Hodnoty standardního množství

prvků jsou hodnoty poměrové.
Ustálil se zvyk udávat množství prvků v meteoritech,
vzorcích měsíčních hornin relativně k Si = 106, tato hodnota
se bere jako normalizující standerd. Sluneční obsahy se
proti tomu tradičně pro vysoký obsah vodíku udávají v poměru
k H, jehož obsah je brán 1012 (často se vyjadřuje jako lg
H=12). Aby bylo možno obě řady vzájemně srovnávat a
sjednotit, bylo třeba určit normalizující faktor mezi
hodnotami slunečního a meteorického výskytu prvků. Cameron
/1973/ k tomuto účelu použil průměrných hodnot osmi prvků
/Mg, Al, Si, P, S, Ca, Fe a Ni/, jejich sluneční obsahy
Withbroe /1971/ normalizoval k obsahům v chondritech a
meteoritech. Normalizující faktor má hodnotu 0.03175, kterým
je třeba násobit sluneční množství prvků, abychom obdrželi
množství prvků v mateorické škále /Nmeteority = 0.03175 x
NSlunce/. Autoři Engvold a Hange získali obdobnými operacemi
normalizující faktor 0.0273. Při sestavování dat
standardního množství prvků v kosmu vycházíme z několika
zdrojů informací /1, 13, 14, 15/: