K vnitřnímu listu

jaderného obalu se váže vrstva heterochromatinu, která je světlolomná a představuje ve skutečnosti právě to, co vidíme ve světelném mikroskopu. K zevnímu listu jaderné membrány jsou často vázané polyribozomy a tato část jaderného obalu mnohdy přímo souvisí s drsným endoplazmatickým retikulem. Jaderný obal pak funguje jako drsné endoplazmatické retikulum a vytváří polypeptidové řetězce. Zevní a vnitřní jaderná membrána se k sobě v některých místech přibližuje a splývá v okrscích, zvaných nukleární póry, které zprostředkovávají spojení mezi jádrem a cytoplazmou. Póry mají osmihranný tvar o průměru 60 – 70 nm a jejich počet se u savčích buněk odhaduje na 3000-4000, přičemž zabírají přibližně jednu třetinu povrchu jaderné membrány. Póry však nejsou pravými otvory, neboť jsou přepaženy tenkou vrstvičkou jemně granulární hmoty, tzv. diafragmou.