Hydraulické maltoviny

Hydraulické maltoviny – zatuhnutí na vzduchutvrdnou i pod vodou, jsou stálé na vzduchu, vlhku i pod vodou,
hydraulické vápno – více než 10% hydraulických složek (SiO2, Al2O3, Fe2O3), stupeň hydrauličnosti se posuzuje podle hydraulického modulu (poměr CaO k hydr.složkám), výroba pálením vápenců, které jsou doprovázeny jílem, silně hydr.vápna není nutné vyhasit (vlastnostmi se blíží p-cementu), rychlé tuhnutívyužívání zpomalovačů
cement – prášková hydr.maltovina tvořená jemně mletým křemičitanovým nebo hlinitanovým slínkem+přísady (účinné složky jsou sloučeniny CaO s SiO2, Al2O3, Fe2O3, po smísení s vodou tuhnevelmi pevná látka stálá na vzduchu i pod vodou, portlandský cement – křemičitanový cement, založeny na port.slínku: výroba – vápenec, hlína nebo jíly, 1350-1450°C, o konečných vlastnostech rozhoduje mineralogické složení, slínek obsahuje 4 zákl.minerály: alit (vysoká hydr.aktivita), belit, trikalcium aluminát (silně hydr. a reaktivní), brownmillerit
výroba cementu: drcení a mísení surovin, tepelné zpracování surovin na slínek – výpal, mletí slínku s příměsmi na cement, způsob výroby – mokrý (energeticky náročný), suchý; fáze výpalu slínku: sušící (200°C), předehřívací (zbavení chem.vázané vody), dekarbonační (rozklad CaCO3, 900-1200°C), exotermické (do 1300°C), slinovací (1450°C max.t), chladící (1100°C)
portlandské cementy dělíme na: a) jednosložkové (vlastnosti ovlivňuje složení slínku), patří sem – portlandský cement, cement s vysokými počátečními pevnostmi, bílý port.cement (s křídou vysoké čistoty), rozpínavý cement (složky při hydrataci zvětšují svůj objem), síranovzdorný port.cement, silniční cement, modifikovaný rychlovazný tmel; b) směsné (vlastnosti ovlivňují látky s hydraulickým chováním – i)latentně hydraulické – struska, ii) hydraulicky aktivní – pucolán, iii) zvláštní; patří sem struskoportlandsý, vysokopecní
pucolánové, popílkové cementy – mletím křemičitanového slínku s přírodním pucolánem, popílkem, odolné vůči působení agresivních vod, citlivé na teplotní podmínky,
strusková pojiva – neosahují slínek, ale jemně mletou granulovanou strusku, patří sem: struskosíranový cement (struska se sádrovcem nebo anhydritem, odolný proti chem.vlivům, nevstavovat zmrazovacím cyklům), struskovápenatý cement (struska s vápnem nebo vápenným hydrátem, podzemní konstrukce), struskoalkalické pojivo (struska s křemičitanem sodným nebo draselným, vysoká pevnost
tuhnutí a tvrdnutí cementu – (cementový gel a krystalová fáze) závisí na vlivech vnitřních – mineralogické složení, jemnost mletí (čím větší měrný povrch cementu, tím rychlejší tuhnutí), obsah vody, přísady (plastifikátory, urychlovače, zpomalovače a vnějších – teplota (vyššíurychlení, pod 5°C se zastavuje hydratace), tlak, prostředí (obsah vodní páry ve vzduchu má vliv na vysychání)
hlinitanový cement – jemným mletím hlinitanového slínku (pálením směsi vápence a bauxitu), vysoké počáteční pevnosti, po zatuhnutí 50% původního objemuvysoká pórovitostpokles pevnosti, stálé v žáru.