Zbyva tedy zpracovani vyhoreleho jaderneho
paliva.

Jak sehnat vyhorele palivo vam neporadim z duvodu mozne cenzury
casopisu. Legalne to vsak asi nepujde, doporucuji tedy sklady jaderneho
odpadu - pri dukladne priprave se vam snad podari prislusne mnozstvi
"ojetych" palivovych tyci sehnat.

Jaderna puma a její výroba v amatérských podmínkách

2010-06-07T02:00:00.000-07:00

Pri vybuchu
vodikove pumy pripadaji v uvahu tyto reakce:

1H + 1H ---> 2H + 0+1e

2H + 1H ---> 3He + X

2H + 2H ---> 3H + 1H

2H + 2H ---> 3He + 10n

3H + 2H ---> 4He + 10n

3He + 3He ---> 4He + 1H + 1H

6Li + 10n ---> 4He + 3H

7Li + 10n ---> 4He + 3H + 10n

a nektere dalsi...

Pri kazde z techto reakci se uvolni 2-18 MeV energie (vyjma posledni
reakce, kde se 2.5 MeV spotrebuje). Tato uvolnena energie mnohonasobne
zvysuje ucinnost vodikove pumy oproti pume jaderne.Jaderna puma se zde
pouziva pouze jako rozbuska. Smrtici ucinek ma vlna zareni, tlakova vlna
a vysokoenergeticke neutrony.

Rozeznavame tri zakladni typy jadernych pum:

klasicka jaderna puma
Jde o zakladni typ, jehoz princip je popsan vyse.

termojaderna puma
U tohoto typu se uvolnuje vetsi mnozstvi energie, jejiz hlavni cast
pochazi z termojaderne reakce. Konstrukcne jde o klasickou naloz
(zdroj aktivacni energie) obalenou vrstvou hydridu a deuteridu
lithneho LiH a LiD (neskodne vyhlizejici bily prasek).

Jaderna puma a její výroba v amatérských podmínkách

2010-05-25T02:36:00.000-07:00

Z toho vyuzitelna energie
se pocita cca 201 MeV, nebot asi 10 MeV odnaseji neutrina, ktera maji
obrovskou pronikavost.

Vlastni retezova reakce bohuzel nema 100%ni ucinnost, protoze cast
zasazenych jader se nerozstepi, cast neutronu je pohlcena nestepitelnymi
primesmi a konstrukcnimi prvky a cast neutronu ze soustavy unika. Na
techto vlivech zavisi hodnota multiplikacniho faktoru k, coz je pomer
poctu neutronu vzniklych stepenim k poctu neutronu pohlcenych v soustave
za urcity casovy interval. Je-li k>1 (cim vetsi, tim lepe), dochazi k
retezove stepne reakci se vsemi dusledky (svetelne a zvukove efekty).

Kriticka hmotnost soustavy je stav, kdy je unik neutronu z povrchu
soustavy kompenzovan zvysenim poctu neutronu vzniklych v celem objemu
soustavy. Zavisi na slozeni soustavy (neucinne zachycovani neutronu),
materialu okoli (odraz uniklych neutronu zpet do soustavy - pouzitim
neutronovych zrcadel lze kritickou hmotnost soustavy znacne snizit) a
geometricke forme (na te zavisi pocet uniklych neutronu - nejlepsi je
koule). Kriticke hmotnosti je v soustave s kovovym uranem mozne
dosahnout jen zvysenim podilu stepitelneho izotopu - obohacovanim uranu.
Pro uran obohaceny na 90% je to 24.5 kg pro kouli obklopenou vodou
(doporucuji pouzit neutronova zrcadla a pridat male mnozstvi moderatoru
- snizeni pravdepodobnosti neucinneho zachytu neutronu (pozn.aut.)).

U termojaderne pumy se vyuziva principu jaderne fuze. Vysokou vazebnou
energii vztazenou na 1 nukleon ma helium 42He, proto se jadra s nizsi
vazebnou energii mohou premenovat na helium. Reakce mohou probihat pouze
za velmi vysoke teploty a tlaku (zajisti jaderna puma).

Jaderna puma a její výroba v amatérských podmínkách

2010-05-19T06:32:00.000-07:00

Principem jaderne pumy je nahle uvolneni velkeho mnozstvi energie ve
forme elektromagnetickeho zareni pestre palety vlnovych delek a
kineticke energie vzniklych castic. Tato energie vznika pri stepeni
atomoveho jadra za dodani maleho mnozstvi energie zachycenym neutronem.
Z prirozenych nuklidu je pouze nuklid 235U schopny samovolneho stepeni
jadra po zachytu tepelneho neutronu. Jadro tohoto izotopu uranu je jiz v
klidovem stavu deformovane, po zachyceni neutronu se rozkmita a posleze
se zaskrcuje a rozpada na dve stepne trosky, 2-3 neutrony (ale nekdy i
0-8) stepici dalsi jadra a zpusobujici retezovou reakci a nekolik kvant
zareni X. Stepne reakci vsak konkuruje reakce (n,X), protoze emise
fotonu je alternativni metoda ztraty energie. Neutron vsak muze byt
zachycen i jadrem 238U, pricemz probihaji reakce 238U(n,X) ---> 239U,
239U ---> 239Np ---> 239Pu. Teto reakce se vyuziva v tzv. mnozivych
reaktorech, perspektivnich pro jadernou energetiku, protoze vznikajici
plutonium lze pouzit jako stepny material pro jadernou reakci.

Stepna reakce probiha podle rovnice:

1 235 A1 A2 1
n + U ---> L + M + z n + x X
0 Z1 Z2 0

kde Z1 + Z2 = 92, A1 + A2 + z = 236 a z = 2.41.

Produkty stepne reakce jsou velmi ruznorode. Muze vzniknout pres 90
ruznych jader s vytezky mezi 0.001 ppm az 7%. Maximalni vytezky jsou pri
stepeni tepelnymi neutrony v oblasti jader s A = 85-105 a A = 130-150,
pri stepeni rychlymi neutrony (obvykle v mnozivych reaktorech a zejmena
v jadernych zbranich) mezi 158-178. V nezanedbatelnem mnozstvi vznika
jeste treti jadro - tzv. minoritni stepna troska, kterou je obvykle
tritium, helium, lithium ci beryllium. Pomer A/Z u vznikajicich jader je
stejny jako u 236U, tedy 1.57 coz je pro dane nuklidy nevyhodne a pomer
se upravuje negatronovou premenou v kratsich ci delsich generickych
retezcich (lze odvodit z tabulkovych udaju). Celkova energie uvolnena
pri stepne reakci je 211 MeV (vcetne energie vznikle pri radioaktivnich
premenach sekundarnich produktu - cca 14 MeV).

Jaderna puma a její výroba v amatérských podmínkách

2010-05-11T07:28:00.001-07:00

Pozdni projevy zareni jsou napriklad poskozeni kuze - rozsireni koznich
cevek, zvysena pigmentace, nekdy i odumirani a zvredovateni, casto
vedouci az ke vzniku rakoviny. Dosti bezny je i zakal ocni cocky,
zhorsujici zrak az k slepote. Zvyseny sklon k tvorbe nadoru pretrvava az
desitky let, stoupa tez pravdepodobnost vzniku leukemie. Asi 0.5%
populace je citliva uz na davku 1 Gy. Rada farmakologickych preparatu,
radioprotektiv, muze zcasti zmirnit ucinky zareni. Vetsinou jde o latky
obsahujici siru, v nouzi lze pouzit i vajecny bilek ve vetsim mnozstvi.
Tyto latky se vsak musi uzit asi pul hodiny pred predpokladanym
ozarenim. Nebezpecnost radioaktivniho zareni spociva hlavne v jeho
smyslove nezjistitelnosti. Vysoke intenzity zareni zpusobuji modravou
fluorescenci ocniho obsahu, uvidite-li vsak nekdy neco takoveho, piste
zavet, nebot se v dalsich nekolika hodinach nebo mozna i dnech
rozloucite s vasi pozemskou existenci. Somaticke priznaky nejsou zadne,
eventuelni neprijemne pocity jsou jiz priznaky rozvijejici se nemoci z
ozareni.

Jaderna puma a její výroba v amatérských podmínkách

2010-05-10T01:55:00.000-07:00

Ionizujici zareni vyvolava fragmentaci molekul, denaturaci bilkovin,
stepeni aminokyselin a vznik amoniaku a sulfanu, vznik vodiku a kysliku
z vody, inaktivaci enzymu, polymerizaci a depolymerizaci makromolekul -
fragmentaci chromozomu a genetickym porucham, v extremnich davkach az
lyzi bunky. Podprahovou davku nelze nijak pocitit. Vyssi davky, pusobici
jiz dosti skodlive, se pocituji jako stav kocoviny po vypiti vetsiho
mnozstvi alkoholu (tzv. rentgenova kocovina).

Mirne prechodne zarudnuti kuze zpusobuje jiz mistni ozareni 5 Gy. Pri
davce 10-20 Gy se kuze rozpada, objevuji se vredy. Za dva tydny vypadaji
vlasy a byla-li celkova davka vyssi nez 5 Gy, jiz nenarostou.

Prodromalni reakce se projevuje az se zpozdenim. Charakterizuji ji
obtize zazivaci a nervove, nechutenstvi (1.2+0.4 Gy), nevolnost (1.7+0.3
Gy), unavnost (1.8+0.5 Gy), skleslost, poceni, bolesti hlavy a apatie,
nekdy stridana neklidem. Jiz male davky zpusobuji poskozeni kostni drene
s naslednou anemii a poskozenim, eventuelne selhanim imunity organismu.
Pri vyssi davce se objevuji zvraceni (2.1+0.5 Gy), prujmy (2.4+0.6 Gy) a
caste krvaceni. Davka 2.8+0.5 Gy pusobi po nejake dobe smrt, smrt do
30-60 dnu (pro 50% subjektu) nastava pro jednorazove ozareni cca 4.5 Gy
(odhad individualne kolisa mezi 2 a 7 Gy). I velmi nizke davky pusobi
silne teratogenicky.

Jaderna puma a její výroba v amatérských podmínkách

2010-05-07T07:22:00.000-07:00

(prvně publikováno v časopise Vodíková jiskra)

Mezi nejkrásnější efekty, které je možno vytvořit, patří jaderný výbuch.
V nepatrnem okamziku se uvolni ohromne mnozstvi energie, ktere zbytek
naloze odpari a promeni v idealni plazma o teplote nekolika milionu
kelvinu. Toto se navenek projevuje jako nesmirne jasna, krasna a
rozpinajici se koule ohne, sirici kolem sebe tlakovou vlnu nicici vse
zive i nezive a zametajici zemsky povrch. Tlakovou vlnu predchazi vlna
svetelna a tepelna, ktere trvaji nekolik sekund a zpusobuji oslepnuti a
az smrtelne popaleni nechranenych osob. Jsou provazeny radiovym zarenim,
zarenim gama a neutrony. Radiovy a magneticky impuls pusobi poskozeni
elektroniky, radiacni vlna pusobi silne ionizacne, cimz se narusuje
struktura napr. zive tkane a dochazi k poskozeni zivych organismu, v
konecnem dusledku vzdy smrtelneho (cimz vas samozrejme nechci odradit od
konstrukce takovehoto veseleho zarizeni, vzdyt jednou tam musime
vsichni...). Sekundarnim dusledkem jaderneho vybuchu je radioaktivni
zamoreni rozsahleho prostoru, coz vsak jeho obyvatele, zejmena z
blizkosti epicentra vybuchu, uz nemusi zajimat.

TECHNICKÉ ZBOŽÍ:

2010-05-06T01:03:00.000-07:00

Trichlorethylen 900ml 149,-
Xylen 900ml 56,-
Formaldehydi solutio 35% (formaldehyd) 900ml 79,-
Terpentýnový olej 500ml 54,-
Terpentýnový olej 1000m1 89,-
Ricínový olej nalévaný 1kg 80,-
Lněný olej 1000ml 149,-
Lněný olej 200m1 39,-
Glycerin 1000m1 198,-
Grafit vážený 25kg 1kg 80,-
Klih kostní vážený 50kg 1kg 120,-
Uhličitan amonný (amonium) vážený 50kg 1kg 70,-
10dkg 10,-
Soda bikarbona ČsL 4 vážená 50kg 1kg 60,-
(potravinářská)
Kyselina citrónová vážená 25kg 1kg 80,-
Kyselina sorbová Čsl 4 vážená 40kg 1kg 377,-

CHEMIKÁLIE:

2010-05-05T00:28:00.000-07:00

zboží balení ceny
KYSELINY:
Kyselina solná technická 30% 1l. 22,-
Kyselina solná technická 30% 0.5l. 16-
Kyselina sírová aku.32bé 1l. 22,-
Kyselina sírová aku.32bé 0.5l. 15,-
Kyselina dusičná čistá 65% 900ml 59.-
Kyselina fosforečná čistá 85% 900ml 155,-
Kyselina octová čistá 99% 900ml 130,-
Kyselina mravenčí 85-87% 900ml 120,-
Kyselina oxalová(šťavelová) vážená 50kg 1kg 100,-
Kyselina fluorovodíková p.a.38-40% 900ml 169,-
Kyselina sírová 96% 900ml 108,-
ChEMIKÁLIE:
Fosforečnan sodný vážený 50kg 1kg 35,-
Kamenec chromito draselný vážený 50kg 1kg 57,-
Soda kalcinovaná bezvodá vážená 25kg 1kg 20,-
(uhličitan sodný bezvodý)
Siřičitan sodný vážený 50kg 1kg 30,-
Pyrosiřičitan draselný vážený 50kg 1kg 130,-
(kaliopyrosulfit)
CHlorid amonný (salmiak) vážený 50kg 1kg 50,-
Síran hořečnatý (hořká sůl) vážená 50kg 1kg 25,-
Síran hlinitý vážený 50kg 1kg 25,-
Pyrosiřičitan sodný vážený 50kg 1kg 44,-
Thiosíran sodný (sirnatan) vážený 50kg 1kg 55,-
Dusičnan draselný (sanitr) vážený 25kg 1kg 65,-
Hydroxid sodný 1kg 45,-
Hydroxid draselný vážený 50kg 1kg 65,-
Manganistan dras.prášek vážený 1kg 99,-
Kamenec hlinitodraselný vážený 50kg 1kg 89,-
(síran)
Síran měďnatý (modrá skalice) vážený 50kg 1kg 60,-
Síran amonný syntetický vážený 50kg 1kg 20,-
Perboritan sodný tetrahydrát vážený 50kg 1kg 49,-
Síra mletá vážená 50kg 1kg 25,-
Síra srážená ČsL 4 500g 114,-
Suřík vážený 50kg 1kg 89,-
Magnesium vážený 25kg 1kg 140,-
Mastek vážený 25kg 1kg 50,-
Peroxid vodíku 30% 500ml 30,-
Peroxid vodíku PA čistý 30% 1000ml 155,-
Thiomočovina p.a. 500g 126,-

Millerit

2010-05-02T10:18:00.000-07:00

"zlat‚ vlasy" Ni S
Vlastnosti: Tento mi-
ner l se nach zˇ vŘt-
çinou v n dherněch
trsech. ¬etn‚ krysta-
ly majˇ podobu jem-
něch, mosaznŘ §lu-
těch jehlic a vl sk….
ale mohou bět
matn‚ a nazelenale çed‚. hnŘdav‚ a§ do źer-
na s hedv bněm leskem. ćtŘpnost: dokonal ;
hustota: 5,3.
Vznik a věskyt: Millerit se jen zýˇdka vyskytuje
ve vŘtçˇm mno§stvˇ, vŘtçinou vznik v cemen-
taźnˇ z˘nŘ jako druhotně miner l z jiněch nik-
lověch rud. Proto jej lze najˇt na niklověch
naleziçtˇch nejr…znŘjçˇho druhu. Na dole Fried-
rich (Wissen/Siegerland, SRN) byla nalezena
źerstv , leskl , pod‚lnŘ pruhovan st‚bla
o tlouçśce 0,5-2 mm a d‚lce a§ 5 cm a ra-
di lnŘ trsovit‚ agreg ty. Dalçˇmi zn měmi nŘ-
meckěmi naleziçti jsou Nanzenbach u Dillen-
burgu, Ramçbeck, Mˇçen. N dhern‚ krystaly
byly nach zeny v uhelněch dolech v PorŁýˇ,

napý. v dole Christian Levin v Essenu, nejkr s-
nŘjçˇ krystaly z poslednˇ doby poch zejˇ z dolu
Zollverein, v dole Germania v Dortmundu byly
objeveny vlasovit‚ krystaly a§ 8 cm dlouh‚,
jejich§ çpiźky byly zź sti rozçtŘpen‚, v okolˇ
Wuppertalu-Elberfeldu byly v drŁz ch naleze-
ny źerstv‚ jehlicovit‚ krystaly a§ 15 mm dlou-
h‚ a zź sti ohnut‚ a kroucen‚. Dalçˇ naleziçtŘ
jsou ve Walesu a v Bombianu u BolonŘ v It -
lii, u n s v J chymovŘ a na kladenskěch hal-
d ch.
Věznam a vyu§itˇ: Tento nerost byl objeven
v roce 1789 a jeho jehlicovit‚ krystaly byly po-
va§ov ny za vlasovitou formu pyritu. Teprve
po dlouhotrvajˇcˇ diskusi byl millerit uzn n ja-
ko samostatně miner l. M sice vysokě obsah
niklu, ale vyskytuje se v malěch mno§stvˇch,
a proto nem jako niklov ruda věznam.-.-.-.-.-.-

Praktické použití vysokomolekulárních látek ve stavebnictví

2010-01-03T15:22:00.000-08:00

- konstrukční i pomocný materiál
Plastbetony – pojivo nahrazeno vhodnou plastickou hmotou, z ekonomických důvodů lze používal pouze levných pryskyřic, použití – pod vlivem organických kapalin: odpadní kanály, ropovody, ochranné omítky,
Polymerbetony – zaplnění mikropórů v betonu vhodným plastem5x větší pevnost, větší korozivzdornost, využití- opravy betonových ploch ( po penetrování použitou makromolekulární látkou - výborná přilnavost ke starému betonu)
Syntetická lepidla – lepení dřeva, odolné vůči vodě, hnilobě a plísním,
Latexové nátěry – ředitelné vodou, nejsou vhodné pro trvale vlhké prostory, podobné vlastnosti – akrylátové barvy, do agresivních prostředí – chlorkaučukové nátěry.

2009-06-04T06:48:00.000-07:00

Praktické použití vysokomolekulárních látek ve stavebnictví
- konstrukční i pomocný materiál
Plastbetony – pojivo nahrazeno vhodnou plastickou hmotou, z ekonomických důvodů lze používal pouze levných pryskyřic, použití – pod vlivem organických kapalin: odpadní kanály, ropovody, ochranné omítky,
Polymerbetony – zaplnění mikropórů v betonu vhodným plastem5x větší pevnost, větší korozivzdornost, využití- opravy betonových ploch ( po penetrování použitou makromolekulární látkou - výborná přilnavost ke starému betonu)
Syntetická lepidla – lepení dřeva, odolné vůči vodě, hnilobě a plísním,
Latexové nátěry – ředitelné vodou, nejsou vhodné pro trvale vlhké prostory, podobné vlastnosti – akrylátové barvy, do agresivních prostředí – chlorkaučukové nátěry.

2008-11-26T10:01:00.000-08:00

Důležitější plasty připravené polykondenzací
Fenolformaldehydové pryskyřice – kondenzace v kyselém prostředílyneární řetězce (netvrditelné pryskyřice – novolaky), kondenzace v alkalickém prostředí  rozvětvené a zesítěné makromolekuly (resoly+formaldehydresity), součástí strojů, ozdobné předměty, výroba lisovacích hmot-bakelitů,
Nenasycené polyestery – viskózní kapaliny, po vytvrzení ohebné až velmi tvrdé, využití ve formě skelních laminátů,
Epoxidové pryskyřice – výborné lepidlo,
Polyamidy – jako laky v kombinaci s fenoplasty, vlákna – velké pevnost a trvanlivost, vysoká odolnost proti otěruozubená kola, ložiska
Polyuretany – lineární - horší vlastnosti než polyamidyomezené použití, zesíťovanénátěry pryže,
Lehčené polyuretany – kypřené oxidem uhličitým, velice lehká hmota, 30kg/m3 , izolace, čalounění sedadel,
Degradace a stabilizace polymerů
Organické polymery – omezeně odolné vůči působení různých vnějších vlivů, působením vysoké teploty dochází k degradačním reakcímdepolymeracepůvodní monomer.
Fotooxidační degradace – při atmosférickém stárnutí polymerů, štěpení zářením, závisí na absorbaci polymerů a na vlnové délce záření, ochrana: látky odrážející záření (Al prášek), látky pohlcující záření (saze), fotostabilizátory (absorbéry UV ), antioxidanty

Vlastnosti plastů

2008-10-09T04:21:00.000-07:00

jsou závislé na jejich struktuře, délce a vztahu řetězců makromolekul,
Mechanické vlastnosti plastů ( pevnost v tahu, ohybu, rázu, odolnost proti otěru) – jsou dány strukturou řetězce, délkou řetězců, povahou mezimolekulárních sil,
Tepelná odolnost plastů – závisí na struktuře, nejvyšší teplotyroztržení řetězce makromolekuly, na úrovni dřeva, největší tepelná odolnost – silikony, fluorované uhlovodíky (teflon), provozní teploty asi 300°C.
Chemické vlastnosti plastů - záleží na struktuře a charakteru příměsi, organická rozpouštědlabobtnání, rozpouštění, vniknutím rozpouštědla mezi řetězce, odolnost proti chemikáliím je rozdílná.
Zpracování plastů
Termoplasty – hmoty teplem tvárné, teplem měknou a po ochlazení tuhnou, při opětovném zahřátí opět měknou, zpracovávají se vstřikováním, litím, foukáním, vytlačováním, zpěňováníodlehčené materiály.
Reaktoplasty – teplem tvrditelné, při zahřátí měknou a pak se vytvrdí na žádaný výrobek, po opakovaném zahřátí již neměknou. Zpracovávají se lisováním ve formách,
Spojování výrobků – lepením pomocí rozpouštědel, svařováním (termoplast) pomocí horkého plynu,
Povrchová úprava – barvení (vpravováním barviva během výroby nebo nanášením na povrch potového výrobku), potiskování (hlubotisk, přenášení – podlahy, ubrusy), pokovování
Důležitější plasty připravené polymerací
Polyetylény – polymerací etylénu odolnost 60-100°C, odolává kyselinám a zásadám, naprosto odolný proti vodě, dobré elektroizolační vlastnosti, kabely, trubky, potrubí, ochrana kovů.
Polypropylény – vyšší bod měknutí, výroba trubek, vlákna, jako náhrada azbestu,
PVC – polymerace vinylchloridu, nejpoužívanější plast, zpracovává se na novodur, (tvrdý), novoplast (elastická hmota), neměkčený – desky, tyče, trubky, měkčený – fólie, hadice,
Fluorované polymery – polymerací fluorovaných uhlovodíků, dobré mechanické vlastnosti, dobrá tepelná stálost, netečnost vůči chemikáliím, potrubí, těsnění, ochrany kovů, teflony,
Polystyrén – polymerací styrenu, tvrdá hmota, kovový zvuk při poklepání, odolná vůči vodě, rozpustná v organických rozpouštědlech, pěnový materiálodlehčená izolace
Syntetický kaučuk – zvyšování odolnosti proti vzdušnému kyslíku, světlu, teplotě, a chemikáliím = vulkanizace: působení sílypříčné sirné můstky mezi řetězcitrojrozměrná zesítěná struktura
Polyakrylové polymery – polymery kyseliny akrylové, technicky významné polyakrylové estery, plexisklo, akrylátové disperze – modifikace betonu pro tenkovrstvé vysprávky.

Živice

2008-10-07T00:57:00.000-07:00

Společný název pro asfalt dehet a smolu, složité směsi přírodních nebo pyrogenetických uhlovodíků, rozpouštějí se v sirouhlíku a org.rozpouštědlech
Asfalty
přírodní (chemicky nejednotné, obsahují minerální příměsi, čistí se přetavováním) nebo destilací ropy; dvě skupiny: malteny (olejovité součásti, nositele plastických a elastických vlastností asfaltů, dělí se na: oleje, olejové a asfaltové pryskyřice), asfalteny (tmavé součásti, nositeli tvrdosti asfaltu)
ropné asfalty – primární destilační asfalty (tuhé až polotuhé), krakované, extrakční asfalty (z olejových ropných zbytků, jako nátěry), foukané neboli oxidační asfalty (foukáním vzduchu do asfaltůelastičtější), ředěné asfalty (silniční asfalty, viskozita snížena přídavkem rozpouštědla)
jakost asfaltu se posuzuje podle bodi měknutí (proniknutí kuličky do asfaltu v závislosti na teplotě), snadno hoří, špatně se hasí, těžko se hojící popáleniny
asfaltové emulze – jemné částice asfaltu rozptýlené ve vodě za přítomnosti emulgátoru,
izolační asfaltové emulze – foukané asfalty s minerálním plnivem, (mastixy – vyšší podíl anorg.plniva)
izolace - izolační vložky s vrstvou tkaniny, lepenky, plsti, skleněných vláken (izolační a střešní lepenka – impregnováním lepenky asfaltovou hmotou)
Dehty a smola
Dehty – tmavě hnědé až černé kapaliny typického zápachu, získávají se suchou destilací org.látek (uhlí) za nepřístupu vzduchu, zdroj surovin pro těžkou org.chemii
Smola – tuhý zbytek po destilaci dehtům, lesklá hmota, bod měknutí lze zvýšit foukáním, roztavená černouhelná smola se používá jako pojivo pro silniční živičné směsi
Plastické makromolekulární látky
Zkráceně plasty. Látky, jejichž molekuly jsou velké útvary skládající se ze značného počtu atomů vzájemně vázaných chemickými vazbami. Zvláštnost vztahu mezi atomy  určité specifické chemické a fyzikální vlastnosti,
Příprava plastů
Polymerace – seřetězením výchozích látek – monomerů, vznik polyetylenu.
Polykondenzace – mnohonásobně se opakující kondenzace dvou výchozích nízkomolekulárních sloučeninmakromolekula + zplodina, produkty mají jiné vlastnosti než reaktanty, (dále může probíhat esterifikace, amidace nebo alkylace),

Znehodnocující činitelé dřeva a ochrana proti nim

2008-08-11T04:54:00.000-07:00

dělení: biotické (bakterie, houby, hmyz) a abiotické (povětrnostní vlivy – teplota, vlhkost, sluneční záření, koroze, oheň, mechanické opotřebení)
bakterie – rozklad dřeva ve vodném nebo vlhkém prostředí, podléhá především celulóza
houby – rozkládají buněčnou hmotu, hmyzí larvy se živí dřevní hmotouzanechávají chodbičkysnížení pevnosti a celistvosti dřeva
chem.agresivní prostředí – poměrně dobře odolává, dlouhodobým působením se rozkládá, ¬
oheň – dobrá hořlavina, teplota vzplanutí je přes 300°C, dlouhodobým působením nad 50°Coxidace znehodnocení
ochrana¬ – odvod srážkové vody, izolace proti zemní vlhkosti, nátěry na bázi vysychavých olejů, napouštění vosky, vodním sklem, boraxem, insekticidní a fungicidní přípravky.

Chemické složení dřeva

2008-08-07T07:00:00.000-07:00

Přírodní heterogenní systém, tvořený mnoha látkami: hlavní složky (sacharidická část – 70% /celulóza/, aromatická část – 25% /lignin/) doprovodné složky – 5%(organické /smoly, terpény, mastné kyseliny, alkoholy, bílkoviny/, anorganické
sacharidy – jedna z nejrozšířenějších přírodních látek, dělění: monosacharidy – CnH2nOn (n=2-7), na každém uhlíku je vázaná skupina –OH nebo =O, vyjádření lineárním nebo cyklickým vzorcem, dobře rozpustné ve vodě, glukóza, ribóza, galaktóza, manóza; složené – vznikají řetězením molekul monosacharidů (2 molekuly monosacharidudisachraidy, více molekulpolysacharidy)
celulóza – podstata podpůrné tkáně rostlin, polysacharid, 1000-3000 molekul glukózy, ve vodě nerozpustná, poměrně odolná vůči chemikáliím, používá se do prefabrikovaných omítkových směsí a do spec.kompozitů,
cukr – značně ovlivňuje tvrdnutí cementu
hemicelulózy – lineární polysacharidy s kratším řetězcem než celulóza, heterogenní stavba
lignin – složitá látka aromatického charakteru, v molekule benzenová jádra, ve dřevě je převážně v mezibuněčné hmotě, lignin sulfonan sodný - odpadá při zpracování dřeva na celulózu, používá se jako plastifikátor do betonu
plastifikační přísady – již v malých dávkách ovlivňují zpracovatelnost betonu, hydrofilní vrstva povrchově aktivní látky snižuje povrchové napětí vodydokonalejší smáčení vodyzlepšení zpracovatelnosti při stejném w)

2008-08-01T13:03:00.000-07:00

Vazba a řetězení C
Řetězení až do makromolekulárních rozměrů, v org.sloučeninách jsou atomy vázány kovalentně, zpravidla čtyřvazný, vazby: jednoduché (nasycené), dvojné a trojné (nenasycené), dvojná vazba – dva elektronové páry, trojná vazba – tři elektronové páry,
řetězce – rovně probíhající (nerozvětvené, rozvětvené), uzavřené do cyklů (jednoduchých, složitých),
Hlavní typy org.sloučenin
C-H – uhlovodíky: alifatické - alkany (CnH2n+2, jednoduchá vazba), alkeny (CnH2n, jedna nebo více dvojných vazeb), alkiny (CnH2n-2, jedna nebo více trojných vazeb); cyklické – řetězec spojený do kruhu, cykloparafiny (cyklopropan), cykloolefiny (cyklopropen), aromatické sloučeniny (=areny, benzen)
Deriváty uhlovodíků
substitucí jednoho nebo více atomů vodíku v molekule uhlovodíku jiným prvkem nebo skupinou prvků vzniknají deriváty uhlovodíků; alkoholy – alifatické uhlovodíky, H nahrazen –OH, reakcí s kyselinami (esterifikací) estery, H nahrazen kovem  soli org.kyselin, u arenů: H nahrazen –OH fenoly, dehydratací alkoholůétery, heterocyklické sloučeniny – včleněn jiný atom do uzavřeného kruhu C atomů

2008-07-30T02:50:00.000-07:00

Vzduch a ovzduší
atmosféra - asi 300 km nad povrch, snižování hustoty, vzduch – směs plynů ( suchý vzduch: 78,09% N; 20,94% O; 0,93% Ar; 0,03% CO2), atmosférický vzduch – obsahuje i proměnlivé množství páry (1-3%), malý zlomek vzácných plynů (jednotky: parts per million), ozon – horní vrstvy atmosféry, absorbuje UV, ochranný obal kolem Země, poškozování exhalacemi, člověk vdechne 15 kg vzduchu/den,
znečisťující látky – plynné: oxid siřičitý - plošná devastace lesů, spalováním fosilních paliv s obsahem S, největší množství uvolňují tepelné elektrárny spalující uhlí, dále výroba k.sírové, ropné rafinerie, v ovzduší setrvává 2-7 dní; oxid dusnatý – vznik přímým sloučením prvků při teplotách nad 1000°C, v přítomnosti kyslíku oxiduje na oxid dusičitý, který tvoří hnědé dýmy, zdrojem jsou motorová vozidla, tepelné el., spalovny, výrobní procesy kyselin, hnojiv, skla, cementu, el.výboje v atmosféře; oxid uhelnatý – produkt nedokonalého spalování, krevní jed (váže se na hemoglobin), produkce: zážehové motory, dlouhá trvanlivost v ovzduší (měsíce až roky); oxid uhličitý – není považován za znečisťující, vzniká dokonalým spalováním C, mikrobiálním rozkladem a vydechováním, jeho obsah v atmosféře zabraňuje vyzařování tepla do vesmíruvýznamný regulátor zemské teploty; uhlovodíky – methan (anaerobní rozklad org.hmoty), hexeny a penteny (mnohem závažnější, spalovací motory); kapalné a pevné – přirozený nebo umělý původ, aerosoly (kapalné jsou mlhy, pevné jsou dýmy nebo prachy), přesycení vodní parou  kondenzace za vzniku mlhy, aerosol na uhlovodícíchsmog, závažné tuhé aerosoly – živé organismy (pyl, viry, bakterie); k odstraňování částic dochází vlivem dešťů; katalyzátory, filtry apod.

Voda pro přípravu betonu

2008-07-08T05:26:00.000-07:00

voda betonářská – nezbytná součást (hydratace cementu), záměsová – na vytvoření směsi, ošetřovací – na ošetření po zatvrdnutí, spodní hodnota pH 4 horní 6, omezena je koncentrace látek zamezující hydrataci, huminové látkysnižování pevnosti betonu tvorbou humátů, vliv síranu a hořčíku se projevuje až ve vodě ošetřovací, chloridy způsobují korozi výztuže betonu (nepoužitelné vody: z rašelinišť a minerálních)
voda náporová – dostává se do styku se stavebními konstrukcemi, dělíme na slabě středně a silně agresivní :
slabě středně silně
pH 5,0-6,5 4,0-5,0 pod 4,0
CO2 mg/l 4-15 15-30 nad 30
SO42- mg/l 250-500 500-1000 nad 1000
Mg2+ mg/l 1000-2000 nad 2000 nad 2000
NH4+ mg/l 100-500 nad 500 nad 500
Účinky této vody jsou ovlivněny její agresivitou, způsobem styku s betonem, odolností betonu, stavem jeho povrchu a teplotou.

Odpadní voda

2008-06-23T02:41:00.000-07:00

= voda po použití, změněné vlastnosti, z domácností = splašková, +průmyslové a městské odpady - odváděny do vodního recipientu, kde způsobují závady (zanášení nádrží a koryt řek nerozpuštěnými látkami, vyčerpáním kyslíku zamezení života vyšším organismům, obsahem patogenních organismů zhoršení hygienických vlastností, obsahem nutričních látekeutrofizace, pachové potíže, kontaminace toxickými látkami, okyselení nebo alkalizování vody, extrémní oteplení vody) proto je nutné je čistit, městské čističky, průmyslové čističky,

Úprava vody pro její použití

2008-06-19T03:09:00.000-07:00

hlavní oblasti použití: závlahy, průmysl, spotřeba obyvatelstvem = pitná voda - asi 150 l/obyv.den, jen malá část na pitné účely, v pitné vodě je limitována řada chemických, radiologických a biologických ukazatelů, nejkvalitnější jsou podzemní – zpravidla nevyžadují úpravu, ale někdy obsahují železité nebo manganaté soli, které se můžou oxidovatucpání potrubí, odkyselení=odstranění oxidu uhličitéhokoroze; využívají se i vody povrchové – musí být upraveny čiřením (přídavek železité nebo hlinité soli), použití aktivního uhlí – absorbuje nečistoty na svůj povrch (velmi nákladné), nutná desinfekce – nejčastěji chlorem nebo jeho sloučeninami (dnes nahrazován ozonem); na závlahy – povrchová voda bez úprav; v průmyslu – chlazení, odstraňují (změkčování) se ionty (tvorba kamene)

Základní vlastnosti vody

2008-06-15T01:40:00.000-07:00

2 atomy H a 1 atom O, v této podobě se vyskytuje jako pára, v kapalném skupenství – vodíkové můstky, tuhé skupenství – pravidelný čtyřstěn kovalentní a vodíkové vazby), 0-4°C zvyšování hustoty, další růst teploty snižování hustoty, skupenské teplo tání 0,33 kJ, skup.teplo vypařování 2,3 kJ,
Voda v přírodním prostředí
1337mil.km3 (97,2% - slaná voda, obsah soli 30g/l), srážky určují charakter krajiny, podzemní voda, prameny, řekykoloběh vody v přírodě,
srážková voda – v atmosféře se obohacuje o látky: kapalné, tuhé (aerosol) a plynné, oxid uhličitý značně zvyšuje agresivitu této vody, vlivem exhalacíoxid siřičitý, oxidy dusíkukyselé deště obsahující kys.sírovou a dusičnou
podzemní vody – obohacená o látky, které získala při průchodu horninami, nízké konc.org.látek, vysoké konc.anorg.rozpuštěných látek, minerální vody – obsah minerálních látek překročil 1000mg/l, teplota poměrně stálá (stoupá s hloubkou o 1°C na 33m), nad 25°Ctermální, nad 45°Chypertermální,
povrchové vody – podzemní+srážkové, (konc.minerálních sloučenin – 200-300mg/l), podstatně vyšší konc.org.látek než podzemní, kvalita silně ovlivňována odpadními vodami; z rozpuštěných plynů má největší význam kyslík – podmiňuje život, dostává se do vody stykem hladiny a atmosféry a fotosyntézou rostlin, jeho rozpustnost je vyšší než rozpustnost dusíku, podzemní vody jsou bezkyslíkaté
bakterie – získávají energii přeměnou organických látek, probíhá-li metabolický děj za přítomnosti kyslíkuaerobní, bez přítomnostianaerobní
anaerobní procesy – probíhají pomaleji než aerobní, jejich produkty jsou zapáchající, pro vyšší organismy i toxické, probíhají při vyčerpání kyslíku ve vodě zpravidla přítokem odpadních vod, anaerobní prostředí vylučuje život vyšších organismů, hnilobná voda není pro většinu účelů použitelná
aerobní procesy – rychlejší, netoxické, možný život vyšších organismů,
organismy potřebují ke svému životu kromě energie také určité prvky – biogenní (C,O,N,H,P), podle toho zda jsou zdrojem C pro syntézu organické sloučeniny nebo oxid uhličitý, rozlišujeme organismy organotrofní (bakterie, které rozkládají org.látky a vyšší organismy) a lithotrofní (rostliny, spec.druhy bakterií), eutrofizace – rozmnožení řas a sinic ve vodě (v létě), snížení kvality vody, důležitá přítomnost dusíku (odstraňuje se při čištění)

Koroze kovů

2008-06-10T01:02:00.000-07:00

narušení jejich povrchu chemickými (plynné nebo kapalné nevodné prostředí) nebo elektrochem.ději ( přítomnost elektrolytu, obvykle voda) dochází k narušení struktury kovů, Koroze: a/ rovnoměrná (narušení celé plochy), b/ nerovnoměrná – důlková (malé plochy, proniká rychle do hloubky), mezi krystalová (do hloubky mezi krystaly kovu), štěrbinová ( v nepravidelnostech materiálu nebo u usazenin na jeho povrchu), rychlost koroze je urychlována cirkulací vody a ovlivňována hodnotou pH.
Ochrana proti korozi-a/ odstraněním korozivních látek z vody – rozpuštěného kyslíku a oxidu uhličitého,
b/ vytvořením ochranného filtru na kovu - vznikají působením vzdušného kyslíku nebo látek obsažených ve vodě (měděnka), u Fe tzv. Tillmansův ochranný film, c/pasivace kovů – zvláštní druh ochrany působením oxidačních látek, není zcela objasněna, předpokládá se tvorba ochranného filmu, příkladem pasivace Fe je jeho ponoření do koncentrované kyseliny dusičné. Pasivačním účinkem lze vysvětlit odolnost nerez oceli obsahujících chrom, d/ katodová metoda – anodickému rozpouštění kovů můžeme zabránit tím, že kov přeměníme na katodu: a/ chráněný kov spojíme vodivě s elektronegativnějším kovem, který pak tvoří tzv. obětovanou anodu (Mg, Al, Zn), jež se rozpouští, b/ vložíme napětí na chráněný kov, takže tento tvoří katodu, anoda je z odolného materiálu, e/ pokovování , f/ nátěry – vytvářejí po zaschnutí tenkou ochrannou vrstvu, olejové nátěry (měkké, dobře lnou na povrch kovu, málo pevné, vodou bobtnají), asfaltové nátěry – z přírodního asfaltu z odpadu při destilaci ropy, vhodná ochrana před vodou, nitrocelulozové laky – dobré mechanické vlastnosti, ve vodě nerozpustné, na kovové předměty, syntetické pryskyřice – dobře lnoucí, lesklý a pružný film, odolné vůči vodě a chemikáliím, (fenolformaldehydové pryskyřice, polyvinylchlorid, teflonové laky, silikonové laky, kaučukový latex a chlorovaný kaučuk).

Slitiny – obecně

2008-06-08T12:00:00.000-07:00

Homogenní směsi roztavených kovů, v podstatě jsou to roztoky kovů jednoho ve druhém, mohou obsahovat i sloučeniny obou kovů (=intermetalické), směsné krystaly-základní krystalovou strukturu tvoří jeden kov a jiný kov je mezi něj vmezeřován nebo atomy jiného kovu nahrazují atomy původního kovu, některé dvojice kovů mohou tvořit i několik sloučenin, některé kovy jsou mísitelné v libovolném poměru a to buď v celém koncentračním obsahu nebo jen v určité koncentrační oblasti.
Slitiny Fe – největší význam mají nerez oceli., jsou značně odolné proti vůči korozi, zvláště při vysokém obsahu chromu,, kdy odolávají korozi i při vysokých teplotách.
Slitiny s hořčíkem – Mg-pevná, dobře svařitelná, nekoroduje mořskou vodouvýroba lodí; Cu-pevná, dobře se obrábí, omezená odolnost vůči koroziletadla, dopravní prostředky; Mn-středně pevná, výborně zpracovatelnápotřeby pro domácnost, nábytek, krytiny; Si-nízká teplot tání, plnidlo při svařování a pájení; Mg/Si-odolnost proti korozi, mosty, zábradlí; Mg/Zn-vysoká pevnost, nízká hmotnostletadla.
Slitiny s olovem – liteřina, Sb:Sn 2:1, použití v litografii,
Slitiny s cínem- ložiskový kov, Cu a Pb – ložiska; cínová slitina – Sb a Cunádobí
Slitiny s mědí – bronz Cu a Sn, Sn do 10% dobře kujná-dělovina, 20% zvonovina; hliníková bronz-pevnější , měkčí, snadněji opracovatelná než bronz; mosaz – Cu a Zn, do 50% Zn, možnost slévat a válcovat za studena, Zn pod 18% - červené zbarvení-tombak.
Slitiny s niklem – monelův kov – Cu a Ni, strojní zařízení pro korozivní prostředí.

Sloučeniny Fe

2008-05-22T08:40:00.000-07:00

Ox.číslo II.a III, rozpouštěním Fe v kyselináchželezn. soli –nepodléhají hydrolýze, nejznámější síran a chlorid; hydroxid železitý – využití při čištění vody,
Horčík
Rozšířen ve sloučeninách-křemičitanech, uhličitanech, získává se elektrolýzou karnalitu, nejlehčí konstrukční kov, uplatnění ve slitinách, stříbrobílý, lesk ztrácí vzdušnou oxidací, středně tvrdý, tvárný nad 220°C, hoří bílým plamenem, rozpouští se ve zředěných kyselinách, MgO-těžká tavitelnost, využití ve stavebnictví.
Hliník
Třetí nejrozšířenější prvek v zemské kůře, nejrozšířenější kovový prvek, ve sloučeninách-křemičitanech, výroba z bauxitu, stříbrolesklý, bílý, velmi tažný a kujný-Alfólie, na povrchu se vytváří vrstva oxidu hlinitéhokorozní odolnost, (zvýšení je eloxováním), konstrukční materiál, výroba obalů, výborný elektrický vodič, čištění vody.
Zinek
Výroba ze sfaleritu, praží se na ZnO, ve vlhkém vzduchu rychle ztrácí lesk, (vznik ZnO), využití antikorozní povlak, výroba suchých článků, spalováním par zinku v proudu vzduchuZnOvýroba pryže, speciál. skel, emailů, glazur a barviv.
Měď
Produkce ze sulfidických rud (1/2% Cu), koncentrace flotací, (15 – 20%Cu, 1400°C,), surová měď se čistí elektrolyticky, načervenalá barva, měkká, houževnatá, dobře tažná, vynikající tepelná a elektrická vodivost, ve vlhku se povléká vrstvou měděnky, (uhličitan měďnatý, nevzniká ve styku s kyselými dešti); modrá skalice-galvanotechnika.
Cín
Vyskytuje se především jako cínovec z něhož se vyrábí redukcí uhlím, stříbrobílý, lesklý, kujný, tažný (staniol); pod 13°Cšedý cínrozrušování (cínový mor), nad 161°C zkřehnemožnost roztlouct na prach,netečný k vodě i vzduchu, výroba konzerv, uplatnění ve slitinách.
Olovo
Výroba pražením z galenitu, modrošedý, na čerstvém řezu lesklý, velmi měkký, tažný, pokrývá se vrstvou oxidustálý na vzduchu, využití-olověné akumulátory, ochrana proti radiaci, výroba kabelů; sloučeniny Pb-základní antikorozní hmoty na Fe a ocel. Olověná běloba při značení silnic.
Chrom
Výroba z chromitu, lesklý, tvrdý, křehký, na vzduchu stálýpovrchová ochrana jiných kovů, chromany označovány jako karcinogeny.
Mangan
Sloučeniny manganu doprovázeny sloučeninami Fe, vyskytují se ale i manganové rudy (burel, manganit), slitiny Fe – Mn : ferromangan (až 40% Mn), zrcadlovina (6-30% Mn). Manganaté soli obsaženy v podzemních vodách.

žárovzdorné výrobky

2008-05-19T09:02:00.000-07:00

Vlastnosti kovů
Typický kovový lesk, neprůhlednost, dobrá roztažnost, vysoká tepelná a elektrická vodivost, v tuhém stavu jsou vesměs krystalické; většina kovů – šesterečná soustava, řada má krychlovou popř. i jinou, rozdílná hustota (530-22700kg/m3); rtuť – jediný kapalný; rozdílná tvrdost (K, Na, Pb), zkouška vrypem, vtiskem; el.vodivost se snižuje s rostoucí teplotou, nejlepší vodivost Au, Ag, Cu, nejhorší As, Sb, Bi; supravodivost – odpor některých kovů Hg, Pb, klesá při t=0K odpor téměř na nulu; polovodiče (Ge) – vedou proud jen za určitých podmínek; magnetické vlastnosti kovů – diamagnetické – elmag. Indukcí získají mag.moment směřující proti vnějšímu poli; paramagnetické – moment ve směru vnějšího pole; ferromagnetické – moment i bez vnějšího působení
Způsoby výroby kovů
Čisté se vyskytují jen výjimečně, nejčastěji jsou to kovy ušlechtilé, většina je vázaná ve sloučeninách – rudách – nejdůležitější jsou oxidy (Fe, Mn, Zi, Al) a sulfidy (chalkopyrit, sfalerit, galenit, rumělka, cinabarit), z oxidů se získávají redukcí vodíkem, nebo hliníkem (aluminotermie), pomocí elektrického proudu můžeme kovy vyloučit z roztoku jejich solí, vylučují se na katodě
Nejdůležitější fyzikální a chemické vlastnosti vybraných kovů a jejich sloučenin
Železo
Po Al 2.nejrozšířenějším kovem v zemské kůře, výlučně ve sloučeninách (hematit, magnetit, limonit, siderit, pyrit), součást hemoglobinu, výroba z oxidů železa jejich redukcí za přítomnosti metalurgického koksusurové železo (4%C), struska- odpadní produkt výroby železa, lehčí než roztavené železo. Kychtový plyn- uniká z vysoké pece, (N,CO,metan, H), surové železo - tvrdé, křehké, snížením obsahu Ckujné a tažné =ocel, tvrdost se zvyšuje kalením (700-900°Cochlazení, křehkost se odstraní zahříváním na teplotu 300°C), slitinové oceli-příměsi zajišťují tvrdost, houževnatost, odolnost proti korozi.

2008-05-02T04:05:00.000-07:00

trvale odolávají vysokým teplotám a jejich žárovzdornost je min. 1580°C, dělení obecné: kyselé (dinas, šamot), zásadité (dolomitové, magnezitové), neutrální (uhlíkové, chromitové), dělení chemicko-mineralogické: 9 skupin a 31 podskupin; dělení podle teploty žárovzdornosti: žárovzdorné (do 1770°C), velmi žárovzdorné (do 2000°C), vysoce žárovzdorné (nad 2000°C)
šamotové výrobky – vysoký obsah SiO2 a Al2O3, uplatnění do 1500°C, název podleostřiva,
dinas - vysoký obsah SiO2, velká únosnost v žáru, odolný proti kyselým taveninám, malá odolnost vůči změnám teploty pod 600°C, 12-18 dní v peci,
magnezitové, dolomitové a chromitové výrobky – magn. – vysoký obsah MgO, můžou obsahovat oxid chromitý (nad 35%chromitové), dolomitové mají vysoký obsah MgO a CaO; odolnost v zásaditém, velká únosnost v žáru
tuhové výrobky – využití uhlíku v podobě grafitu, odolnost proti změnám teploty, výroby: jíl, šamot, grafit
uhlíkové výrobky – z jemně mletého koksu nebo antracidu a dehtu, zpracování dusáním nebo lisováním, provádí se grafitacevytvoření krystalického grafitu, zpomalovače neutronů v atomových elektrárnách
spec.keramika – výrobky z forsteritu, zirkonu, čistých oxidů, karbidů, nitridů, boridů, a silicidů

kamenina

2008-04-26T02:54:00.000-07:00

– hutná keramika, žlutá až hnědá, nasákavost 7%, zákl.surovina jsou kameninové jíly, ostřivo – křemen, nejčastěji se opatřuje solnou glazurou , odpadní trubky, dlaždic, výlevky, vpustě
pórovina – bílá pórovitá keramika s jemnou strukturou, výroby z kaolínu (popř. pórovinové jíly), borolovnatá glazura, obkladačky, užitkové a dekorativní předměty (zdravotnická keramika – vlastnosti mezi porcelánem a pórovinou)
porcelán – z kvalitních kaolínů (50%kaolín, 25% křemen, 25%živec), tvrdý – vysoký obsah kaolínu, elektrotechnika, nádobí; měkký – dekorační předměty a nádobí

Pálené materiály

2008-04-19T09:42:00.000-07:00

keramika – soudržný polykrystalický materiál s určitým podílem sklené fáze, získaným zpracováním do tvaru a vypálenímzpevnění , výrobní postu: úprava surovin (za mokra, mísení za mokra i sucha)vytváření za norm. teploty (ručně, formy, lisy)sušení výrobků (zastřešené prostory, nad pecemi, sušárny)pálení (pece nad 900°C), možnost glazurování (1000°C)
ze surovin jako jíly hlíny a kaolíny, které mají s vodou plastické vlastnosti, ostřiva (křemen, šamot) – regulace tvárnosti a smršťování, taviva (živec) – snižování teploty slinování,
keramiku dělíme podle: nasákavosti střepu, barvy střepu, charakteristiky střepu a použití
cihlářské výrobky – zákl.surovinou jsou méně hodnotné hlíny jíly, ostřivo – písek struska, popílek, rozpustné soli tvoří výkvěty, mísí se na tvárné těleso s obsahem asi 25% vod, pevné, mrazuvzdorné, nasákavost je větší než 12%

Pórobetony

2008-04-09T04:03:00.000-07:00

Pórobetony
významné místo díky tepelně technických parametrů, množství pórůnízká objemová hmotnost, izolační desky, tvárnice, příčkové dílce, dělení: plynobetony – vznikají přísadou plynotvorné látky, hliníkový prášek reaguje v alkal.prostředí za vzniku vodíku, výroba: písek (=siporex) nebo popílku (=calsilox), cement, vápno, Al-prášek , voda; pěnobetony – póry vznikají pěnotvornou přísadou (hydrolyzované bílkoviny), výroba: cement, vápno, nemletý písek, mletý písek, popílek, voda, pěnotvorná přísada
Sklo
Pevná amorfní homogenní, zpravidla průhledná látka, malá tepelná vodivost, vysoká nepropustnost, odolnost proti vodě, vzduchu a jiným látkám, zákl.surovina je křemen (čistý sklářský písek), suroviny se smísísklářský kmenroztaví se (1000-1500°C), uvolňuje se CO2bublinkyodstraněny čeřením, sklovina se zpracovává foukáním, tažením, litím a lisováním (stavební sklo – dlaždice, střešní tašky, duté cihly), pozvolné chlazení, ve stavebnictví se využívají skleněná vlákna k izolacím, český křišťál – sklo draselnovápenaté
vodní sklo – název pro tavené sklo, ale také pro kapalinu vzniklou jeho rozpuštěním ve vodě, obsah SiO2 je asi 76% hmot., má silně alkalickou reakci, ke zvýšení požární odolnosti dřevěných konstrukcí, injektáže při sanaci vlhkého zdiva, do silikátových barev k úpravě fasád (reagují s vápennou složkou omítky a tím se stává její součástí)
křemenné sklo – tavením čistého křemene, málo citlivé ke změnám teplot, propouští UV, odolné vůči chemikáliím
reflexní skla jsou potažena tenkou vrstvičkou kovu, sklo odolává koroznímu působení, kyselé roztoky vytvoří povlak z SiO2zpomaluje další vyluhování, alkalické rozpouští sklo poměrně rychle jako celek, zlepšení odolnosti skla – povrchové úpravy.

Koroze betonu

2008-04-07T05:33:00.000-07:00

Koroze betonu
činitelé a) vnitřní – primární – návrh betonové směsi, technologie výroby (zhutnění, ošetřování), použití chem. přísad, b) vnější – sekundární – fyzikální, chemické, biologické; korozí mohou být napadeny různé složky: cement, kamenivo (obsahuje-li aktivní oxid křemičitý, ten může reagovat s hydroxidem vápenatým v cementuvznik gelutlakporušení betonu = alkáliové rozpínání kameniva), voda
zákl.druhy korozních procesů:
koroze náporovými vodami: tři skupiny – koroze I.typu - rozpouštění a vyluhování složek cementového tmelu; koroze II.typu – reakce složek cementového tmelu s chemickými látkami za vzniku sloučenin rozpustných nebo bez vazebných vlastností, může být způsobena kyselinami za vzniku rozpustných nebo nerozpustných solí, agresivním oxidem uhličitým, alkáliemi nebo hořečnatými solemi s výjimkou síranu hořečnatého; koroze III.typu – v pórech cementového tmelu vznikají sloučeniny větších objemů, což vede vlivem krystalizačních tlaků k porušení struktury a rozpadu betonu
atmosférická koroze je způsobena agresivními plyny, obsaženými v atmosféře (především oxid uhličitý a siřičitý)
zjišťování korozního napadení betonu – chemickou nebo fyzikálně chemickou analýzou a mechanickými zkouškami, většina metod je destruktivních, nejčastěji je napadán hydroxid vápenatýsnižování pHzjišťování pomocí různých indikátorů (acidobazických), beton by měl mít pH >9
ochrana proti korozi – primární (typ a množství cementu, obsah a kvalita vody, kvalita kameniva, ošetřením), sekundární (u konstrukcí v agresivním prostředí a tam, kde byla zanedbána primární ochrana, penetrace, nátěry.

Hydraulické maltoviny

2008-04-02T05:13:00.000-07:00

Hydraulické maltoviny – zatuhnutí na vzduchutvrdnou i pod vodou, jsou stálé na vzduchu, vlhku i pod vodou,
hydraulické vápno – více než 10% hydraulických složek (SiO2, Al2O3, Fe2O3), stupeň hydrauličnosti se posuzuje podle hydraulického modulu (poměr CaO k hydr.složkám), výroba pálením vápenců, které jsou doprovázeny jílem, silně hydr.vápna není nutné vyhasit (vlastnostmi se blíží p-cementu), rychlé tuhnutívyužívání zpomalovačů
cement – prášková hydr.maltovina tvořená jemně mletým křemičitanovým nebo hlinitanovým slínkem+přísady (účinné složky jsou sloučeniny CaO s SiO2, Al2O3, Fe2O3, po smísení s vodou tuhnevelmi pevná látka stálá na vzduchu i pod vodou, portlandský cement – křemičitanový cement, založeny na port.slínku: výroba – vápenec, hlína nebo jíly, 1350-1450°C, o konečných vlastnostech rozhoduje mineralogické složení, slínek obsahuje 4 zákl.minerály: alit (vysoká hydr.aktivita), belit, trikalcium aluminát (silně hydr. a reaktivní), brownmillerit
výroba cementu: drcení a mísení surovin, tepelné zpracování surovin na slínek – výpal, mletí slínku s příměsmi na cement, způsob výroby – mokrý (energeticky náročný), suchý; fáze výpalu slínku: sušící (200°C), předehřívací (zbavení chem.vázané vody), dekarbonační (rozklad CaCO3, 900-1200°C), exotermické (do 1300°C), slinovací (1450°C max.t), chladící (1100°C)
portlandské cementy dělíme na: a) jednosložkové (vlastnosti ovlivňuje složení slínku), patří sem – portlandský cement, cement s vysokými počátečními pevnostmi, bílý port.cement (s křídou vysoké čistoty), rozpínavý cement (složky při hydrataci zvětšují svůj objem), síranovzdorný port.cement, silniční cement, modifikovaný rychlovazný tmel; b) směsné (vlastnosti ovlivňují látky s hydraulickým chováním – i)latentně hydraulické – struska, ii) hydraulicky aktivní – pucolán, iii) zvláštní; patří sem struskoportlandsý, vysokopecní
pucolánové, popílkové cementy – mletím křemičitanového slínku s přírodním pucolánem, popílkem, odolné vůči působení agresivních vod, citlivé na teplotní podmínky,
strusková pojiva – neosahují slínek, ale jemně mletou granulovanou strusku, patří sem: struskosíranový cement (struska se sádrovcem nebo anhydritem, odolný proti chem.vlivům, nevstavovat zmrazovacím cyklům), struskovápenatý cement (struska s vápnem nebo vápenným hydrátem, podzemní konstrukce), struskoalkalické pojivo (struska s křemičitanem sodným nebo draselným, vysoká pevnost
tuhnutí a tvrdnutí cementu – (cementový gel a krystalová fáze) závisí na vlivech vnitřních – mineralogické složení, jemnost mletí (čím větší měrný povrch cementu, tím rychlejší tuhnutí), obsah vody, přísady (plastifikátory, urychlovače, zpomalovače a vnějších – teplota (vyššíurychlení, pod 5°C se zastavuje hydratace), tlak, prostředí (obsah vodní páry ve vzduchu má vliv na vysychání)
hlinitanový cement – jemným mletím hlinitanového slínku (pálením směsi vápence a bauxitu), vysoké počáteční pevnosti, po zatuhnutí 50% původního objemuvysoká pórovitostpokles pevnosti, stálé v žáru.

Maltoviny

2008-03-27T05:32:00.000-07:00

Maltoviny
Anorganická prášková pojiva, vyráběná z pálených hornin, s vodou tvoří dobře zpracovatelnou směs, která dosáhne pevnosti, dělení:vzdušné, hydraulické, speciální
Vzdušné maltoviny – tvrdnou pouze na vzduchu, ve vlhku nebo vodě se jejich pevnost snižuje, rozpadají se, vzdušné vápno – již v období St.Řecka, =oxid vápenatý, min.obsah 75%, nečistoty – křemen jílové materiály, barvící oxidy, vyrábí se rozkladem přírodních vápenců (popř.dolomitických), při takové teplotě, aby došlo k hydrataci na hydroxid vápenatý, těžba – Hranice, Mikulov, Čertovy schody, vypaluje se v pecích kruhových (nejstarší, měkce pálené, aktivní, velká vydatnost), šachtových (výška až 25 m, automatizované, 1250°C, tvrdě pálené) a rotačních (všechny druhy vápenců i dolomitické), teploty výpalu mezi 1040-1340°C (930-1230°C pro dolomity), při větší teplotěnedopal, vzdušné vápno je tvořeno z CaO a MgO, podle obsahu MgO rozlišujeme bílé vzdušné vápno (<7%) a dolomitické vzdušné vápno(>7%, menší reaktivnost, rozemletímvídeňské vápno –leštění kovů), před použitím nutno vyhasit, při tuhnutí – odsátí vody spojovaným materiálem, vysychání gelové sítě hydroxidu, vázání CO2 ze vzduchuuhličitan vápenatý,
sádrová pojiva – vzdušné maltoviny získané částečným nebo úplným odvodněním sádrovce, půlhydrátová sádra (-půlhydrát – kompaktní, w=0,4;-půhydrát – šupinatý až rozeklaný, w=0,6) je základem rychle tuhnoucích sáder – stavební (pouze ), štukatérská ( i ), modelářská (převážně ), urychlovače – NaCl, KCl, zpomalovače – klih, kasein, k.mléčná; pomalu tuhnoucí sádra – výpalem sádrovce nad 800°C, tuhnutí začíná 2-5h a končí 8-40h, 6krát vyšší pevnost než půlhydrát, obkladové desky, umělý mramor; sádrové maltoviny – mletím sádry s látkami s hydraulickou aktivitou (struska, p-cement), umělý mramor, desky, malty;anhydritová maltovina – jemným mletím přírodního nebo umělého anhydritu s budičem, podlahy, vnitřní omítky, štuky
hořečnatá maltovina – též Sorelova, ze směsi MgO a roztoku síranu nebo chloridu hořečnatého, tuhne na velmi pevnou hmotu, pojme velké množství plniv, čím víc MgCl2, tím pomaleji tuhne a je tvrdší, v závislosti na plnivu: a) vysokopevnostní (namáhané podlahy, základy pod stroje) – křemenný písek, korund, b) nizkopevnostní (tepelně izolační podlahy) – korek, piliny, mletá kůra; nevýhoda - nestálost ve vlhku, neodolnost vůči kyselinám a hydroxidům.

druhotné suroviny ve stavebnictví

2008-03-25T05:57:00.000-07:00

Přehled nejdůležitějších druhotných surovin používaných ve stavebnictví
Při průmyslu vznikají odpady (druhotné suroviny), které je nutné znovu použít – ze dvou důvodů: nedostatek primárních surovin a problém s jejich uskladněním, dělíme je na: a) produkované stavebnictvím – z výroby a demolic (beton, cihlyméně hodnotné kamenivo), z výroby stavebních hmot (cihlový střepantuka, ostřivo, odpraškyhydraulická pojiva, kalyvodonepropustnost betonu), většina recyklovatelná, netříděná drťposypy vozovek, lesní cesty, drcený polystyrenizolační desky, papírkazetové desky pro konstrukci větraných dutinových podlah, b) z jiných průmyslových odvětví - popílky – po spalování tuhých paliv, 0,001-0,1mm, plná, dutá, průhledná, neprůhledná, žlutá, šedá, zachycují se z kouřových plynů, 50% oxidu křemičitého, pucolánová aktivita – schopnost reakce amorfního oxidu křemičitého s hydroxidem vápenatým za vzniku hydratovaných křemičitanů vápenatýchpojivé vlastnosti, rozdělení podle použití:pro výrobu maltovin, malt, jako aktivní přísada do betonu, kamenivo do betonu, pro neautoklávované lehké betony, pro autoklávované pórobetony, pro agloporit, u nás produkce asi 10mil tun/rok, 2.místo na světě v produkci/1 obyv., škvára – pevný stavený zbytek po spalování uhlí, nepravidelné porézní útvary, malé procento se opět využije ve stavebnictví (podsypy, do betonu), strusky – roztavené hlušiny rud, struskotvorných látek a minerálních podílů paliva, využití – pojiva (nejvhodnější je granulovaná – ochlazená – vysokopecní struska) plniva (ostatní druhy strusek, jako kamenivo), zpěňování (žhavá tekutá struska+voda-pára-zpevnění)vysokopecní struskystrusková pemza – izolace, Si-úlety – z výroby elementárních křemíků, 85-99% reaktivního oxidu křemičitého, vodonepropustnost betonu, slévárenské písky – odpad hutního průmyslu, výroba forem ve slévárnách, méně hodnotných betonů, karbidové vápno – do malt a omítek, musí se nechat odležet – uvolnění plynů, výhoda - nepřítomnost přepalu , odpadní sádrovce – regulátory tuhnutí cementu, energosádrovecsádrokartonové desky, odpadní plasty – odpadní materiál se podrtí na určitou granulometrii a pojí se s některou makromolekulární látkou (PVC, kaučuk, epoxid).

Chemie maltovin a stavebních materiálu

2008-03-19T09:41:00.000-07:00

Chemie maltovin a stavebních materiálů
křemičitany, křemen - mnohostranné využití, zbarvené odrůdy se využívají ve šperkovnictví, jeho krystaly v elektrotechnice, sklářská surovina, keramická (ostřivo, do glazur), výroby žárovzdornin, součást slévárenských, filtračních, stavebních písků, křemelina – hornina složená z opálových schránek rozsivek, sypká nebo částečně zpevněná jílem nebo oxidem křemičitýmv chem.složení převládá, výroba tepelně a zvukově izolačních desek a lehkých stavebních materiálů, křemičitany(silikáty) – nejčastěji Si nahrazuje Alhlinitokřemičitany, zákl.strukturní jednotkou je tetraedr (4 atomy O kolem středového Si), vrcholy je spojen s ostatními, vazby Si-O-Si, trojrozměrné seskupení (skla), dvojrozměrné (slída), jednorozměrné (vláknité struktury – azbest), cihlářské zeminy – produkt zvětrávání vyvřelých hornin, dělí se na a) cihlářské hlíny – usazeniny, větší množství hrubších částic – prachoviny a pískoviny, obsah jíloviny činí 20-50%, b)cihlářské jíly – obsah jíloviny větší než 50%, mineralogické složení je mnohem důležitější než chemismus v rozhodování o chování zeminy v průběhu technologického postupu, hlavní jílové minerály – kaolinit, montmorillonit, illit, vermikulit, chlorit, amorfní allofan, žárovzdorné zeminy – mají žárovzdornou shodu 1580°C posuzují se podle teploty, kdy nastává jejich tání, žárovzdornost se měří žároměrkami, kameninové zeminy – tvoří snadno slinující hmoty, jejich žárovzdornost musí být o 100°C vyšší než je teplota slinutí, pórovité zeminy – po výpalu žádoucí nasákavost, obkladačky, hrnčířské zboží, kaolín – bílá nebo světlá zemina s obsahem kaolinitu, výroba porcelánu, papír, guma, kosmetika, živce – z prům.hlediska význam jen draselný a sodný, využití: taviva glazur, slídy – biotit a muskovit, součástí hornin a půd, azbest – štípe se na tenká vlákna, křemičitan hořečnato-draselný, výroby ohnivzdorného zboží, nebezpečný lidskému zdraví, perlit – křemičité vulkanické sklo sopečného původu, při 900°C expanduje, izolace, odlehčené betony
uhličitany, vápenec – usazená hornina, hl.složka uhličitan vápenatý, příměsi:dolomit, oxid křemičitý, jílové minerály, oxidy železa, barva bílá až černá, chemické složení je důležité: při výrobě vápen, cementu skla, cukrovarnictví, zemědělství, fyzikálně mechanické vlastnosti jsou důležité: při dekoraci (mramory), dolomit – 90-100% dolomitu, 0-10% vápence, žáruvzdorné materiály, magnezit – uhličitan hořečnatý, vypálený na 1200°C přijímá vodu a oxid uhličitý, speciální pojiva, vypálený na 1500-1700°C „mrtvě pálený“ – žárovzdorné zboží
sírany, anhydrit – síran vápenatý, vzniká sedimentací z mořské vody, anhydritové pojivo, sádrovec – síran vápenatý dihydrát, nejdůležitější přirozený síran, vznik odpařováním mořské vody nebo rozpouštěním sádrovcových ložisek, výroba cementů a v chem.průmyslu, nejvíce na sádru.

Fosfor, Kyslík,Síra

2008-03-17T06:10:00.000-07:00

Fosfor
pouze ve formě sloučenin – fosforitu a apatitu ve všech živých organismech, netvoří těkavé sloučeniny na rozdíl od ostatních nekovů, 5 krystalových modifikací, jeden stabilní izotop 31P a 6 radioaktivních, s růstem řetězce reaktivita klesá, slučuje se téměř se všemi prvky – exotermické děje, nejběžnější sloučeninou je k.trihydrogenfosforečná – tři druhy solí s anionty, pasivace a leštění oceli, výroba hnojiv, některé fosforečnany se využívají v potravinářství, polyfosforečnany – protikorozivní ochrana potrubí a kotlů
Kyslík
Nejrozšířenější prvek na zemském povrchu, volný (atmosféra) i vázaný, biologický původ, vznik fotosyntézou, ze vzduchu se získává jeho frakční destilací, rozsáhlé využití v průmyslu (hutnictví, výroba, opracování Fe, chemie, lékařství), 3 izotopy 16,17,18O (99,7% -16), poločas rozpadu 122s, biatomické molekuly, plyn, bez chuti a zápachu, kondenzuje v modrou kapalinu, extrémně reaktivní (oxidace, většinou exotermické, spontánní průběh až expozivní),ox.č.-II (u peroxidů –I), ozon – tříatomové molekuly, nestálý modrý plyn s charakt. zápachem, jedovatý, vznik při el. výboji, peroxid vodíku – bezbarvá kapalina, oxidační i redukční účinky, textilní, papírenský a kožedělní průmysl, oxidy dělíme podle reakce s vodou na kyselé (nekovy), bazické (elektropoz.prvky), amfoterní (méně elektropoz.prvků), neutrální (nereagují s vodou)
Síra
volná i vázaná, součást živých organismů, síraoxidy sírypředevším kyselina sírová, elementární síra se používá k vulkanizaci kaučuku a výrobě insekticidů, krystalové modifikace, nejběžnější – kosočtverečná – molekuly S8, velmi reaktivní prvek, slučuje se s většinou prvků (kromě vzácných plynů, N, Te, I, Ir, Pt, Au), sulfan – binární sloučenina vodíku a síry, produkt rozkladu org.látek rostlinného živočišného původu, slabá kyselina, oxid siřičitý – vzniká při spalování síry na vzduchu, plyn, štiplavý zápach, ve vodném prostředí – silné redukční účinkybělení, kyselé povahy, koroze stavebních materiálů (sulfatace betonu), kyselina sírová – silná anorganická kyselina, reakce oxidu sírového s vodou, výroba umělých hnojiv, čištění minerálních olejů, autobaterie, většina síranů rozpustných ve vodě.

Vodík, Uhlík, Křemík, Dusík

2008-03-13T08:59:00.000-07:00

Vodík
Nejrozšířenější ve vesmíru, 3. na Zemi, 1 proton, 1 elektron, deuterium D – vodík, který má ještě 1 neutron, 2 neutrony – tritium T (velmi nízký výskyt), vyskytuje se jako H2, velmi stabilní, bez chuti a zápachu, nízká tt a tv, atomární H může být připraven v el. výboji – je příčinou křehnutí oceli při korozi, schopný vytvořit H+ i H-, vyrábí se ze zemního plynu nebo plynných zbytků olejových rafinérií, uhlovodíky s malým počtem uhlíků v řetězci reagují s vodní párou při teplotě 700-1000°C za vzniku vodíku a oxidu uhelnatého, dále vodík vzniká jako vedlejší produkt při výrobě chloru a a hydroxidu sodného, využití vodíku jako paliva – velmi atraktivní (účinný, bez emisí), produkt spalování je voda, vodíko-kyslíkový Baconův článek – zisk el. energie
Uhlík
Vyskytuje se jako volný (grafit, diamant) nebo vázaný ve sloučeninách (uhličitany Ca, Mg, Fe), dále ve formě ropy, uhlí, zemního plynu, součást všech organických látek, elementární amorfní uhlík je připravován ve formě koksu, sazí a aktivního uhlí, v atmosféře CO2, vzniká při dýchání, hoření org. látek, mikrobiálním rozkladu, spalování fosilních paliv, kalcinace vápence, existuje v 6 krystalových formách (nejstálejší hexagonální alfa-grafit a tetraedický diamant, vyskytuje se převážně jako izotop 12C, 14C – radioaktivní, využívá se při určování staří biologického materiálu, C je ve vazbách nejčastěji čtyřvazný, jako diamant nereaktivní za norm.t., jako grafit schopen reagovat i při norm.t., při vyšších teplotách reaguje C s mnoha prvky. Karbidy – binární sloučeniny C s kovem, nejdůležitější je karbid vápníku (výroba acetylenuodpadní produkt je karbidové vápno), C tvoří dva stálé oxidy CO a CO2 - oba velmi reaktivní, průmyslový význam, oxid uhelnatý je velmi jedovatý, zamezí přístup kyslíku k orgánůmzadušení, součást topných plynů, oxid uhličitý – snadné zkapalnění i převedení do pevného stavu (suchý led), plynný – výroba močoviny, hnací plyn do aerosolových rozprašovačů, šumivé nápoje, nehoříhašení, ovlivňuje životnost betonu, vápenných omítek, malt, stavebního kamene. Kyselina uhličitá – oxid uhličitý rozpuštěný ve vodě, velmi slabá kyselina Uhličitany – kyselé (hydrogenuhličitany) a normální, ty jsou až na uhl. alk. kovů ve vodě málo rozpustné, sodný a draselný lze tavit bez rozkladu, ostatní se v žáru rozkládají na oxid a CO2 (výroba vápna), kyselé jsou v pevné formě známy pouze u alk.kovů – ve vodě dobře rozpustné, ionty HCO3- - výskyt ve vodách, tlumí změnu pH po přídavku kyseliny nebo zásady
Křemík
2. nejrozšířenější (po O) v zemské kůře, nevyskytuje se volný, vždy ve sloučeninách s kyslíkem, převládající izotop je 28(i29 a 30)Si, ostatní izotopy jsou nestabilní, modrošedý kovový lesk, polovodič, obrovské uplatnění v elektrotechnice, za norm.t. nereaguje s vodou, kyselinami ani kyslíkem, snadno se rozpouští v horkých vodných roztocích alkalických hydroxidůkřemičitanový iont, roztavený je mimořádně reaktivní (slitiny a silicidy s většinou kovů, karbid křemíku – značná tvrdost, vyrábí se redukcí čistého oxidu křemičitého v peci při 2000-2500°C, brusivo, žáruvzdorný materiál, velmi nízký koeficient teplotní roztažnosti, jako tranzistor, oxid křemičitý – zákl.sloučenina silikátové chemie, několik krystalových modifikacích, nejběžnější -křemen je součást mnoha hornin (žula, pískovec), nejstabilnější, samostatně – křišťál, nečistý – růženín, ametyst, morion, citrín, zemité formy – křemelina a diatomit, složité agregáty hydratovaného křemen – opály, hl.modifikace – nekonečné seskupení tetraedrůvelká makromolekula (na 1 atom Si připadají 2 atomy kyslíku), za vysoké teploty taje na hustou taveninu, jejímž ochlazením vznikne křemenné sklo (malá tepelná roztažnost, propouští UV, spec.chem.sklo, rtuťové výbojky),křemen je odolný vůči všem kyselinám kromě HF, donře se rozpouští v roztavených hydroxidech, za vysoké teploty reaguje s oxidy kovů a polokovůkřemičitany (sklářství, keramika), kyselina křemičitá se vylučuje ve formě gelu z roztoků rozpustných křemičitanů již tak slabou kyselinou jakou je k.uhličitá, křemičitany jsou ve vodě nerozpustné (až na sodný a draselný);
organokřemičité sloučeniny: silany – Si a H, bezbarvé plyny nebo kapalina, extrémně reaktivní (vazba Si-Si je velmi slabá); silikony – vznikají kondenzací hydroxysilanů, velmi pevná vazba Si-O-Si, kapalné až tuhé (délka řetězce), odolnost vůči vysokým teplotám, mazadla, těsnící a spojovací materiál, hydrofobizave omítek (zamezení tvorby výkvětů) - estery k.polykřemičité a silanoláty
Dusík
Nejrozšířenější prvek dostupný v elementární formě, 78,1% (objemu) ve vzduchu, hnojivo – dusičnan sodný (chilský ledek) a draselný (draselný ledek), vázán v bílkovinách, vyrábí se frakční destilací kapalného vzduchu, ochranná atmosféra v železářském a ocelářském průmyslu, kapalný (-196°C)- lékařství a potravinářství, dva izotopy 14,15N (99,6;0,4%), nízká tt a tv, bez chuti a zápachu, silně elektronegativní, inertní (vysoká pevnost vazby N≡N, s teplotou roste reaktivita, slučuje se s kovynitridy – technické využití, s vodíkem za žáruamoniak, 7 molekulárních oxidů dusíku, k.dusičná – solná anorganická kyselina, výroba: dusičnany, polyamidy, nitrocelulózy a výbušnin

Stavba atomu

2008-03-11T03:46:00.000-07:00

Stavba atomů
Atomy - elementární částice, tvořen centrálním, kladně nabitým jádrem (určuje hmotnost) a obalem záporně nabitých elektronů. Jádro – neutrony(N) a protony(Z) Z+N=A nukleonové číslo. Prvky s odlišným neutronovým číslem – izotopy (např: 126C – izotop uhlíku s A=12 a Z=6)
Hlavní kvantové číslo n a vedlejší kvantové číslo l určují tvar orbitalu a energetickou hladinu, do které elektron náleží. Hl. kv.č. je 7 (ozn. 1-7 popř. K-Q), vedl.kv.č. je 5 (ozn. 0-4 v závislosti na n nejvýše do n-1) v praxi se používá l používá symbolů s,p,d,f. Magnetické kvantové číslo m určuje vzájemnou polohu orbitalů a nabývá celočíselných hodnot od –l do +l včetně 0
V každém atomu existuje nejvýše 1 orb. S, 3 p, 5 d a 7 f, v každém orbitalu mohou být dva elektrony odlišující se směrem rotace- vyjadřuje se spinovým kvantovým číslem s (-½ nebo ½)
Orbitaly jsou elektrony obsazovány postupně podle energie, která je potřeba k jejich odtržení od jádra.
Sloučením různých prvků vznikají sloučeniny, chemické vazby – volné elektrony z neúplně obsazených orbitalů.
Vnější vrstva elektronů – valenční vrstva (elektrony) – určuje chemické vlastnosti prvku. (vzácné plyny mají plně obsazené orbitaly – jsou velmi stabilní, jednoatomové, za normálních podmínek se neslučují)
Periodicita vlastností prvků
Zákonitost o periodicitě vlastností prvků popsal v roce 1869 D.I. Mendělejev, seřadil tehdy známých 63 prvků do tabulky podle vzrůstajících relativních atomových hmotností. Z per.vl.prvků mohl předpovědět existenci tehdy neznámých prvků(Se,Ga,Ge). Dnes 106 prvků, řádky tabulky tvoří periody, přechodné prvky – orbitaly d jsou obsazovány před p, lanthanidy, aktinidy – 6.a7. perioda – zaplňují se f orbitaly, jsou vyčleněny. Sloupce tvoří skupiny, ty se dělí na hl.a vedl. Podskupiny podle podobných chemických vlastností.
Kovy, nekovy, amfoterita prvků
106 prvků – 16 kovů, 7 polokovů, ostatní kovy. Kovy – elektropozitivní prvky, odtržením valenčního elektronu se stabilizují jako kationty, pevné skupenství (výjimka Hg), lesklé, dobrá tepelná a elektrická vodivost, kujnost, tažnost, vysoká tt a tv. Nekovy – schopnost přijímat elektrony do své valenční vrstvy, elektronegativní, všechna skupenství, matné (výjimka I), nevodivé (výjimka grafit), nejsou kujné tažné, nízká tt a tv. Typický kov je Fr (opak F), kovový charakter roste v tabulce zprava doleva a shora dolů. Úhlopříčka od B k At – hranice mezi kovy a nekovy. Elektropozitivní prvky se vyznačují jako zásadotvorné (jejich oxidy+vodyhydroxidy, +kyselinysůl+voda) Elektronegativní prvky – jejich oxidy+vodykyseliny, + zásadysůl+voda
Amfoterní prvky – vyskytují se v kationtech i aniontech (kyselý nebo zásaditý charakter)Al, Sn, Pb, As

Vápno

2008-03-04T10:08:00.000-08:00

1) Vzusne vapno:- Technicky nazev pro oxid vapenaty CaO: -hlavni suroviny pro vyrobu jsou vapenec, nebo dolomiticky vapenec. Vyroba:- CaCO3→CaO+CO2 –Tepelne zpracovani uhlicitanu vapenateho při teplote 950°C. Vyroba:- rozdrceni vapence→predehrati(dekarbonatace)→zpracovani obou druhu vapence CaCO3 se rozklada nad 800°C.MgCO3- dolomiticke vapno. Podle obsahu barvicich oxidu(Fe2O3) se ziskava bile, nebo zbarvene vapno.
2) Tvrdnuti vapenne malty:- Při tuhnuti a tvrdnuti vapenne malty dochazi nejprve k odsati vody poreznim spojovanym materialem, dále k vysichani gelive site hydroxidu a k vazani CO2 ze vzduchu. Vysledkem je tvorba CaCO3. Ca(OH)2+ CO2→ CaCO3+H2O- karbonatace vapenne malty.
3) Karbidove Vapno:- Je Ca(OH)2,který vznika při vyrobe acetylenu s karbidu vapniku. Pouziva se do malt a omitek. Karbidove vapno je nutno nechat odlezet- vyprchani acetylenu, fosfinu, arzinu(zapachaji). Vyhodou je nepritomnost prepalu.
4) Hydraulicke vapno: -Obsahuji hydraulicke slozky SiO2,Al2O3, Fe2O3. Vyrabi se palenim vapencu, které jsou doprovazeny jilem. Při vypalu vznikaji podobne slouceniny jako ve slinku. P- cementace. Hranice mezi hydraulickym a vzdusnym vapnem je modul 9. Rozdeleni- vzdusne vapno vysoky obsah CaO, tuhne a je stále na vzduchu. –Hydraulicke vapno vznika z méně cistych vapencu. Stupeň hydratacni cinnosti se posuzuje podle hydraulickeho modulu→pomer CaO s hydraulick slozkami
5) Pucolanova aktivita:- Je schopnost reakce amorfniho(nekristalickeho) oxidu kremiciteho(SiO2) s Ca(OH)2 za vzniku hydratovanych kremicitanu vapenatych, které mají pojive vlastnosti.
6) Elektrarenske popilky: -Jsou mineralni zbytky při spalovani tuhych paliv, slozeni prevazne z jemnych kulovitych zrn o velikosti 0,001-0,1mm. Slozeni SiO2 10-50%, Al2O3 19-30%, Fe2O3 5-16%, CaO 2-20%, MgO 0,3-3%, SO3 0,1-0,9%. Vlastnosti- kulovita zrna- plna, duta, pruhledna, nepruhledna.
7) Portlansky cement:- Patri do skupiny kremicitanovych cementu. Suroviny na jeho vyrobu: CaO, SiO2,Al2O3, Fe2O3, MgO, K2O, Na2O.- drceni, mleti, miseni suroviny,- tepellne zpracovani surovin na slinek- vypal(1350-1450°C).- mezi slinku s primesemi na cement(sadrovce a vapence). Zakladnimi surovinami jsou vapenec a hliny, nebo jily, nejvhodnejsi je vapenec.
8) Slinkove mineraly:- 4 zakladni druhy: -3CaO*SiO2 trikalciumsilikat→C3S. –2CaO* SiO2 kremicitan dvojvapenaty→C2S. –3CaO* Al2O3 hlinitan trojvapenaty→C3A. –4CaO* Al2O3* Fe2O3 hlinitozelezitan ctyrvapenaty→C4AF. Reakci, jimiz vznikaji slinkove mineraly, nabyvaji dostatecnou rychlost v rozmezi 1350-1450°C. Tato oblast je pro tvorbu nejdulezitejsi, je nositelem typickych vlatnosti portlanskeho cementu.
9) Hydratace portlanskeho cementu:- Hydrataci cementu vznikaji C-S-H gely, Ca(OH)2 a hydratovane aluminaty vapenate. Vsechny tyto 3 slozky hydratovaneho cementu mohou byt napadeny korozi. CaCO3+CO2+H2O→Ca(HCO3)2.
10) Princip zpomalovani hydratacnich reakci, Ettringit:- Principem je rozpustny ettergit zvetsujici svůj molarni objem oproti C3AH6 2,6krat a vyvolava tlakem na steny kapilar a poru poruseni tmelu a vznik trhlin. Krystaluje v jehlicovych krystalech a svou podobnosti s nekterymi mineraly se nazyva tez cementovy bacil.
11) Hydratacni teplo cementu:- Hydratacni reakce cementu jsou provazeny vyvinem tepla. Hydratacni teplota slinkovych mineralu. C3A 867 J*g –1, C3S 502 J*g –1, C4AF 419 J*g –1, C2S 260 J*g –1. Pro nektere prisady uziti je třeba, aby vyvin hydratacniho tepla cementu byl co nejmensi. To lze ovlivnit snizenim obsahu C3A v cementu a pridavkem prisad, napr strusky nebo popilku.
12) Druhy pórů v cem. tmelu-mikrostruktura zatvrdlého cementu závisí na vnitřních a vnějších proměnných.A-minerologické složení(alit,belit,celit),jemnost mletí,obsah vody přísady.B-teplota,tlak,prostředí.
13) Vysokokopecni struska pro vyrobu smesnych cementu:- Strusky jsou pevne nekovove odpady hutni vyroby, které vznikaji roztavenim rud, struskotvornych latek a mineralnich podilu paliva. Ve stavebnictvi- plniva i pojiva. Jako pojivo je nejvhodnejsi vysokopecni struska, kterou je nutno granulovat- při vypusteni z pece rychle ochladit, aby nedoslo ke krystalizaci. Tato uprava strusky vykazuje tzv latentne hydraulicke vlastnosti.
14) Hlinitanovy cement:- Je hydraulicka maltovina ziskana jemnym mletim hlinitanoveho slinku. Vyrabi se palenim bauxitu a vapence v pomeru 1:1 v elektricke peci. Hlavnim slinkovym mineralem je hlinitan vapenaty CaO*Al2O3(Ca). Tuhe produkty zaujmou 47,3% objemu→porovitost cementoveho tmelu- znacne snizeni pevnosti. Tyto cementy jsou stále v zaru, dnes pouziti vyhradne do ZB.
15) Koroze vápenných pojiv-primární:volba materiálů způsob jeho použití,sekundární:dodatečná ochrana.Konstrukce proti působení korozivních vlivů.Cement-příčinou koroze je přítomnost Ca(OH)2,aluminátové fáze a CSH gely.Kamenivo-SiO2 v aktivní formě(opaál,chalcedon)_alkáliové rozpínání.Voda-nesmí obs. látky ovlivňujíci hydrataci cementu a korozi výstuže.
16) Koroze betonu:1) vnitrni- navrh beton smesi- obsah a druh cementu obsah vody. –Technologie vyroby. –Pouziti chem prisad 2) vnejsi- fyzikalni(teplotni) –chemicke(pusobeni vod) –biologicke(rostliny).Koroze I. typu- koroze naporovymi vodami –rozpousteni a vyluhovani slozek cement tmelu. Tento typ koroze se tyka především pusobeni vod s niskou tvrdosti- haldove vody. Jde o vody z rek, rybniku a srazkove. Hladove vody rozpousteji a vyluhuji především Ca(OH)2 s cement tmelu –rychlost rozpousteni je dana slozenim cementoveho tmelu a vnitni strukturou.
17) Koroze II. Typu: 1)Koroze naporovymi vodami –reakce slozek cem tmelu s chem latkami za vzniku sloucenin rozpustnych nebo bez vazebnych vlastnosti. –muze byt zpusobena –kys za vzniku rozp. nebo nerozp soli. –agresivni CO2 –alkaliemi –horecnatymi solemi.2) kyselinova koroze –u prum odpadnich vod a prirodnich vod. Kysele vody reaguji především s Ca(OH)2 , který neutralizuji vapenatou slozkou CSH gel. –vody s oxidem uhlicitym reaguje s Ca(OH)2 –tvori se nerozpustny CaCO3, Ca(OH)2+ CO2→ CaCO3+H2O, -rozpusteni uhlicitanu na hydrogenuhlicitan CaCO3+ H2O+ CO2→ Ca(HCO3)2.
18) Koroze III typu: -koroze naporovymi vodami –v porech cem tmelu vznikaji slouceniny vetsich objemu, coz vede vlivem kristalizacnich tlaku k poruseni struktury a rozpadu betonu. –siranova koroze 1)sadrovinova - Ca(OH)2+Na2SO4+2H2O→CaSO4+2H2O+2NaOH. –hromadi se v porech a narusuje strukturu. 2)sulfatolaminatova –zvetsuje svůj molarni objem a vyvolava tlak na steny kapilar a poru. –krystalizace soli –zvyseni objemu a vyvin tlaku. –tuky a oleje –obsahuji kyseliny, které zpusobuji melnuti betonu.
19) Atmosfericka koroze betonu: -Je zpusobena agresivnimi plyny, obsazenymi v atmosfere –CO2,SO2. CO2 napada hydratacni produkty cem. Ca(OH)2+CO2+H2O→CaCO3+2H2O. –karbonatace betonu: - CaCO3 krystaluje v nestabinich modifikacich valeritu nebo argonitu, které se premenuji na stabilni kalcit. –sulfatace betonu: -krystaly sadrovce tlakem na steny poru zpusobi rozpad povchove vrstvy beton. –zjistovani korozniho napadeni bet: -metody destruktivni v laboratorich, primo na kci, nutno provest chem. analyzu. –ochrana proti korozi: 1)primarni –je dana typem cem –obsahem, vodou.2)sekundarni- u kci vystavenych silnemu agresivnimu prostredi-penetrace, natery.
20) Vady cihlarskych vyrobku: -vykvety:-hlina obsahujici soli v cihlarskych vyrob.–především sirany Na2SO4, MgSO4, CaSO4*2H2O-bile vykvety, slouceniny chromu a vanad-zlute.Bezbar slouc mohou hydrat za zvetsen V,cimz muze dojit k porus vyrob.
21) Zaruvzdorna pojiva: -keram vyrobky, které odolavaji trvale vysokym teplotam –min1580°C. Rozdeleni: -kysele(dinas,samot), -zasadite(magnesitove,dolomitove), -neutralni(uhlikove,chromitove). –rozdeleni chem. –mineralogicke- kremicite, hlinitokrem, horecnate, horecnatokrem, horecnatovapenate, uhlikate, kremicitokarbidove. Samot- vysoky obsah SiO2,Al2O3, do 1500°C. Dinos-vysoky obsah SiO2(92%). Magnesit –vysoky obsah MgO. Dolomit –vysoky obsah MgO*CaO(méně nez 95%). Tuhove vyrobky, uhlikove vyrobky, spec keramika.
22) Zelezo a Ocel: -vyskytuje se ve slouceninach –zelezne rudy –hematit, magnetit, limonit, syderit, pyrit. –soucasti krevniho barviva. Vyroba: -slouzi rudy, jejiz chem podstatou je oxid zeleza. –nutna je predchozi mech uprava rudy drcenim a tridenim sity. –v pecich, kde se ruda speka do slinku bohatych zelezem a odstrani část balastnich slozek. –podstatou tech vyroby Fe je redukce oxidu ve vysoke peci, která se plni zhora smesi zelezne rudy a metalurgickeho koxu Fe2O3+3CO→2Fe+3CO2. Vlasnosti: kujnost a vodivost. Ocel –valstnosti: kujnost a taznost. Ziskava se ze suroveho zeleza snizenim obsahu uhliku pod 1,7%→oxidace uhliku na CO2, který unika a také o oxidaci dalsich prvku(Si.Mn)
23) Chemicka koroze Fe: -koroze v nepritomnosti rozpusteneho kysliku.Fe0→Fe2++2e-. snizovani pH pod 10,5 ionty Fe2+reaguji s ionty OH- vody. Fe2++2OH-→Fe(OH)2. Priciny –spojeni dvou ruznych kovu, cizorode latky v kovu, nehomogenita krystalove struktury kovu. Koroze v pritomnosti rozpusteneho kysliku –O2+2H2O+4e-→4OH-. Zavisi na –pH roztoku a parcialnim tlaku kysliku.
24) Elektrochem koroze oceli v beton: -pH vetsi nez 9(9-13)- chranena před korozi. Pritomnost Cl- -vytvori se bily povlak AgCl na betonu(casem ma svetlefial zbarveni). Pritomnost chloridovych iontu se zjistuje reakci AgNO3 –prestrikava se K2Cr2O7 (nejsou-li pritomny chloriody-hnedocervene zbarveni.Ke zjisteni stupne koroze nutno provest chem analyzu(reaktogenovou strukturni analyzu),diferencni termickou analy.
25) Hlinik:-vyskytuje se ve slouceninach,hlavne v podvojnych kremicitanech (zivec,slida,jily). Vyrabi se z bauxitu. Stribroleskly bily kov. Vlastnosti-na vzduchu je staly.Pouziti-pro vyrobu obalu a el. Vodic.
26) Princip retezeni uhliku v org slouceninach:-atomy jsou vazany kompletne.chem vazby se zesilujivalencni carou,počet valencnich car je dan vaznosti. Uhlik je vetsinou ctyrvazny. Vazby mezi atomy uhliku-jednoducha,dvojna,trojna.slouceniny s vazbami mezi uhliky se nazyvaji nasycene,s dvojnou nebo trojnou vazbou se nazyvaji nenasycene. Dvojnou vazbu vytvareji 2 elektronove pasy,které nejsou rovnocenne. Trojna vazbu vytvareji sdilenim 3 elektronovych pasu. Retezce uhliku-rovne probihajicich-nerozvetvene a rozvetvene,uzavrene do cyklu-jednoduch, slozen.
27) Organo-kremicite slouceniny:-Silony-jsu slouceniny Si a H-SinHn+2. Bezbarve plyny nebo kapaliny extreme reaktivni. Derivaty silonu-monosilon, brialkymonosilo, bromosolon. Kondenzovanim hydroxidu vznika silikony, které obsahujivelmi pevnou vazbu Si-O-Si. Silikony jsou kapalne az tuhe,odolavaji vysokym teplotam. Silanolaty -methylsilikat sodny.
28) Mydla:-zmydelnenim tuku a rostlinnych oleju vznikaji vznikaji mydla,mineralni oleje zmydelneni nepodlehaji. Jednduche lipidy a glyceridy. Reakce glyceridu-alkalicka(zmydelneni)→vznika glycerol a smes soli mastnych kyselin tzv mydla. Tuha jadrova mydly→sodne soli vyssich mastnych kyselin. Polotuha ,mazlava mydla→draselne soli vyssih mastnych kyselin. Uziti:cistici,nebo detergentni prostredky,nelze pouzit v tvrde vode,vznik nerozp vapenatych a horecnatych soli mastnych kyselin,cistici ucinek mizi.
29) Sacharidy,celuloza:1)sacharidy:deleni-jednoduche(monosacharidy)-CnH2nOn . struktura molekuly-linearni a cyklicka. Napr-glukoza, ryboza,galaktoza,manoza. Slozeni-vznikaji retezenim molekul jednoduchych sacharidu.2)celuloza- polysacharid je sloze z 1000-3000 molekul glukozy,nerozpustna ve vode,odolna proti chemikalijim,pusobenim alkalickych hydroxidu prechazi v alkali-celulozu. 3)sacharoza-zpomaluje tuhnuti cem.
30) Chem slozeni dreva:-deleni: hlavni slozky 90-95%. Sacharidicka část 70%- celuloza a hemiceluloza. Anorganicka část 25%lignin. –doprovodne slozky 5-10% organicke(umaly, alkaly, bilkoviny). Anorganicke (K+,Mg2+,Ca2+).
31) Asfalty: -v prirode nebo při destilaci ropy. Org smesi, které rozdelujeme na dve skupiny –malteny –olejovite soucasti, plasticke a elasticke slozky. –asfalteny –tmave soucasti, tvrde slozky asfaltu. Prirodni asfalty –chem nejednotne, obsahuji mineralni primesy. Ropne asfalty –primarni destilacni asfalty –tuhe az polotuhe. Krakovane, extrakcni –ziskane extrakci rozpoustedly z olejovych ropnych zbytku, faukove –ziskavaji se foukanim vzduchu do asfaltu, redene –silnicni asfalty. Asfalty posuzujeme podle bodu meknuti. Asfaltove emulze –jemne castice asfaltu.
32) Polymerace-zakladem polimerce je pochod,při němž probíhá tvorba maromoleklárních látek řetezením molekul výchozích látek,tzv. monomerů.Je ovlivněna přítomností substilátů základního uhlovodíku,jejich počte, charakterem, polohou: polystyren z etylénu.
33) Poklykondenzace-dochází k mnohonásobnému opakování kondenzace nejčastěji dvou výchozích nízkomolekulárních sloučenin za vzniku makromolekulárních látek a nízkomolekulární splodiny:bakelit.
34) Termopasty-stříkáním,litím foukáním.Jedná se o uvolňování plynů z pojiv nebo rozpouštědel,přičemž je hmota dána do formy.pěnový polystyren.Tuhnutá a měnutí se mohou mnohokrát opakovat.
35) Reaktoplasty-jsou to látky,které při vyšší teplotě měknou,ale pak se vytvrdí ve výrobek žádaného tvaru,pak při zahřátí netvrdne.Tvarovat lze pouze jednou:epoxidová pryskyřice.
36) Priciny degradace plastu: -pricinou je vysoka teplota, vzdusny kyslik, svetelne zareni a ruzne chemikalie. Dochazi k depolimerizaci –vznik puvodniho monomeru –mají nizkou polymerizacni teplotu. 2NaCl+2HCl→2NaCl2+H2, s vysokou se depolimeruji za vzniku produktu. Fotooxidacni degradace –probiha při atmosferickem starnuti polymeru.

Eutrofizace vod

2008-02-23T05:05:00.000-08:00

1) Eutrofizace vod:-Rozmnozeni ras a sinic ve vodnych nadrzich,které negativne ovlivnuji kvalitu vody.vyuzivaji zdroj C,O,H (CO2, H2O) a zdrojem energije je jim slunecni zareni. Ovlivneno pritomnosti nutricnich prvku N,P-cisteni a odstraneni organickych latek a latek obsahujicich N,P.Amonne soli,dusicnany, fosforecnany.
2) Voda pro pripravu betonu, vlastnosti z hlediska obsahu skodlivin:-dulezita slozka pro hidrataci cementu.zamesova a osetrovaci voda.omezena je koncentrace latek,které mohou zabranovat pevnosti cem,nebo snizovat pevnost betonu.-humidove latky ve vodach raselinist.-spatny vliv siranu a Mg,projevuje se zejména po zatuhnuti betonu.Chloridy pusobi korozivne na Oc vyztuz.
3) Naporova voda, sledovane parametry:-Voda, která se dostava do styku se staveb.mat a kcemi.Voda slabe,stredne a silne agresivni.podle hodnoty pH-silne agresivni, pod pH=4 a podle obsahu CO2,SO4,Mg a NH4.Ucinky naporove H2O jsou ovlivneny druhem jeji agresiv,koncentraci agresivnich latek,zpusobem styku H2O a B
4) Oxid uhlicity, kyselina uhlicita, uhlicitany:- CO2- vznika primou oxidaci uhliku za prebytku kysliku. Tato sloucenina je velmi reaktivni a hojne vyuzivana v prumyslu-jako chladici medium v potravinarskem prumyslu, a plynny CO2 je dulezita latka ve stavebnictvi, neboť ovlivnuje zivotnost bet.,malt a omitek. Kyselina uhlicita H2CO3- oxid uhlicity se rozpusti ve vode na kyselinu uhlicitou.CO2+H2O= H2CO3 (pomala). Nektere tyto reakce jsou pomalym prubehem komlikovane,a proto zavisi na pH.Uhlicitany:- magnezit MgCO3(vyroba zaruvzdorneho zbozi). -dolomit MgCO3* CaCO3(doprovazi vapenec). –vapenec, krida CaCO3
5) Oxid kremicity, struktura, chem.vlastnosti, pouziti:- 12polymorfnich forem. Je hlavni mineralni smesi mnoha tavenin(zula,piskovec). Samostatne se vyskytuje jako kristal. Senite formy-diamant. Castecne hydratovany SiO2, opaly, jaspis. Struktura: Hlavni krystalicke modifikace SiO2, seskupeni tetratu SiO4, které sdileji vždy jeden spolecny vrchol. Chemicke vlastnosti –odolava pusobeni kyselin s vyjimkou HF, nerozpustny v roztocich alkalickych hydroxidu. Pouziti- jako brusivo, pro vysokou pevnost jako zaruvzdorny mat.
6) Sklo, vyroba, vlasnosti, chem. koroze:- Sklo-amorfni pevna latka. Postrada pravidelne usporadani stav.castic SiO4, nektere oxidy(CaO,Na2O…). Vyroba- sklarsky kremen-,CaCO3,Na2CO2.→taveni-chalzeni→Na2O*CaO*6SiO2-sklo vodovapenate. Chem.koroze: odolnost vuci chemik: HF:SiO2+4HF→SiF4+2H2O, CH: SiO2+2NaOH→Na2SiO3+.Cista skla(odolnost proti vode).
7) Sadra,suroviny,vyroba,druhy:-vznika castecnou nebo uplnou hydrataci sadrovceCaSO4.-vzdusna maltovina-rychletuhnouci +1/2 H2O,-pomalu tuhnouci CaSO4+2 H2O,-anhydratove pojivo-prirodni CaSO4+budice.Vyroba–palenim sadrovce při 800-1000° 2 +2 H2O= Ca+Cao+ SO3+ H2O.Druhy-rychletuhnouci, pomalutuhnouci, sadrova maltovina, anhydrat maltovina, stukaterska, modelarska, stavebni.Tvrdnuti- CaSO4*1/2 H2O se rozpusti ve vode→nasyceny roztok vzhledem k pulhydratu a presyceny roztok vzhledem k dihydratu krystalCaSO4+2 H2O. CaSO4*1/2H2O+1,5 H2O→ CaSO4+2 H2O.Doba tuh 6-25min.
8) Fosfatova pojiva:-Lze povazovat za hlavni zastupce acidobazickych organickych pojiv.Proces tuhnuti a tvrdnuti je vyvolan reakcemi mezi kyselym a zasaditym komponent.Produktem této reakce je sul nebo hydrat soli.Reaguji kysel slozkou kysel a bazickou slozkou amorfni kovy→vysledkem jsou chem keramicke latky-lekarstvi.
9) Horecnata maltovina(Sorelova):-vzdusna maltovina-smes MgO+ roztok MgCl2,oxid horecnaty (roztokMgSO4).Tvrdnena velmipevnou hmotu-az 150Mpa podle plniva.Chem podstata-zavisi na pomeru surovin a koncentraci MgCl2.Cim je vetsi koncentrace MgCl2 maltovina pomaleji tuhne,ale ma tim vetsi pevnost. Maltovina je malo odolna proti vode H+ a OH-→nutno vne nebo vnitrne hydrofobizovat.Vlastnosti-v zavislosti na plnivu lze ziskathotove vyrobky (kremelinovy pisek),nizkopevnostni,tep izolacni(korek,piliny).
10) Vodni sklo:-Je koloidni roztok kremicitanu sodneho nebo draselneho.Tuhnuti,tvrdnuti vodniho skla je zpusobeno tvorbou kontinualni site kremiciteho hydrogelu a muze byt vyvolano:-snizeni obsahu vody,-reakci s kyselinou uhlicitou CO2+ H2O→ H2CO3. Roztoky se pouzivaji jako ochranny a tesnici prostred.
11) Hydroxid vapenaty:-Ca(OH)2-je silny hydroxid,malo rozpustny,rozpustnost klesa s rostouci teplotou.20°C priblizne 160mg Ca(OH)2 ve 100g H2O.-ph nasyceneho roztoku priblizne 12,45 při 25°C+Avagarova konstanta 6,023*1023.Snadno zreaguj se vzdusnym CO2 za tvorby CaCO3 na povrchu zrna.

2008-01-31T22:49:00.000-08:00

1) Vzduch a ovzdusi,slozeni atmosfery,skodliviny:-atmosfera do 300km.Hustotase smerem nahoru snizuje.vzduch je smesi plynu,latek v ruznych skupenstvich.H2 78%, O2 20%, Ar 0,9%, CO2 0,03%.Atmosfer vzduch obsahuje latky o nizke konc(He,Ne,Kr,Xe,H,H2O.CH4,O3).ozon absorbuje UV zareni- ochranny obal-pozkozovan freony,SO2.devastace lesu oxidu dusiku, CO2 a uhlovodiky.
2) Voda:- H2O polarni rozpoustedlo,rozpousti iontove slouceniny.v kapalnem skupen jsou molekuly vody spojovany prostrednictvim vodikovych mostu ve vetsi celky.V tuhem prostredi je v tezisti a rozich atom kysliku-opakujici se pravidelny ctyrsten- spojeny kovalentni a vodikovou vazbou.dipolovy moment(uhel mezi H,O=106°)-rozpoustedlo polarnich latek(napr soli), při vytvoreni ledu-zvetseni objamu.V plynnem skuprnstvi para,bod tani 0°,var-100°C při normalnim tlaku.
3) Tvrdost vody a zpusoby jeiho odstranovani:-prechodna-zpusobena Ca(HCO3)2, Mg(HCO2)2. Tvrdost se odstrani povarenim Ca (HCO3)2 Ca CO3+ H2O+ CO2.-Trvala- zpusobena sirany CaSO4 ;MgSO4 .mozne castecne mekceni sodou.

2008-01-23T01:19:00.000-08:00

1) Polymorfie, alotropie, izomorfie:- Polymorfie:- krystalicke latky, které se vyskytuji v ruznych krystalickych podobach(krystalicke modifikace), latka krystalizuje ve vice modifikacich. Alotropie:- prvek krystalizuje ve vice modifikacich. Izomorfie:-skupiny latek, které vytvareji krystaly stejneho typu, mohou vykrystalizovat ze smesi nasycenych roztokusmesne krystaly.
2) Oxidace a redukce:- reakce při niz dochazi ke zmene oxidacniho cisla prvku,nebo iontu castice,které uvolnuji elektrony zvysuji sve oxidacni cislo-redukovadla.Castice elektrony prijimajici snizuji sve oxidacni cislo-oxidovadla.
3) Rada napeti kovu,standartni elektronove potencialy:-standartni elektronove potencialy ruznych redoxnich systemu lze sestavit do takzvane rady napeti.prvky- castice s nejnegativnejsim potencialem mají nejvetsi tendenci uvolnovat elektrony a prichazet do iontoveho stavu, a naopak prvky s pozitivnim potencialem mají spise tendenci elektrony prijimat.
4) Elektrolyza:-katoda-zaporna-redukcni dej.anoda-kladna-oxidacni dej.Ponorime-li do roztoku elektrolytu dve elektrody a nechame jimi prochazet el proud,budou kladne nabite ionty putovat k zaporne elektrode(katode),zaporne ionty ke kladne elektrode(anode).castice odevzdaji elektrode el naboj a existuji pak jako samostatne molekuly, které reaguji se svým okolim.

2008-01-12T11:00:00.000-08:00

1) Peny:- Jsou disperze plynu v kapaline. Peny vlhke- Bubliny zaujimaji max 85% objemu, suche peny- plynu je vice, jak 85%. Peny se pripravuji:- probublavani kapalin plynem, slehanim, nebo trepanim. Kvalita peny zavisi na kvalite prepazek mezi bublinami. Nejstabilnejsi peny jsou mydla, detergenty, bilkoviny a polymery. Odpenovani: fyzikalne- zmenou tlaku a teploty, chemicky- povrchove aktivni latky, které vytvori nekvalitni prepazky a pena zanikne.
2) Emuze: - Soustava nemisitelnych kapalin, z nichž je jedna ve forme malych kapicek rozptylena ve druhé( olej ve vode). Emulze se pripravuji intenzivnim michanim s emulgatorem- latka zvysujici stabilitu emulze vytvorenim ochranne vrstvy na castici. Emulgatory- mydla, bilkoviny, polysacharidy…
3) Gely: - Disperzni castice vytvorene souvislou sitovou strukturou, nejsou schopny translacniho pohybu. Ireverzibilni gely- vznikaji spojenim micelyosolu. Pokud stabilizaci porusime pridavkem elektrolytu(Kcl). Vysusenim irevezibilniho gelu vznika xerogel, ma objem puvodniho gelu, ale je velmi porezni. Nevrati se do puvodniho stavu, jako normalni gel, ten se po roztrepani stane lyosolem, a když se necha v klidu, tak se zase vrati zpet. Reverzibilni gely:- obsahuji makromolekularni latku (zelatina), boptnaji, když se po vysuseni vznikly xerogel smicha s puvodni, nebo jinou kapalinou, prevede se zpet na rosol.
4) Koloidni disperzni soustavy: -Makrocastice jsou rozmelneny na velikost odpovid koloidni disperzi(10-7- 10-9m), potreb vyssi energii.Patri mezi prave roztok.Brownuv pohyb:rozptyluji svetlo.Deli se:-lyofobni koloidni disperze,-lyofilni koloidni disperze.

2008-01-07T02:10:00.000-08:00

1) Hydrolyza-protoliticka reakce kyselin a hydroxidu,asociuji na soli ve vodnem roztoku na ionty , které jsou mezi sebou i s ionty H+ a OH- uvolnovanymi disociaci vody. ¨Disociace vody je při hydrolize ucinnou slozkou NaCl=Na++Cl-,(kat) M++2H2O=MOH+H3O+,(aniont) -+H2O=H OH-
2) Amfoterita prvku-prvky a lytky které se chovaji jako kyseliny i jako hydroxidy-H2O
3) Zakladni termochemicke zakony-termochemie se zabyva tepelnymi zmenami při chem reakcich zakony vysloveny Lavoisierem a Laplacem(1780).reakcni teplo-reakce je stejna i když probiha opacnym smerem AHAB=- HAB.reakcni teplo urcene reakce se rovna souctu reakcnich tepel serie reakci,které vedou s tychz vychozich latek k tymz produktum. Messuv zákon: ACB HAC´=HAB+HBC, molarni reakcni teplo(kJ* mol-1), merne reakcni teplo.
4) Prave roztoky:-obsahuji dispergovane solvatovane molekuly a ionty v kapaline. Disperzni prostredi u pravych roztoku se nazyva rozpostedlo,a dispergovana faze– rozpostena latka.Prave roztoky se pripravuji rozpoust latek ve vhodnych rozpoust.
5) Aerosoly:-Se nazyvaji soustavy s plynnym disperznim prostredim.Vznik: kapalina, nebo tuha latka se rozptyli v plynu, nejcasteji ve vzduchu. Prachy:-Vznikaji při mleti pevnych latek(cement mouky),Dymy:-vznikaji při chem reakcich(HCl+NH3=NH4Cl), mlhy:-vznikaji při rostrikovani kapaliny proudem plynu, mlha v prirode vznika kondenzaci vodnich par, koagulace- zanik castic, castice po srazce straceji energii, spojovani dosperznich castic ve vetsi celkyZanik aerosolu.

2007-12-29T03:32:00.000-08:00

1) Slabe a silne elektrolyty: - Elektrolyt je latka, která ve svém roztavenem stavu, nebo ve vodnem roztoku vede elektricky proud a při elektrolyze se rozklada. Zakladni slozkou jsou ionty, cim je iontu vice- tim lepe elektrolyt vede el proud. Malo iontu- slaby elektrolyt, vice elektronu- silny elektrolyt. Ionty- kationty s kladnym el. Nabojem a anionty se zapornym el. nabojem. Elekrtolyty- roztoky kyselin, hydroxidu, soli taveniny hydroxidu
2) Vratne reakce:- Jsou reakce, které probihaji bud soucasne, nebo stejnou rychlosti, nebo za urcitych podminek rychleji jednim ci druhym smerem. Produkty spolu reaguji za tvorby puvodnich vychozich latek.
3) Kinetika reakci a faktory ovlivnujici jejich rychlost:- Studuje rychlost chemickych reakci a faktory, které tyto reakce ovlivnuji. Exotermni a endotermni reakce- Teplota- zvysenim vzrusta rychlost, Katalizatory- ovlivnuji rachlost reakce a po ukonceni jsou nezmeneny(biokatalizatory)
4) Disociace vody- vyjadruje také vztahemc(H+)*C(OH-)/C(H2O)=KC; H2O= H+OH-, rovnovazna konstanta. Rozklada se na ionty- Na zasadity aniont a kysely kationt= Gulberieluv zákon
5) Hodnota pH-zaporny logaritmus(dekadicky) koncentrace vodikovych iontu (oxonionovych)ph=-log(h+),(sorenstein) neutralni roz ph=7,kysele roz ph=mensi nez 7, zasadite roz ph=vetsi nez 7.
6) Neutralizace-je zpetna reakce k autoprotolyze (neutralni ph=7) H2O++OH-=2H2O,neutralizace se popisuje jako reakce kyseliny a hydroxidu pricemz vznika sul dane kyseliny a voda Hcl+HaOH=NaCl+H2Odiky neutralizaci stanovime obsah kyselin a hydroxidu v roztocich.

2007-12-17T13:51:00.000-08:00

1) Typy vazeb v chem slouceninach a jejich charakteristika: Vazba kovova:- uskutecnuje se v atomech kovu v pevnem skupenstvi (vyjimka-rtut) mají vysokou teplotu tani a varu, vodice tepla a el. Energie. Kovalentni – nepolarni:- u prvku (H2,O2…); ve vode malo rozpustne, lepe v organickem rozpoustedle. Teplota tani a varu nizka, el nevodive. Iontova vazba.- uskutecnuje se mezi ionty, vetsi pevne krystalicke latky, ve vode rozpusne, v organ rozpoustedle nerozpustne. Vysoka teplota tani a varu, jsou vodive ve vodnem roztoku
2) Vazba iontova:- deltaX vetsi nez 1,7- extremne polarni chem. Vazba. Vznik aniontu a kationtu vzajemne poutanych elektrostatickou silou, vazba jednoduch,dvojna,trojna.
3) Vazba kovalentni:- polarni a nepolarni (je vyjadrena elektonegativitou). Vazbu s nestejnym rozlozenim hustoty vazebneho elektronoveho paru mezi sloucenymi atomy nazyvame Polarni chemicka vazba- jejim vysledkem je vytvoreni kladneho elektrickeho naboje na elektropozitivnejsim atomu a stejne velkeho zaporneho na prvku eletronegativnejsim.
4) Vodikova vazba: - Atom vodiku je jednovazny, vazba vznika u vetsiny sloucenin, na atomy prvku o vysoke elektronegativite, a malym atomovym polomerem, je vazan kovalentni, silne polarni vazbou.

2007-12-15T05:20:00.001-08:00

1) Latkove mnozstvi- n- Vyjadruje velikost souboru zakladni stavby castic. MOL je jednotka latkoveho mnozstvi. NA –Avogarova konstanta 1mol= 6,023*1023 castic mol-1. Charakterizuje počet castic v jednom molu latky (g*mol-1) n=m/Mm m-hmotnost, MM- molarni hmotnost (g*mol-1)
2) Izotopy- Nuklidy se stejnym poctem protonu a rozdilnym poctem neutronu. NUKLID- atom. Jadro s urcitym poctem protonu a neutronu v prirode mají stejne chem. Slozeni, ale ruzne fyz.vlastnosti. 126C;146C- izotopy uhliku 8 nukleonovym cislem12,14 A-nukleonove cislo, Z-proton.cislo A=Z+N AZX A=protony+neutrony U- elektroneutralni cislo
3) Radioaktivita- Vznika rozpadem nestabilnich jader (H.Becverel). Radioaktivni rozpad vede ke vzniku novych jader. -rozpad-zareni-parsky. Prirozena radioaktivita, umela radioaktivita.Posunovy zákon-beta+ premena,beta- premena
4) Druhy a charakteristika radiaktivnich zareni-Alfa zareni-pohybuje se pomalu,pronikavost je mala(nebezpecny radon),silne ionizujici ucinky.Beta zareni-pohybuje se rychle,obsahuje elektrony a pozitrony,vetsi pronikavost.Gama zareni- vlneni s podobnymi vlastnostmi jako svetlo nebo rentgen.Mají rychlost svetla a velmi vysokou pronikavost.Nejnebezpecnejsi,elektromag.vlneni v mag,a el.poli se nepohyb.
5) Radon- Radioaktivni vzacny plyn 22688Ra. Zdroje- Skvarobetonove tvarnice porob tvarnice, pudni vzduch)zuloveho puvodu) voda, vdechovan na prachovych tvarnicich
6) Periodicky zákon (1869-mendelejev).109 prvku sestavenych do tabulky podle protonovych cisel. Radky tvori periody.8 sloupcu deli prvky do skupin podle chem.vlasnosti (alkalicke kovy, kovy alkalickych zemin, halogeny, vzacne plyny) Prvky jedne skupiny mají podobne vlasnosti
7) Zakonitosti v periodicke tabulce prvku: Periodicky zákon- vlasnosti prvku jsou periodickou fci protonoveho cisla.1. rust proton cisla 2.rust relativnich atom hmotnosti 3. Počet prvku v periodach je roven dvojnasobku poctu orbitalu, které se v atomech prvku prislusne periody naplnuji (s,p,d,f)

2007-12-11T03:47:00.000-08:00

Zapomněl jsem na to nejdůležitější:cena je kolem 500,-Kč za kilogram.Speciání nároky na vodu nemají.Stačí jim taková,jaká buda v AQ.Budou ale porostlé vápenou řasou a ta potřebuje světlo.Hodně světla,jinak začne mizet.Živočichové v kamenech potřebují cirkulaci vody,nebo se udusí.Takže když to zkrátíme-živé kameny by měly přijít do prostředí co nejvíce podobnému z kterého přišly.Malé nedostatky přežijí a naopak v dobrých podmínkách se rozrostou po ostatní dekoraci.
v této době bych již volil jako osvětlení T5, taky jsem ji nyní dokoupil, je tam s T8 propastný rozdíl (nedělal bych již žádné kompromisy) - T5.
- různé AQ běží na spoustu různých filtrací, myslím, že vemi důležitou součástí každé filtrace je jaké použiješ "šutry", tam bych volil co finance dají+25% navíc, jak se říká, originál živé v kombïnaci s velmi porézní např. Tonga rock či Fidži rock, myslím, jsou také lehké a objemné a budou dobrým základem pro jak bakterie, tak i drobné živočichy.
- filtrace je na tobě, jakou zvolíš, zda velkoobjemový, kanystrový, či třeba Tunze systém, je vidět, i když i já jsem byl z počátku nedůvěřivý, že jede, proč by ne..., nemám s ním osobní zkušenost, ale mnoho kolegů zde na reefu, ano...
-četl jsem na různých prezentacích o AQ, které běží pouze na odpěňovač a filtr naplněný uhlím...., bakerie jsou na skalách, živých
-takže závěr: buď si to necháš udělat na míru od obchodníka a nebo budeš volit metodu pokus-omyl
-já jsem, pro upřesnění, používal externí skléněný filtr jehož objem byl cca 1/10 objemu AQ, šlapal v pohodě i bez odpěňovače...

Živé kameny

2007-12-08T07:03:00.000-08:00

jsou úlomky či součást mořského reefu zpravidla porostlého vápenou řasou.Jsou velmi porézní a jejich základ tvoří kostry odumřelých korálnatců.Tyto části různých korálnatců jsou k sobě spojeny právě vápenými řasami.V moři se úlomky díky pohybu vody při dně pohybují tak dlouho,až se do sebe zaklesnou a vápené řasy je spojí v celek.Dutiny kamenů poskytují mnoho příležitostí pro přichycení tzv.přisedle žijících živočichů od rournatců,hub,strunatců,mlžů aj.,kteří filtrují z vody jemné částice.
Živé kameny se používají k oživení mořských nádrží.Bohužel vzhledem k jejich vysoké ceně v Evropě se základ reefu staví z mrtvých kamenů a k oživení se používají živé kameny pouze částečně.Pokud budeš "základ"reefu stavět z mrtvých kamenů,použij kameny z JV Asie,Fidži nebo Indonésie.Tuf,kámen z Jadranu či Kenya rock není díky nízké poréznosti ke stavbě reefu tak vhodný.

2007-12-02T06:45:00.001-08:00

Vlastnosti:
Každým bodem, v němž není náboj prochází právě jedna siločára.
Body, v nichž je el. náboj, prochází nekonečně mnoho siločar.
Počet siločar procházejících jednotkovou plochou kolmo ke směru siločar je číselně roven absolutní hodnotě na této ploše.
Siločáry elektrostatického pole nejsou uzavřené, začínají na kladných nábojích nebo v ∞ a končí buď na záporných nábojích nebo v ∞.

Pozn.: El. siločáry obecného elektrického pole mohou být i uzavřené.

Elektrostatické pole

2007-11-26T16:09:00.000-08:00

Všechny jeho vlastnosti lze vyvodit ze základního zákona elektrostatiky – Coulombova zákona.

1.3.1.Coulombův zákon (experiment)

, (5)
kde
- bodový el. náboj = zdroj elektrostatického pole,
- bodový el. náboj = náboj, na který náboj působí silou ,
- vzdálenost mezi , ,
- jednotkový vektor ve spojnici orientovaný od ke ,
- permitivita vakua, C2N-1m-2.

Diskuse:
Je-li je odpudivá síla, je-li je přitažlivá síla.
, Coulombovské síly splňují zákon akce a reakce.

Pozn.: Pro bodový náboj je intenzita jím buzeného pole
(6)
1.3.2. Elektrické siločáry

Slouží ke znázornění elektrického pole.

Definice:
Jsou to orientované křivky, jejichž orientovaná tečna v každém jejich bodu má směr a orientaci v tomto bodě.

Měření pH vody

2007-11-24T03:55:00.000-08:00

Ve zkumavkách jsme měli připravené 3 vzorky vody. U vzorků jsme měřili pH.

a) destilovaná voda – pH 6,8
b) mořská voda – pH 6,5
c) pitná voda – pH 7,1

3) Přítomnost huminových látek ve vodě
Na pokus jsme použili speciální závadnou vodu s obsahem huminových látek. Vodu jsme přidali do kádinky o obsahu 50ml dále jsme přidali 20ml 30% roztoku NaOH a promísili. Za přítomnosti huminových látek jsme pozorovali proti bílému podkladu žlutavé až hnědé zabarvení. Podle stupnice jsme vybrali hodnotu 3. žlutočervené až žlutohnědé – voda není vhodná, lze ji použít pro neexponované konstrukce.

2007-11-13T09:58:00.000-08:00

g) Cl- : do zkumavky jsme nalili mořskou vodu přidali jsme několik kapek roztoku dusičnanu stříbrného. Pozorovali jsme vznik bílé sraženiny ve vodě téměř nerozpustného chloridu stříbrného AgCl.

h) HCO-3 : do zkumavky jsme nalili závadnou vodu přidali jsme nasycený roztok Ca(OH)2.V přítomnosti HCO-3 jsme pozorovali vznik bílého zákalu.

i) NO-3 : do zkumavky jsme přidali několik krystalků difenylaminu a přilévali 1-2ml závadné vody. Zkumavku jsme protřepali a poté pomalým litím po stěně zkumavky podvrstvili vodu malým množstvím konc. H2SO4. Na styku obou roztoků se objevil prstenec modrého zbarvení, což je oxidační produkt difenylaminu s kyselinou dusičnou, uvolněnou z dusičnanů působením kys. sírové.

Voda ve stavebnictví

2007-11-12T04:26:00.000-08:00

Přírodní vody se rozdělují na podzemní a povrchové. Povrchové vody obsahují o něco méně minerálních sloučenin než vody podzemní z důvodu ředění ještě vodami srážkovými.
Vodu ve stavebnictví lze rozdělit na vodu přidávanou do stavebního materiálu a na tzv. vodu náporovou, která se dostává do styku se stavebními konstrukcemi.

1) Důkaz některých látek ve vodě
a) Na+ : pokus jsme provedli pomocí kahanu a platinového drátku. Drátek se před zkouškou namočil v konc. kyselině chlorovodíkové a vyžíhal. Poté se namočil v roztoku sodné soli a zkusil v plameni. Přítomnost sodíku se projevila oranžovým zabarvením.

b) K : pokus jsme provedli znovu pomocí kahanu a platinového drátku. Drátek se před zkouškou namočil v konc. kyselině chlorovodíkové a vyžíhal. Poté se namočil v roztoku draselné soli a zkusil v plameni. Přítomnost draslíku se projevila fialovým zabarvením.

c) Ca2+ : do zkumavky jsme nalili mořskou vodu a přidali roztok šťavelanu amonného. V přítomnosti Ca2+ vznikla bílá sraženina šťavelanu vápenatého.

d) Mg2+ : do zkumavky jsme nalili mořskou vodu přidali několik kapek 0,5% roztoku titanové žluti a zalkalizovali přídavkem malého množství roztoku NaOH. Za přítomnosti Mg2+ vznikl červený roztok až sraženina povrchově vybarveného Mg(OH)2

e) NH+4 : do zkumavky jsme nalili závadnou vodu přidali jsme několik kapek Nesslerova činidla ( roztok K2HgI4 v hydroxidu sodném ). Díky obsahu NH+4 vzniklo žluté až oranžové zabarvení.

f) SO2-4 : do zkumavky jsme nalili mořskou vodu přidali jsme několik kapek roztoku chloridu barnatého.V přítomnosti síranů vznikla ve vodě bílá sraženina síranu barnatého BASO4.

2007-11-07T01:16:00.000-08:00

Thompsonovu myšlenku již použili ve vlastní práci Julian Miller a Peter Thomson z Napierovy univerzity v Edinburghu. Při vývoji vlastních digitálních obvodů použili poněkud vyšší úroveň než Thompson. Za základní komponenty použili různá logická hradla a jejich propojení a nechali na ně působit evoluční proces. Tímto způsobem se jim podařilo vytvořit různé jednoduché aritmetické jednotky, jako je násobič.
Pokud evoluční konstrukce splní, co se od nich očekává, není daleko doba, kdy budeme používat elektronické systémy, jejichž zapojení nikdo nebude rozumět. Thompson se domnívá, že takové obvody budou dlouhou dobu vyvolávat u řady odborníků určité podezření, protože budou nepochopitelné.
Pokud se takové obvody prosadí a začnou se používat např. v různých řídících systémech nebo lékařských zařízeních, můžeme stát před etickým problémem, tvrdí Inman Harvey, šéf střediska the Centre for Comutational Neuroscience and Robotics. Nakolik budou přijatelná zařízení, jejichž kritické komponenty byly zhotoveny uměle a nikdo neví, jak pracují? Kdo ponese vinu, když dojde k jejich selhání?
Pierre Marchal se domnívá, že jde o problém lidí, kteří nikdy neviděli, jak se například dnes testují mikroprocesory. Nikdo není schopen otestovat všechny obvody mikroprocesoru za všech možných podmínek. Proto se chyba v procesoru Pentium firmy Intel objevila až rok po jeho uvedení do prodeje.
Harvey a Marchal se shodují, že bezpečnost budoucích čipů bude nutno zajišťovat dlouhodobým a vyčerpávajícím testováním. Pokud čip pracuje spolehlivě za všech možných podmínek, není již podstatné, jak pracuje uvnitř. Sami dodnes neznáme všechny funkce svého organismu, ale nijak nás to neznepokojuje. Pokud se objeví nějaký problém, bude do evolučního algoritmu přidán nový test, který povede k novým řešením. Evoluční mechanismus sám nalezne nejlepší řešení, stejně jako se organismy přizpůsobují stále se měnícím podmínkám a novým onemocněním.
Marchal věří, že dnes je již reálná možnost, že stroje se budou vyvíjet za hranicemi lidských možností chápání. Pro někoho to může být frustrující. Ale riziko, že se technologie vymknou lidské kontrole je mnohem menší, než že se lidstvo zničí jadernou válkou.
Thomson a Miller z Napierovy univerzity si myslí, že evoluce nám ukáže nové technologické triky a že na řadu věcí se budeme dívat jinak.

Dalším zajímavým problémem

2007-11-03T04:13:00.000-07:00

je vytvořit obvod, který by pracoval v širokém rozmezí teplot. Člověkem vytvořené obvody při velkých změnách teplot selhávají. Obvyklé mikroprocesory pracují v rozsahu teplot od -20 stupňů do 80 stupňů Celsia. Konstruktéři používají zapojení hodin takovým způsobem, aby všechny obvody měly dostatek času přejít do určitého digitálního stavu.
Thompsonův obvod pracoval pouze v rozsahu teplot 10 stupňů Celsia, tedy v rozsahu, v němž se měnila teplota v laboratoři během experimentu. Zřejmě teplota mění kapacitanci a rezistenci nebo jiné elektrické vlastnosti komponent obvodů. Tato skutečnost je ovšem závažná. Pokud nějaký obvod musí být schopen reagovat na změny teploty, obvykle není levný. Evoluce ale může riskovat. Thompson pro další genetické algoritmy naplánoval, že obvody budou hodnoceny nejen podle toho, jak plní svoji funkci, ale také podle toho, jak dobře se vyrovnají s variacemi teploty. Evoluce může vytvořit sadu obvodů, z nichž každý bude pracovat jen v určitém rozsahu teplot. Thompson se rozhodl mezi výchozí komponenty zařadit hodinový obvod a zkoumat, jakým způsobem jej evoluční mechanismus využije a zda jej vůbec využije.
Thompsonovy obvody jsou zatím schopny řešit jen jednoduché problémy. Lze je však použít v komplexních zapojeních, kde mohou zastávat řadu užitečných funkcí. Thompson již vyvinul řadiče pro miniaturní roboty firmy Xiling v Edinburghu, která vyrábí obvody FPGA. Navíc o práci Adriana Thompsona projevila zájem americká firma Motorola, která vytvořila novou technologii polí FPGA. Zájem také projevila britská telefonní společnost Telecom, která hledá řešení problémů zpracování signálů.

2007-11-02T08:20:00.000-07:00

Aby tuto záhadu Thompson mohl vyřešit, musel být schopen měřit vstupní a výstupní hodnoty každé buňky za provozu obvodu. Ale obvody FPGA neumožňují analogové měření hodnot. Thompsonův kolega Paul Layzell proto sestavil obvod, který takové analogové měření umožňuje.
Thompsonovo zařízení pro rozlišení dvou tónů pracuje v poli FPGA o rozměrech 10 krát 10 logických buněk. Aby činnost zařízení otestoval, Thompson zavedl konfiguraci nejlepšího zařízení z poslední generace do jiného pole. Zjistil však, že toto nové zařízení není spolehlivé. Přitom jiná konfigurace z poslední generace fungovala bez problémů. Thompson se domnívá, že evoluční mechanismy zřejmě tvoří takové obvody, jejichž charakteristiky závisejí na určitých vlastnostech čipu. Proto plánuje vyvinout takový obvod, který by spolehlivě pracoval na pěti různých čipech polí FPGA.

2007-11-01T09:48:00.000-07:00

Aby si Thompson ověřil, že vývoj obvodu bude probíhat stejným způsobem, do "zárodečné směsi" úmyslně nezahrnul hodinový obvod. Očekával, že evoluce hodinový obvod vytvoří. Nejjednodušším hodinovým obvodem je astabilní multivibrátor sestavený ze dvou tranzistorů, které se překlápějí do jedné úrovně pokaždé, když na jejich bázi se objeví signál opačné úrovně. V obvodu FPGA je tento oscilátor tvořen buňkami, které mění svoji úroveň na výstupu, kdykoliv se na jejich vstupu objeví signál opačné úrovně. Thompson odhadoval, že oscilátor nemůže vůbec evolučně vzniknout, protože vyžaduje pro svůj vývoj mnohem více než 100 dostupných buněk.
Jak se ale evoluční vývoj výsledného obvodu obešel bez hodin? Thompson při prozkoumání výsledného obvodu zjistil, že vstupní signál prochází řadou zpětnovazebních smyček. Domnívá se, takto vznikají modifikované a časově zpožděné verze původního signálu, které interferují s původním signálem a takto umožňují obvodu rozlišovat mezi dvěma tóny. Ve skutečnosti ale přiznává, že nemá přesnou představu, jak vlastně obvod pracuje.
Jedna věc je ale jistá. Evoluční vývoj obvodů FPGA probíhal analogovým a nikoliv digitálním způsobem. Výsledný obvod tedy nepracuje digitálně, což naznačují zpětnovazební smyčky. Evoluce není ničím vázána a může použít zcela libovolné chování logických buněk polí FPGA.
Chování výsledného obvodu je ale záhadnější, než si Thompson původně myslel. Ačkoliv konfigurační program specifikoval funkce všem dostupným buňkám, pouze 32 buněk bylo pro činnost obvodu podstatných. Když Thompson ostatní buňky vyřadil, činnost obvodu se nezměnila. Dalších 5 logických buněk nemělo v obvodu žádnou logickou funkci, která by ovlivňovala výstup obvodu. Ale když tyto buňky Thompson odpojil, obvod přestal pracovat.
To naznačuje, že evoluční vývoj využil některé fyzikální vlastnosti buněk, jako je kapacita obvodu nebo elektromagnetická induktance. Tyto buňky představují určitý jemný vliv, který ale nelze digitálně analyzovat.

2007-10-29T07:27:00.000-07:00

Při experimentu Thompson vytvořil na počítači populaci 50 konfiguračních programů z náhodné posloupnosti nul a jednotek. Počítač každý konfigurační program zavedl do pole FPGA, vytvořil obvod a testoval pomocí určitých charakteristik, jak tento obvod rozlišuje dva tóny, a každý obvod ohodnotil. Genetický algoritmus pak odstranil nevyhovující obvody. Pak počítač zkombinoval různé vyhovující obvody vzájemnou záměnou částí jejich konfiguračních programů a konečně vložil do několika programů nepatrné náhodné chyby jako náhodné mutace. Tím se celý cyklus uzavřel a mohla začít další generace.
Počínaje 220. generací nejlepší obvody vytvářely výstup téměř identický se vstupem, tedy vlnění odpovídající kmitočtům 1 kHz a 10 kHz a nikoliv stabilní napětí 0 nebo 5 voltů. Počínaje 650. generací obvody vytvářely stabilní napětí 5 voltů pro kmitočet 1 kHz, ale vlnění pro kmitočet 10 kHz. Počínaje 1400. generací obvody vytvářely většinou napětí 5 voltů pro kmitočet 1 kHz a napětí 0 voltů pro kmitočet 10 kHz. Počínaje 2800. generací nejlepší obvody již přesně rozlišovaly mezi oběma kmitočty, ale občas se ještě rozkmitaly a počínaje 4100. generací všechny obvody pracovaly bezchybně. Od této generace se již neobjevovaly žádné změny.
Jakmile jednou obvod FPGA je schopen rozlišovat mezi dvěma tóny, jeho evoluční vývoj může pokračovat, až je schopen např. rozlišovat mezi slovy "GO" a "STOP". Jakým způsobem vlastně tento evoluční vývoj probíhá? Pokud by stejný problém měl řešit zkušený odborník, považoval by za součást zapojení hodinový obvod. Aby tranzistory vytvářely nebo indikovaly nějaký tón, musí se periodicky překlápět z jednoho stavu do druhého. Odborník navíc musí použít hodiny pro počítání kmitočtu vstupních tónů.

2007-10-25T14:23:00.000-07:00

Podobně programátoři využívají digitální podstatu počítačů. Jejich programy jsou posloupnostmi logických instrukcí, které obvody počítače převádějí do skupin logických nul a jednotek. Evoluci, kterou jsou řízeny genetické algoritmy, lze modelovat pouze ve virtuálním prostředí programovacích jazyků.
Thompson si položil otázku, co se stane, když evoluce bude působit přímo na hardwaru. Mohly by evoluční principy uspořádat elektronické součástky stejným způsobem, jako biochemické struktury v živých organismech? Co se bude dít, když umožníme evolučním procesům překonat omezení, která ve svém myšlení mají lidé? Odpověď na tuto otázku lze nalézt jen tehdy, pokud se podaří zkombinovat "jemné" procesy biologické evoluce s "hrubým" světem křemíkových čipů. Thompson nalezl řešení v tzv. polem programovatelných hradlových polích FPGA (field-programmable gate array), v křemíkových čipech velmi vysoké integrace VLSI.
V běžném mikroprocesoru jsou tranzistory na čipu propojeny do pevných logických hradel, která zpracovávají data. V polích FPGA se propojení logických hradel může měnit. Tranzistory jsou zde uspořádány do polí "logických buněk" a zavedením zvláštního programu do konfigurační paměti čipu lze nastavit každou buňku do funkce některého logického hradla a buňky vzájemně propojit. Tímto způsobem se funkce pole FPGA může změnit např.ze zesilovače na telefonní modem.
Thompson využil standardní genetický algoritmus pro vývoj konfiguračního programu pro pole FPGA, který by překonal zapojení vytvořené člověkem. Použil pouze 100 logických buněk a pomocí evolučních mechanismů vyvinul obvod, který byl schopen rozlišovat mezi dvěma tóny o kmitočtech 1 kHz a 10 kHz.

2007-10-24T09:38:00.001-07:00

Počítačoví vědci již dlouhou dobu hledají inspiraci v moderní biologii. Na základě zjednodušených modelů mozku vyvinuly neuronové sítě, které jsou schopny rozeznávat různé obrazce, jako jsou podpisy na kreditních kartách a otisky prstů. Byly také vyvinuty heuristické programy, které sami sebe modifikují, aby co nejlépe plnily požadovanou úlohu. "Genetické algoritmy" byly použity pro vývoj softwaru, který je schopen vyhledávat velmi výhodné akcie na kapitálovém trhu.
Adrian Thompson spolupracuje s Philem Husbandsem ve středisku počítačové neurovědy a robotiky the Centre for Computational Neuroscience and Robotics na univerzitě v Sussexu. Ve své práci využívá metody hardwarových a softwarových inženýrů. Chování živých neuronů nelze oddělit od jejich biochemie. Nezáleží však na tom, z jakého materiálu jsou sestaveny obvody neuronové sítě, protože tato síť pracuje digitálně.
Číslicové počítače používají pro kódování dat logickou nulu a jednotku, které jsou v elektronických obvodech reprezentovány úrovněmi elektrického napětí. Tranzistory v těchto obvodech pracují jako logické přepínače. Ale tranzistory ve své podstatě nejsou digitální. Malá změna proudu na bázi tranzistoru může vést k velké změně proudu na kolektoru tranzistoru. Tranzistor se tak chová jako zesilovač. Počítačové technologie ale tyto vlastnosti využívají jen velmi málo.

Darwinova teorie v laboratoři elektroniky

2007-10-21T04:40:00.000-07:00

Adrian Thompson [M1] testoval na první pohled jednoduché zařízení. Když do mikrofonu řekl "GO", na obrazovce osciloskopu se objevil signál, když do mikrofonu řekl "STOP", signál zmizel.
Mezi mikrofonem a osciloskopem je elektronický obvod, který rozlišuje mezi těmito dvěma slovy a podle toho posílá na výstup elektrické napětí. Takový obvod je pro mikroprocesor v podstatě jednoduchou záležitostí. Stejnou úlohu může také zvládnout obvod s poměrně málo součástkami. Adrian Thompson ale použil zvláštního postupu. Elektronický obvod vzniká z "zárodečné směsi" křemíkových součástek na základě evolučních principů náhodné variace a úspěchu přežití.
Thompsonova práce je zcela ojedinělá. Pokouší se pomocí evoluce vytvořit obvody, které by pracovaly s pouhou desetinou počtu součástek, než by použili lidé. Jeho experimenty, které provádí již řadu let, vyvolávají již mezi odborníky pozornost. Výrobci mikročipů, robotů a satelitů se začínají zajímat o jeho práci, protože jeho technologie může v budoucnu vést k mnohem menším a výkonnějším systémům, než se doposud klasickými metodami daří vyvinout. Thompsonovy experimenty již inspirovaly několik dalších výzkumných projektů a vyvolávají závažné otázky, zda technologie se může vyvíjet samostatně až za hranice lidského chápání.

2007-10-17T01:15:00.000-07:00

Příprava
1. Působením NH3 na  hydroxykyseliny

2. Reakce NH3 s nenasycenými kyselinami

3. Redukcí nitrokyselin vznikají aromatické AMK

Vlastnosti
 bezbarvé krystalické látky
 rozpustnost ve vodě závisí na hydrofobním nebo hydrofilním charakteru uhlovodíkového zbytku
 izoelektrický bod = pH, při kterém má AMK dokonale dipolární strukturu (naavenek nevykazuje žádný náboj)
 při něm nejméně rozpustnév polárních rozpouštědlech, elektrolýza neprobíhá
 opticky aktivní

Reakce
1. S kyselinami - vznik solí. Působením kyseliny dusité se odštěpuje elementární dusík a voda a vznikají hydroxykyseliny

2. Se zásadami

3. Tvorba peptidové vazby (-CO-NH-)

Zástupci
kódové aminokyseliny:

Název Zkratka R- Typ
alanin Ala CH3- hydrofobní
leucin Leu hydrofobní
isoleucin Ile hydrofobní
valin Val hydrofobní
prolin Pro hydrofobní
fenylalanin Phe hydrofobní
tryptofan Trp hydrofobní
methionin Met CH3-S-CH2-CH2- hydrofobní
glycin Gly H- polární
serin Ser HO-CH2- polární
threonin Thr polární
tyrosin Tyr polární
asparagin Asn polární
glutamin Gln polární
cystein Cys HS-CH2- polární
lysin Lys H2N-CH2-CH2-CH2-CH2- bazický
arginin Arg bazický
histidin His bazický
kyselina asparagová Asp COOC-CH2- kyselý
kyselina glutamová Glu HOOC-CH2-CH2- kyselý

Aminokyseliny

2007-10-15T23:57:00.000-07:00

 v molekule obsahují -COOH a -NH2
 dělí se podle polohy aminoskupiny v uhlíkovém řetězci (aminokyseliny)  aminokyseliny jsou nejvíce významné => základnáí stavební kameny proteinů (20 aminokyselin)

Reakce

2007-10-15T01:02:00.000-07:00

1. vyplývající z přítomnosti karboxylové skupiny v molekule = tvorba solí. Esterů, amidů
2. vyplývající z přítomnosti hydroxylové skupiny v molekule
 oxidace hydroxykyseli se sekundární alkoholickou skupinou na ketony
 oxidace hydroxykaselin s primární alkoholickou skupinou na aldehydy
 hydroxykyseliny s terciální alkoholickou skupinou se běžnými oxidačními činidly neoxidují
 aromatické kyseliny vykazují Se na aromatickém jádře

Zástupci
glykolová kyselina -v nedozrálých rostliných plodech
mléčná kyselina - v kyselém mléku, kvašených okurkách, vzniká mléčným kvašením cukrů.
optické antipody cis- a trans-

jablečná kyselina (hydroxyjantarová) - v nezralém ovoci - jablka, hrozny
vinná kyselina (acidim tartaricum) - cis- a trans- forma
- v hroznové šťávě

citronová kyselina . (ac. citricum) - v mnoha plodech
- bezbarvá krystalická látka, kyselé chuti, má biochemický význam (Krebsův cyklus)
- užití jako konzervační prostředek, pro přípravu nápojů
kyselina salicylová - volná ve formě česterů v některých rostlinách

kyselina acetylsalicylová - antipyretikum

kyselina gallová - součást taninu
- barvení vlny, lékařství

Hydroxykyseliny

2007-10-12T01:00:00.000-07:00

 v molekule obsahují kromě karboxylové skupiny také hydroxylovou skupinu

Vznik a příprava
1. Kyanohydridovou syntézou z aldehydů nebo ketonů

2. Hydrolýzouhalogenkarboxylových kyselin

3. Adicí vody z nenasycených kyselin

Vlastnosti
 kyselejší než základní kyseliny
 sirupovité nebo krystalické látky, ve vodě dobře rozpustné
 chovají se jako k. k. i alkoholy

2007-10-10T01:13:00.000-07:00

Zástupci
Fluorooctová kyselina FCH2COOH
 prudce jedovatá, obsažena v některých exotických rostlinách

Trifluoroctová kyselina F CCOOH
 silná kyselina,
 užití při organických syntézách

Chloroctová kyselina ClCH2COOH
 užití při organických syntézách

Trichloroctová kyselina Cl3CCOOH
 leptavé účinky
 sráží bílkoviny
 dekarboxyluje při zahřátí

znik a příprava halogenkyselin

2007-10-08T23:45:00.000-07:00

V
1. Přímou chlorací nebo bromací k. k. vznikají 2 - halogenkyseliny (halogenkyseliny)
2. Adicí halogenvodíku na 2, 3, respektive 3, 4 nenasycené k. k. (halogenkyseliny a halogenkyseliny); halogen se váže na uhlíkový atom vzdálenější od karboxylové skupiny.

Vlastnosti
 kapaliny nebo bezbarvé látky
 ve vodě rozpustnější, než jim odpovídající k. k.
 halogen vázaný na benzenové jádro je málo reaktivní

Charakteristika
 vlastnosti k. k. i alkylhalogenidů
 kyselejší => vstup halogenu do molekuly; kyselost stoupá v řadě I < Br < Cl < F
 síla závisí na typu vázaného halogenu
 na počtu atomů halogenu v molekule (kyselost stoupá)
 vzdálenosti halogenů od - COOH (čím víc a dál, tím je kyselost menší)

Reakce
1. Nukleofiní substituce: -I efekt karboxylu zvyšuje elektronový deficit na uhlíku nesoucím halogen => SN -halogenkyselin probíhá ochotněji než u alkylhalogenidů;

Hydrolýzou halogenkyselin vznikají oxokyseliny

Působením vodíku na 2-halogenkyseliny dostaneme 2 - aminokyseliny

2. Odštěpením halogenvodíku z z 3 - halogenkyselin, respektive halogenů z 3, 4 - dihalogenkyselin, vznikají nenysycené kyseliny

Substitiční deriváty karboxylových kyselin

2007-10-07T02:28:00.000-07:00

vznikají nahrazením jednoho nebo více vodíků v uhlíkovén řetězci karboxylových kyselin atomem 1) halogenu =>halogenkyseliny; 2) hydroxylovou skupinou => hydroxykyseliny; 3) animoskupinou => aminokyseliny; 4) aldedehyckou skupinou => aldokyseliny; 5) ketoskupinou => oxokyseliny.

Halogenkyseliny
 halogenkyseliny odvozujeme nahrazením jednoho a více atomů vodíku v uhlíkovém řetězci atomem halogenu

2007-10-03T00:58:00.000-07:00

Dělení jádra-Amitóza-dělení přímé, výskyt: jednob. org., nádorové buňky, krvinky, jaterní buňky, dělení je to rychlé ,ale nepravidelné, průběh: jádro se protáhne, zaškrtí, nevytváří se chromozómy=>jaderná hmpota se vytvoří přibližně; Mitóza-nepřímé dělení, výskyt: somatické buňky mnohob. org., jednob. org.; průběh: profáze: chromozómy se zkracují, tloustnou, stávají se viditelnými, mizí jadérko a jaderná membrána, zakládá se vřeténko mikrotubulů, chromozómy se spiralizují, metafáze-chromozómy se seskupují v ekvitoriální rovině - hvězda (monastr), funkčně nerozdělená centroméra spojuje rozdělené chromaticky; anafáze-rozštěpené chromozómy putují k protilehlým pólům = vznik čepíček; telofáze-zaniká vřeténko, vzniká jaderná mem. a jadérko, zanikají chromozómy => uvolnění NH a jejich disperilizace, konec je buněčné dělení=>2 dceřiné buňky, stejný počet chromozómů jako mateřská buňka; meióza-pohlavní dělení, výskyt: vznik gamet, průběh: heterotypické: dojde k překřížení chromozómů, nerovnoměrné rozložení mateřského a otcovského gen. materiálu(rozdíl mezi jedinci), 1.) gen. materiál - splynutím gamet, 2.) snížení počtu chromozómů - zamotání; 3.) rozestup chromozómů; 2+3 - dvě mitózy; profáze- LEPTOTENE(objevují se chrom.), ZYGOTENE(vznik bivalentů, chrom. které se k sobě přikládají), PACHYTENE(zlomy), DIPLOTENE(chiasmah-bivalenty se rozkládají), DIAKENEZE(zánik jad. mem. a jadérka, rozestupují se již pozměněné chrom. a centroméry, metafáze, anafáze, telofáze; homeotypické-profáze-z diploidní buňky vznikají 2 haploidní buňky s namnoženým gen. materiálem -> 4 haploidní buňky s nenam. gen. mat., toto dělení se liší od mitózy tím, že chromozómy jsou zde v haploidním počtu, v interfázi nedochází k syntéze DNA, každá chromatida se může geneticky značně lišit od původní.

2007-10-02T01:22:00.000-07:00

-Ešerichia koli - zkvašuje cukry a dodává vitamíny B, má antibiotocký účinek, udržuje střeva v pořádku; schigelladysenleriae - úplavice, vibrio cholerae- cholera; POHLAVNÍ ORGÁNY - Treponema pallidium- způsobuje sifilis(inkub. doba 10 dnů až 10 týdnů, 2 stadia infekční , 3. stadium smrtelné( postihuje celé tělo), Neisseria genorrkoae - zp. kapavku - diplokoky - prudký zánět sliznice - silné vytékání hnisu.Sinice - jsou haploidní, autotrofní org., buněčná sféra čtyřvrstevná, obsahují barviva, chlorofil A. Fycocianin -barva modrá,fykoerytrin - b. červená(Rudé moře).Tvar sinic - jednobuněčné, mnohobuněčné; vlákno - jednoduché, rozvětvené; rozmn.- sinice jsou hapl., nepohl. rozmn., jednobuněčné vytvářejí exospory nebo endospory mnohob., klíčivost 100 let, Zás. látky-sinicový škrob, tukové škrob, polylykan, výskyt-všude, vytváří se potravní nezávislost, org. odolné, v horkých pramenech, sinice ve sladkých vodách - vodní květ, microcystis - jednobuněčná sinice v koloniích, obalené slizem, anabaena- růžencovka, spitrálovitě stočena, aphanizomenon-chmýřnatka, v rýžových polích (spolu a anbaena, kde váže ze vzduchu N2), zúrodňuje půdu, heterocysty-ztráta zel. pygmentu, nažloutlá, místa zvýšeného metab.,větší množství org. hmoty; vodní květ kryje vodu => úmrtí org. pod ním; pseudovakuoly jim umožňují se udržet na vodě => směs plynů; může provádět fotosyntézu, kolonie se drží na základě slizu; oscillatoria - (drkalka) drkavý pohyb, jedno vlákno, na vodě mezi řasami, ale i mezi houbami; harmogonie-vytváří se kratičká několikabuněčná vlákna, odděluje se od matčina vlálkna, pak dorůstá původní sinici, je u přisedlých forem, slouží k rozmnožování, sinice jsou slizské; stigonema-má složitou stavbu, s vrcholovým růstem, stelka - tělíčko, v rašelinách, velkých lukách, gleotrichia - v akváriích, teplých vodách, tmavě zelené tečky, využívají jako potrava pro lidstvo, Spirulina - sinice, vypadá jak drkalka, kulatý tvar, pseudovakuoly, vytváří vodní květ, suší se, výroba placek, Nostoc-sinice z vodního květu, v oblastech Číny a Jap., součást jídelníčku místích ob. ;Akinety - klidové spóry, které vznikají splynutím několika vegetativních buněk, zahuštěný protoplast, silná buněčná stěna, vyklíčení ve vhodných podm.;Význam sinic-získ. tox. lát.(buněčný jed), hojení ran(léčivé bahno), vázání N - rýžová pole, portraviny pro lidstvo, využití v medicíně - fluorescence některých barviv sinic, sinice+houba=lišejník.

Tvary bakteriálních buněk

2007-09-30T05:02:00.000-07:00

- 1. Bakterie kulovitého tvaru -(mikrokoky, vlastní koky), větší než 0,001 mm - A. - diplokoky(vždy po dvou), B. -streptokoky(vytvářejí řetízek koku), C. -stafylokoky( hroznovité útvary), D. -tetrakoky(útvary po čtyřech), E. -balíčky(krychlové útvary z kuliček, dají se pozorovat pod mikroskopem). 2.Tyčinkovité bak. -tyčinky. Vlastní bakterie(natvoří vnitřní spóry), Bacily(tvoří vnitřní spóry). ( vnitřní spóry-útvar, chráněný pevnou blanou, obsahující zahuštěnou živ. hmotu). 3.Zakřivené bak. - A.- vibria(rohlíčkovité), B.-spirily(tvar S), C.-spirochely(spirálovitě zakřivené). 4.Větvící se bak. -A. -mikobakterie, B. -korynabakterie, C. -aktinomicéty. Pohyb bak. -pasivní(většinou - přenášeny vzduchem), -aktivní(bičík, různé druhy). Půdní bak. -ovlivňují úrodnost půdy,1mg =několik mld. bak. 1.Saprofitické bak.- rozkládají zbytky org. na látky(H2O, NH3, CH4..). 2.Nitrifikační bak. - provádějí přeměnu amoniaku na dusitany(toxické, NH3 - NO2-, NO2- - NO3-). 3.Nitrogenní bak - dusík vázající -hlízkovité bak.-žijí na kořenech bobovitých rostlin, dovedou vázat přímo vzdušný dusík a měnit ho na organickou formu( z N2 tvoří NO3-, to je zdroj jejich výživy, užívá se na zelené hnojení. 4.Denitrifikační bak. : NO3- na NO2- na NH3 na N2 , negativní vliv na úrodnost půdy. 5.Sirné bak. -fototrofní,H2S(-II) na S(0) ,přijímají vodík. 6.Chemoautotrofní sirné bak. - autotrofní, S(0) na S(VI)O4(-II), nebo H2S(-II) na S(0) na S(VI), provádějí oxidaci, nechtějí vodík ale síru, zdroj vodíku je voda.

2007-09-29T01:35:00.000-07:00

chlípeniny plazmatické membrány obsahující fotosintetické pigmenty, obsahují bakteriochlorofil + pigmenty; metabolismus prokariot: značně rozmanitý => možnost přežití v extrémních podm., výskyt všude, je na bázi střídání katab. a anab., prostá difuze nebo pomocí přenašečů, rozlišují se podel druhu získávání H a C.
Rozmnožování bakterií-dělení buňky-dělení chromozomu na základě replikace, nejdříve se fixuje na vychlípeninu cytoplasm. membrány, dochází k rozpletení DNA a podle matric vytvoření nové DNA, 2 chromozómy, nastává dělění buňky přehrádečným dělením - vychlípeniny, je zde dostředivý způsob dělení ( ze stran do středu); sporulace-vevnitř buňky se se vytváří samostatná další jednotka -> zhuštění protoplazmy, oblaní se, tato spóra vydrží několik let, může dojít k poruše vnějšího obalu ->vyklíčí ven; mutace-je to změna, ke které dochází při změně pořadí nukleotidů; transdukce-změna souvisí s rozmn. bakteriofága, při skládání fágové DNA se do kapsidy dostane i část DNA hostitelské buňky a to může být část chromozómu nebo část plazmidu a tento úsek vnese do jiné buňky - vytváří částečný diploid; Konjugace-prokaryotní b. se přiblíží, jedna je akceptor a druhá donor a přes vzniklý tunel vytvořený pomocí fimbrií se přesouvá plasmid, který se před průchodem replikoval. Je-li plasmid včleněn do chromozómu, přechází i část chromozómu než nastane jeho přetržení => akceptorová buňka částečně diploid; Transformace-vniknutí volné samostatné molekuly DNA (chrom. i plasm. původu) v podobě krátkých řetězců do prokaryotních buněk;

2007-09-28T02:56:00.000-07:00

K < A zvětšení buňky; katabol. - oxidace, produkt CO2 a voda, procesem je dýchání, neustálý proces), buněčná stěna-fce: ochranná (fce skeletu), odlišuje tvar, umpžňuje volný průchod iontů a malých molekul, chemismus - peptidoglykan, je složena z celulózy, podle b. s. rozlišujeme podle gramové metody na gram pozitivní (mohutná vrstva peptidoglykanu) a gram negativní (tenká vrstva), cytoplazmatická mem.-7nm, fce: selektivnost (schopnost transportu), dýchací řetězec, tvorba ATP (fce mytochondrií), energetické centrum buňky, bakteriální chromozóm-tvořen DNA, 3500 genů, jádro je haploidní, pouze nepohlavní rozmnožování, rybozómy-drobná tělíska ve velkém počtu, fce: proteosyntéza(lýza bílkovin), syntetická reakce, peptidická vazba-peptid - bílkoviny - vazby mezi aminokyselinami, probíká zde translace (překlad a členění informací) => tvorba bílkovin; pozdro-zpevnění buněnčného povrchu, dodává odolnost, je tvořena amorfním polymerem, na bázi org. látek; bičík-je polotekutý, orgán pohybu, bývá až 10x delší než vlastní bakt., šroubovitě stočen, funguje jako lodní šroub, počet: 1, více nebo žádný, plazmid-kruhová DNA, nese doplňkovou inf., počet: 1, více nebo žádný, fimrie-krátká, jemná vlákna trčící z buňky všemi směry, jejich fce není zcela známa, spojí dvě buňky dohromady, přes duté vlákno se dostane do jině buňky, prochází zde DNA; v buňce se mohou vyskytovat: buněčné inkluze-zásobní látky v cytoplasmě, mohou být kapénky síry nebo fosfor; tylakoidy, chromatofóry-zprohábání membrány,

Eubakterie

2007-09-26T12:56:00.000-07:00

(prokaryota)-plazm. mem. zajišťuje průběh veškerého metabolismu, bakterie v prostředí: půdní-saprofité, nitrifikační, nitrogenní, denitrifikační, sirné, fototrofní, sirné chemoautotrofní, aktinomycéty, využití-mléčné bakt.-jogurty, máselné b., výroba vytamínů, čištění odp. vod, výroba antibiotik, CH3COOH, CH3CH2OH; zneškodňování bak.-sterilizace (odstranění všech živch org.) za vysoké teploty - 170C, dezinfekce (vyhubení živých mikroorg., dezinfekční prostředí pro člověka toxické, antiseptika - toxické ale ne tolik; dezinfekční látky-fenotické slouč., alkohol (ne na spory), formaldehyd (formalín 40% roztoku, účinný, ničí i spory, denaturace), chlor(dezinfekce, chloramin), jod, mýdlo (stafilokoky účinné, mechanický účinek), Hg (ničí prokaryota, poškozuje i eukaryota); stavba eubakterie-cytoplasma-roztok org. a anorg. látek, pH přibližně 7, vyplňuje celý prostor (neexistují vakuoly), neustále zde probíhá metabolismus (při rozkladu - katabolismu - org. látek dochází ke spalování, získávání energie, ATP a následně dochází k anabolismu, K > A buňka se zmenšuje a může zaniknout,

Prokaryota

2007-09-24T01:06:00.000-07:00

-stáří 3,5 mld let, 2mld obývaly naši planetu, 1mld byly heterotrofní, anaerobní po 2 mld, část heterotr. přešli na fotosyntetický způsob života, objevují se organismy aerobní, 1.5 mld nová buňka eukariotní, mnohob. org. - 0.6 mld let. Archebakterie-staré bakterie, které byli původně na naší planetě, mají blíže eukariotům, nemají peptidoglykan, mají odlišnou tRNA, rRNA, odlišná morfologie, ekologie, fyziologie, mají pseudomorein, extrémní podmínky =>extrémní reakce, redukce CO2 v bezkyslíkatém prostředí, H berou z org. látek;

2007-09-22T15:09:00.000-07:00

Struktura RNA
• většinou jednovláknová
• neosahuje thymin
• Mediátorová (informační) RNA = mRNA - zprostředkovává přenos genetické informace z DNA do cytoplazmy; je djednovláknová
• Ribozomální RNA = rRNA - je v ribozomech; jedno i dvouvláknová; funkci neznáme
• Transferová (přenosová) RNA = tRNA - přenáší aktivované AMK na místo syntézy bílkovin; jednovláknová primární struktura anebo sekundární = „jetelový list“

Replikace
= zmnožení DNA
1) část molekuly (sekundární struktury) se narovná
2) k části řetězce se vytvoří komplementární řetězec z DNA
3) molekula DNA se opět uzavře a sroluje
Transkripce
• z DNA do mRNA
• první část probíhá jako replikace, ale kopmlementární řetězec se vytvoří z mRNA
• mRNA putuje do cytoplazmy na místo syntézy bílkovin (ribozomy)
• tam se přepíše do rRNA
Translace
• podle pořadí bází se syntetizuje určitá bílkovina

Struktura molekul

2007-09-21T01:27:00.000-07:00

• základní stavební jednotkou je nukleotid - tvořen kondenzací (spojením základních složek); při této reakci se uvolňuje H O
• báze je v nukleotidu vázána N glykosidickou vazbou na 1. uhlíkový atom sacharidu
• sacharid je na 5.uhlíku vázán esterově přes O s H3PO4

Struktura DNA
• Primární struktura - pořadí nukleotidů za sebou
• Sekundární struktura - dvojitá šroubovice
- komplementarita vazeb T + A; C + G
• neobsahuje uracil

Nukleové kyseliny

2007-09-12T00:15:00.000-07:00

• makromolekulární látky
• obsahují tři základní složky
• H3PO4 = kyselá složka
• sacharid - D - ribosa > RNA
- 2 - deoxy - D - ribosa > DNA
• dusíkatá báze (zásaditá složka)
- adenin, guanin, cytosin, thimin, uracil
= deruváty purinu (A, G) a pirimidinu (C, T, U)
Výskyt
• DNA v jádře buňky
• RNA v cytoplazmě, při přepisu informací z DNA i v jádře
Funkce
• DNA uchovává genetické informace
• RNA přepis a přenos genetické informace do specifické struktury bílkovin

Filtrace

2007-09-11T02:02:00.000-07:00

Úkol:Filtruj rozdrcenou křídu ve vodě přes různé filtrační prostředky
Pomůcky:vata,plátno,obvaz,gumička,křída,stojan,držák,nálevka,dvě kádinky,filtrační papír,třecí miska s tloučkem,skleněnou tyčku,4 zkumavky
Postup: Křídu rozdrtíme v třecí misce s tloučkem a nasypeme do kádinky se 100ml vody a dobře zamícháme.
1)Přes menší kádinku natáhneme obvaz a zapevníme gumičkou.Přelijeme asi ¼ namíchaných látek.
Přefiltrovanou vodu odlijeme do zkumavky.Malou kádinku opláchneme.
2) Přes menší kádinku natáhneme plátno a zapevníme gumičkou a přelijeme další ¼ látek. Přefiltrovanou vodu odlijeme do další zkumavky.Malou kádinku opět opláchneme.
3)Na stojan upevníme držák a do něj dáme nálevku a pod ní kádinku.Do nálevky vložíme chomáček vaty a přes ní nalijeme pomocí skleněné tyčky další ¼ látek. Přefiltrovanou vodu odlijeme do třetí zkumavky a kádinku opláchneme.
4)Do již připravené nálevky dáme filtrační papír a pomocí tyčky nalijeme zbytek látek. Přefiltrovanou vodu odlijeme do poslední zkumavky a kádinku opláchneme.
Pozorování:
Filtrační prostředky obvaz plátno vata filtrační papír
Oznámkování 1-4 4 3 2 1
1-nejlepší
2-dobré
3-dostatečné
4-nejhorší
Závěr:Zjistili jsme,že je nejlíp je přefiltrováno přes filtrační papír a nejhůř přes obvazový materiál.

Laboratorní práce

2007-09-09T23:31:00.000-07:00

1.Téma:Práce s kahanem
Úkol:Pozoruj vlastnosti plamene
Pomůcky:kahan,špejle,chemické kleště,porcelánový střep,zápalky
Postup: 1.a)Špejli vložíme do nejvydatnější části plamene a pozorujeme.
b)Špejli opět vložíme do plamene,ale do spodní části.
2.Na ústí kahanu,kde začíná oheň položíme zápalku.
3.Do plamene vložíme na chvíli porcelánový střep.
Pozorování: 1.a)Špejle v té nejvydatnější části plamene začne okamžitě hořet.
b)Špejle přímo u ústí kahanu nehoří,jenom okraje,protože okraje jsou na povrchu plamene a tam se dostává kyslík.
2.U zápalky začne hořet dřív dřívko než hlavička,protože je na povrchu kde je hodně kyslíku.
3.Porcelánový střep se vůbec nezapálí,jenom se začadí.
Závěr: Plamen kahanu nemá ve všech místech stejnou teplotu.Nejvyšší teplota je asi ve 2/3 plamene a nejmenší přímo u ústí plamene.Plamen aby mohl hořet potřebuje kyslík,kterého se vevnitř nedostává.

2.Téma:Reakce mědi při zahřívání
Úkol:Pozoruj chování mědi při zahřívání v různých prostředích
Pomůcky:měď.drátek a plíšek,kahan,zápalky,zkumavka,držák na zkumavku,smirkový papír,chem.kleště,nehořlavá podložka
Postup: 1.Měď.drátek očištěný smirkovým papírem vsuneme chem.kleštěmi do ohně.
2.Již očištěný měď.plíšek dáme do zkumavky a v šikmé poloze na držáku
zahříváme na plameni.
3.Měď.plíšek očistíme,složíme a držíme chem.kleštěmi na ohni.
Pozorování: 1.Drátek (očištěný) se v plameni rozžhaví a po vychladnutí zčerná.
2.Drátek ve zkumavce nad ohněm začne po chvíli šedat.
3.Na povrchu složeného plíšku jsou oxidy,ale uvnitř je nedotčený.
Závěr: Na povrchu zahřáté mědi vzniká černý povlak.když nemá přístup vzduchu,tak nevzniká.

Vznik ribosomů

2007-09-09T02:01:00.000-07:00

představuje do jisté míry složitý proces. Rozhodující význam zde hraje jadérko, které vzniká pomocí nukleolárního organizátoru. V místě nukleolárního organizátoru se nachází despiralizovaná DNA, která obsahuje genové sekvence. Ty kódují vznik ribosomální RNA. Zde se vytvářejí tzv. předribosomy, které vstupují skrze jaderné póry do cytoplazmy, kde se finalizuje tvorba definitivních-zralých ribosomů.

Ribosomy

2007-09-06T11:13:00.000-07:00

jsou silně baziofilní organely, tzn. že reagují s bazickými barvivy: metylénovou modří, toluidinovou modří a hematoxylinem. Části cytoplazmy obsahující hojnost ribosomů se těmito barvivy hojně barví a byly v minulosti pojmenovány podle buněk, ve kterých se nacházely: ve žlázových buňkách byly známy jako ergastoplazma, v neuronech jako Nisslova substance, v ostatních buňkách jako bazofilní tělíska.

ribosomy

2007-09-03T03:05:00.000-07:00

Strukturálně jsou ribosomy eukaryont tvořeny dvěma podjednotkami: malou podjednotkou a velkou podjednotkou. Velká subjednotka má kulovitou strukturu a měří přibližně15 x 38 nm. Menší podjednotka má tvar disku a měří 9,5 x 28 nm a má konvexní a konkávní plochu. Obě podjednotky jsou spolu spojené a tvoří vejcovitý útvar o velikosti 25 x 10 nm. Ribosomy jsou přítomny v buňce buď jako volné partikule v cytoplazmě a nebo vázané na povrch endoplazmatického retikula. Volné ribosomy se mohou vyskytovat buď jako individuální granula – monoribosomy (monosomální forma) a nebo ve shlucích zvaných polyribosomy (polysomy). Polysomy jsou pohromadě drženy ve tvaru spirály řetězcem informační RNA (mRNA). Délka spirály závisí na délce molekuly mRNA. “Zpráva” nesená mRNA obsahuje kód sekvence aminokyselin proteinů syntetizovaných buňkou. Proto hrají ribosomy klíčovou roli v proteosyntéze. Cytoplazmatické ribosomy syntetizují cytosolové proteiny, proteiny peroxisomů, jaderné proteiny, membránové proteiny a mitochondriální proteiny kódované jadernou DNA. Naproti tomu ribosomy přisedlé na endoplazmatickém retikulu syntetizují většinu extracelulárních proteinů, lyzosomální proteiny, integrální proteiny membrán a proteiny Golgiho komplexu.

Ribosomy

2007-09-02T02:49:00.000-07:00

Ribosomy jsou malé elektrodenzní částice o rozměrech 20 x 30 nm a představují nejmenší organely v buňce. Díky tomu je možné je pozorovat pouze transmisním elektronovým mikroskopem (viz. obrázek). Ribosomy se podílejí na syntéze polypeptidů a jejich translokaci, proto jejich počet v buňce závisí na intenzitě proteosyntézy a činí obvykle několik desítek tisíc. Ribosomy jsou ribonukleoproteinové partikule, které jsou u prokaryont menší a lehčí (70 S), než u eukaryont (80 S). Jsou tvořeny z ribosomální RNA a bazických proteinů. Nejmenší a nejlehčí jsou ribosomy v mitochondriích savčích buněk (55,5 S), které se označují jako tzv. mitoribosomy.

Reakce mědi při zahřívání

2007-09-01T07:10:00.000-07:00

Úkol:Pozoruj chování mědi při zahřívání v různých prostředích
Pomůcky:měď.drátek a plíšek,kahan,zápalky,zkumavka,držák na zkumavku,smirkový papír,chem.kleště,nehořlavá podložka
Postup: 1.Měď.drátek očištěný smirkovým papírem vsuneme chem.kleštěmi do ohně.
2.Již očištěný měď.plíšek dáme do zkumavky a v šikmé poloze na držáku
zahříváme na plameni.
3.Měď.plíšek očistíme,složíme a držíme chem.kleštěmi na ohni.
Pozorování: 1.Drátek (očištěný) se v plameni rozžhaví a po vychladnutí zčerná.
2.Drátek ve zkumavce nad ohněm začne po chvíli šedat.
3.Na povrchu složeného plíšku jsou oxidy,ale uvnitř je nedotčený.
Závěr: Na povrchu zahřáté mědi vzniká černý povlak.když nemá přístup vzduchu,tak nevzniká.

Práce s kahanem

2007-08-30T00:21:00.000-07:00

Pozoruj vlastnosti plamene
Pomůcky:kahan,špejle,chemické kleště,porcelánový střep,zápalky
Postup: 1.a)Špejli vložíme do nejvydatnější části plamene a pozorujeme.
b)Špejli opět vložíme do plamene,ale do spodní části.
2.Na ústí kahanu,kde začíná oheň položíme zápalku.
3.Do plamene vložíme na chvíli porcelánový střep.
Pozorování: 1.a)Špejle v té nejvydatnější části plamene začne okamžitě hořet.
b)Špejle přímo u ústí kahanu nehoří,jenom okraje,protože okraje jsou na povrchu plamene a tam se dostává kyslík.
2.U zápalky začne hořet dřív dřívko než hlavička,protože je na povrchu kde je hodně kyslíku.
3.Porcelánový střep se vůbec nezapálí,jenom se začadí.
Závěr: Plamen kahanu nemá ve všech místech stejnou teplotu.Nejvyšší teplota je asi ve 2/3 plamene a nejmenší přímo u ústí plamene.Plamen aby mohl hořet potřebuje kyslík,kterého se vevnitř nedostává.

smog

2007-08-28T00:46:00.000-07:00

Ovzduší troposférického reaktoru je obohacováno emisemi SO2, současně přítomné oxidy dusíku, částice těžkých ková (např. jemný popílek) a částice sazí působí jednotlivě nebo integrovaně jako katalyzátor. Mraky a mlha se tak stanou velmi kyselými, včetně veškorého následného působení na živou přírodu, včetně člověka, ale také na techniku, kde se podílí na atmosférické korozi. Pokud se mlha a mraky stanou velmi kyselými, pak v nepřítomnosti katalyzátorů, se snižující se hodnotou pH se snižuje reakční rychlost vzniku kyseliny sírové.

b) chemismus vzniku fotochemického smogu (typ Los-Angelex):
Město Los-Angeles je situováno v terénem uzavřené lokalitě, s intenzivním automobilovým provozem souvisejícími emisemi, včetně intenzivního slunečního záření. Vznikající smog dráždil oční sliznice, působil bolesti hlavy, škody na rostlinstvu a řadu nepříjemných souvisejících či následných jevů. Rozvoj průmyslu a automobilismu, včetně znečišťování ovzduší vytváří dnes atmosférické podmínky pro vznik tohoto druhu smogu i v jiných místech světa. Chemismus i mechanismus vzniku tohoto druhu smogu je velmi složitý, v troposféře jako chemickém reaktoru mohou probíhat následující reakce:

M
NO2. + O2: + světlo ----- NO. + O3
NO. + O3 ----- NO2. + O2:
_________________________________________
M
RH + OH. + O2: ----- RO2. + H2O
RO2. + NO. ----- RO. + NO2.
RO. + O2: ----- HO2. + R,CHO
HO2. + NO. ----- OH. + NO2.
_________________________________________

M
NO2. + OH. ----- HNO3
HO2. + HO2. ----- H2O2 + O2:
RO2. + NO2. ----- RO2NO2
-----
např.
_____

CH3COO2. + NO2. ----- CH3COO2NO2
-----

kde R jsou uhlovodíkové zbytky. Charakteristickými emisemi výfukových plynů automobilů jsou CO, CO2, NO a tzv. "reaktivní uhlovodíky", jako jsou alkany, aromaty a nízkomolekulární alkeny. Jen v našem případě jsou mezi uhlovodíky zařazeny též jejich kyslíkaté deriváty a nakonce všechny prchavé organické látky s výjimkou methanu.

Smog

2007-08-26T02:33:00.000-07:00

Existují dva druhy smogu: kyselý smog a fotosmog (fotochemický smog). Kyselý smog byl prvně pozorován v Londýně, jeho pojmenování odvozujeme též od anglického výrazu pro kouř (= smoke). Tento druh smogu vzniká převážně v čase zimní teplotní inverze, ve vlhkém a studeném prostředí. Počasí s teplotní inverzí vede při intenzivním slunečním záření ke vzniku fotosmogu, který se vyznačuje zvýšenou koncentrací zplodin fotochemické oxidace, např. ozonu a byl prvně pozorován a popsán ve dvacátých letech našeho století v Los-Angeles.

a) chemismus vzniku kyselého smogu:
katalyzátor
SO2 + H2O + 1/2 O2: ----------- H2SO4

Vznik kyseliny dusičné:

2007-08-25T01:35:00.000-07:00

M
NO2. + OH. ----- HNO3

Reakce radikálů OH. s radikály NO2. probíhá přibližně desetkrát rychleji jako reakce OH-radikálů s molekulami SO2. Proto též se rozptyluje kyselina sírová a následně vznikající sírany v podstatně větším prostoru než vznikající kyseliny dusičná a dusičnany. Kyselina sírová atakuje okamžitě další vodu a vytváří aerosol, zatímco kyselina dusičná se velmi rychle rozpouští v mracích a vodních kapkách. Neutralizace obou kyselin probíhá částečně již v atmosféře reakcí s amoniakem za vzniku příslušných síranů a dusičnanů.

Pro zjednodušení

2007-08-23T00:34:00.000-07:00

předchozího mechanismu oxidace CH4 nebyla uvažována reakce fotolýzy HCHO, která vedle uváděné reakce HCHO s OH-radikály probíhá mechenismem vzniku meziproduktů H. a HCO., ty mohou vésti až ke vzniku HO2-radikálů.
Při nízké koncentraci No. převládají řetězové reakce mezi peroxidickými radikály:
HO2. + HO2. ----- H2O2 + O2:
CH3O2. + HO2. ----- CH3 OOH + O2:

V nepřítomnosti nebo příliš nízké koncentraci radikálů NO. probíhají přednostně obě předchozí reakce. Výsledkem je snižování koncentrace OH-radikálů, bez kterých nemůže probíhat oxidace methanu dle výše uvedeného mechanismu. Pak nás nesmí překvapit, že oxidace CH4 probíhá i několik let.
OH-radikály mají mimořádný význam též při oxidaci SO2 na SO3 v plynné fázi, s následným vznikem kyseliny sírové. Dále rovněž na vznik kyseliny dusičné z oxidů dusíku a z nich vznikajících radikálů:
M
SO2 + OH. ----- SO2OH.
SO2OH. + O2: ----- SO3 + HO2.
SO3 + H2O ----- H2SO4
HO2. + NO. ----- OH. + NO2.
_______________________________________
SO2 + O2: + NO. + H2O --- H2SO4 + NO2.

V přítomnosti NO.

2007-08-22T00:47:00.000-07:00

vznikají (regenerují se) OH-radikály boční reakcí. V nepřítomnosti NO. disproporcionují HO2-radikály na H2O2 a O2:. Popsaným mechanismem může probíhat oxidace CO i několik měsíců, až zreaguje polovina oxidu uhelnatého.
Rovněž oxidace CH4 probíhá pomocí OH-radikálů, v této souvislosti se při oxidaci CO mění OH-radikály na HO2-radikály, které pak v přítomnosti NO. následnou řetězovou reakcí regenerují OH-radikály:

CH4 + OH. ----- CH3. + H2O
CH3 + O2: ----- CH3O2.
M
CH3O2 + NO. ----- CH3O. + NO2.
CH3O. + O2: ----- HCHO + HO2.
HCHO + OH. ----- CHO. + H2O
CHO. + O2: ----- CO + HO2.
CO + OH. ----- CO2 + H.
H. + O2: ----- HO2.
M
3HO2. + 3NO. ----- 3 OH. + 3NO2
____________________________________________
CH4 + 4O2: + 4NO. ----- CO2 + 2H2O + 4NO2.

Mechanismy nejdůležitějších reakcí

2007-08-21T00:54:00.000-07:00

Vedle oxidu uhličitého a vody je oxid uhelnatý další velmi častou zplodinou spolovacích procesů. Již dříve bylo pozorováno, že CO v atmosféře se oxiduje poměrně rychle na CO2. Na základě studia mechnismu této reakce v přítomnosti různých oxidačních činidel byl objeven, jaký význam mají OH-radikály v případě oxidace CO v ovzduší. Fotochemický vznik těchto radikálů byl již popsán v předchozí kapitole.
V současnosti je potvrzeno, že oxidace CO probíhá dle následujícího mechanismu:
CO + OH. --- CO2 + H.
H. + O2: --- HO2.
M
HO2. + NO. --- OH. + NO2.
______________________________
CO + O2: + NO. --- CO2 + NO2.

Popsané primární fotochemické reakce

2007-08-19T14:21:00.000-07:00

jsou řídícími ději, uplanujícími se při oxidaci řady stopových látek v atmosféře, zejména reakce s radikály OH., v některých případech též s HO2. a ozonem. NO2. reaguje s ozonem na NO3., přičemž obě tyto částice se podílejí na oxidaci stopových organických látek v noci. Ve dne se totiž dusičnanový radikál velmi rychle rozkládá. Navíc s ozonem, nebo následnou reakcí HO2. s NO.
Přes značný význam v přechozím textu popsaných tří primárních fotochemických reakcí nazýváme O3, OH., HO2., NO2., NO3. a jiné částice fotooxidanty. Všechny mají mimořádný význam při všech oxidačních dějích v atmosféře, které by v jejich nepřítomnosti za poměrně nízkých teplot i v obrovském přebytku okolního kyslíku probíhaly mnohem pomaleji. Tyto i další možné reakce jsou shrnuty v následujícím obr. 7a, který obsahuje navíc i některé disproporcionační reakce. Úloha všech těchto částic je trvale studována laboratorně na modelových směsích s různými organickými látkami a spektroskopicky v reálných podmínkách různých vrstev atmosféry.

V chemii

2007-08-19T02:01:00.000-07:00

(též geochemii) ovzduší se označují vysoce reaktivní fragmenty molekul, které vznikají fotolyzou a též ozonolyzou látek přítomných v atmosféře ve stopových koncentracích jako radikály. Vedle těchto látek jsou však přítomny v ovzduší částice s nespárovanými elektrony, které nejsou příliš reaktivní, jako např. NO., NO2. nebo O2.. V teoretické chemii je pojem radikál defonován jako částice s jedním nespárovaným valenčním elektronem, které v našem textu označujeme /./ a dirádikály jako částice s dvěma volnými valenčními elektrony, které označujeme /:/, nezávisle k reaktivitě těchto částic k jejich okolí. Výhodou tohoto značení je možnost si představit reakce radiál-radikál a radikál-molekula. V této souvislosti není fotoaktviní kyslíkový atom O*, který vzniká fotolýzou ozonu radikálem, naproti tomu oxidy dusíku NO. a NO2. jsou radikály, stejně tak molekula kyslíku O2: a atomární kyslík O: jsou diradikály.

...

2007-08-16T23:44:00.000-07:00

Ve spektrální oblasti vlnových délek 200 až 1200 nm vstupuje do zemské atmosféry přibližně 1.1018 až 5.1018 fotonů, z nich kčást se účastní na fotochemických reakcích, např. fotolýze ozonu, oxidu dusičitého, aldehydů a dalších látek.

a) Při fotolýze oxidu dusičitého vzniká atomární kyslík, který reaguje s O2 za vzniku ozonu:

NO2. + h /ní/ ( 400 nm) --- NO. O:
O: + O2: ------ O3
M

b) Při fotolýze ozonu vznikají fotoaktivované atomy kyslíku O*, které reagují následně s vodou za vzniku dvou OH-radikálů. Pokud takový fotoaktivovaný atom kyslíku O* se setká s inertní molekulou nebo částicí M, ztratí svou energii a není schopen reagovat s vodou za vzniku OH-radikálů:

O3 + h/ní/ ( 310 nm) --- O2* + O*
O* + H2O --- 2 OH.
O* --- O
M

c) Při fotolýze formaldehydu vznikají zčásti atomy vodíku a formylové radikály. Tyto radiály reagují velmi rychle s kyslíkem za vzniku HO2-radikálů. V přítomnosti NO. reagují dále HO2-radikály za vzniku OH. a NO2.:

HCHO + h/ní/ ( 330 nm) --- H. + HCO.
H. + O2 --- HO2
M
HCO. + O2 --- HO2. + CO
HO2. + NO. --- OH. + NO2.

2007-08-14T00:32:00.000-07:00

V rovnici značí J fotolytickou konstantu pro interval vlnových délek , kterou je možno též považovat za rychlostní konstantu pro reakci prvého řádu, její rozměr je /t-1/. J závisí na intenzitě světelného záření pod hraniční vlnovou délkou v intervalu vlnových délek záření, kterým je ozařována směs vzduchu a látky /X/ ve stopové koncentraci. Dále závisí J na absorpčním koeficientu nebo také absorpčním průžezu pro světlo, kterým je ozařována výše defonovaná směs. Výtěžek popisované fotochemické reakce závisí na tom, jaká část molekuly látky /X/, které absorbovaly energii fotonů v intervalu vlnových délek se skutečně rozštěpí na příslušné částice (radikály a jiné částice).