Jak již bylo uvedeno,

jsou si horniny středooceánských hřbetů složením dosti podobné. Přesto mezi nimi existují určité rozdíly. Liší se mezi sebou například horniny riftových údolí, transformních zlomů a aseismickkých hřbetů. Bazalty v transformních zlomech jsou například kyselejší než v riftových údolích - mají vyšší obsah TiO2, oxidů železa a nižší obsahy Ni a Co.Ještě více se od hornin riftových údolí liší bazalty aseismických hřbetů s ještě nižšími obsahy Cr a Ni a nízkým obsahem železa.
Oceánská kůra je zčásti tvořena také horninami reziduálního charakteru - např. peridotity a dunity. Jejich reziduální charakter se projevuje na chemickém složení. Například peridotity jsou výrazně ochuzeny o řadu prvků. Ve srovnání s ostatními horninami středooceánských hřbetů mají snížený obsah Si, Ca a Al. Silně snížené jsou také obsahy alkalických kovů (Na, K, Li, Rb) a alkalických zemin (Ba, Sr). Velmi nízké jsou také koncentrace U a Th. V poměrně výrazné koncentraci se vyskytují v reziduálních peridotitech například V, Cr, Co a Ni. Peridotity mají s ostatními oceánskýmimi magmatickými horninami srovnatelné jen obsahy železa a hořčíku. U všech ostatních prvků lze pozorovat menší či větší rozdíly, tak jak bylo naznačeno v tomto zkráceném přehledu.
Velký význam u magmatických hornin dna oceánů má alterace. Je způsobena reakcí tholeiitů s mořskou vodou. Jejím výsledkem je obohacení hornin například o Fe3+, K, vodu, Li, B. Obsahy stopových prvků nebývají alterací změněny.
Stupeň alterace vzrůstá se vzdáleností hornin od středooceánských hřbetů - tedy se stářím těchto hornin.