chemie

Profesor chemie Hermann Kolbe z univerzity v Magdeburgu určil složení kyseliny salicylové jako kyseliny o-hydroxybenzoové a roku 1859 provedl syntézu štěpných produktů - fenolu a kyseliny uhličité tím, že do rozpuštěného fenolu přiváděl natrium (sodík) a zároveň kyselinu uhličitou.

Roku 1897 se mladému chemikovi dr. Felixi Hoffmanovi podařilo vyrobit v laboratoři firmy Bayer v Elberfeldu analgetikum kyselinu salicylovou v čisté a pevné formě a publikoval článek o této syntéze v interním časopise.

2

Italský chemik Raffaele Piria, asistent na pařížské Sorbonně dokázal glykosidovou povahu salicinu a oxidacemi jej přeměnil na bezbarvé jehličky krystalizující kyseliny salicylové.


Roku 1835 získal bernský lékárník Pagenstecher z tužebníku (tavolníku) jilmového (Spirea ulmaria, syn. Filipendula ulmaria)) éterický olej, z něhož německý lékař Löwig z Curychu vyrobil kyselinu spirovou, která byla, jak roku 1839 konstatoval chemik Dumas, stejná jako kyselina salicylová.

...

V lékařské škole na Kósu používal Hippokrates jako léčbu proti bolestem například nápoj z lociky a máku. Po vyzkoušení odvaru z vrbové kůry zapsal tento "medikament" do svého Corpus Hippocraticum jako lék vhodný proti bolestem a horečce.

Roku 1828 profesor farmacie na mnichovské univerzitě Johann Andreas Bucher získal po odpaření vody z vrbového výluhu směs tříslovin a dalších nečistot a kyseliny salicylové – nažloutlou hořkou látku, kterou pojmenoval salicin. Roku 1829 francouzský lékárník Leroux extrahoval z vrbové kůry rozdrcené na prášek aktivní látku "salicin" v čisté, krystalické podobě.

Další

zmínku nalézáme na egyptském papyru z roku 1 600 př. n. l. Odvar z listů vrby pomáhal již za faraonů proti různým bolestem. O tom, že vrbová kůra tlumí horečky a tiší bolesti, věděl i Hippokrates, stejně jako staré předkolumbovské a asijské civilizace.
Listy, kůra, kořeny a výtažky z těchto částí různých druhů vrby byly odedávna používány na léčbu ran a vnitřně při různých problémech vedle starého Egypta a Sumeru i v řadě jiných zemí.

Historie :

První stopu po kyselině salicylové, což je chemický předstupeň účinné látky známého Aspirinu, Acylpyrinu a mnoha dalších prodávaných léků a účinných látek, nalézáme ve sbírce receptů, kterou zapsal neznámý sumerský lékař kolem roku 2 200 př. n. l. Mezi těmito nimi nalézáme např. recepty na léčbu listy nebo semeny myrty nebo tymiánu, kořeny a kůrou vrby, fíky a datlemi.Právě vrba (latinsky Salix) dala látce jméno.

seminární práce

Pro svou seminární práci jsem si vybral velmi frekventované léčivo ,které minimálně jednou užil již každý z nás a to Aspirin. Objevení léčebných účinků Aspirinu (u nás v prodeji lék stejného složení i stejných účinků Acylpyrin ) je totiž jedním z mezníků medicíny ,stejně jako objev penicilinu. Obě dvě léčiva se stala symboly dvacátého století pro svou schopnost rychlého a efektivního působení na zánět nebo pocit bolesti a vzhledem k tomu ,že o penicilinu ví alespoň něco málo každý ,jsem zvolil právě Aspirin.

zaver

Ovce – klasické krmení = objemné krmivo + přídavek jádra
Drůbež – používají se průmyslově vyráběné kompletní krmné směsi
Prasata – laboratorní prase – 2 typy, hmotnost v dospělosti 30 kg a 80 kg
kompletní krmné směsi
Japonské křepelky – dosahují velmi brzy pohlavní dospělosti – už za 6 týdnů
V 1. fázi růstu – vysoké požadavky na živiny (až 25% NL)
Ke krmení se mohou použít směsi pro krůty

opice

Pro výživu opic je možné používat i granulované diety pro laboratorní myši a potkany, které se doplňují denně ovocem a zeleninou v množství 85 – 150 g na zvíře.
Opicím se musí denně dodávat vitamín C, protože nejsou schopné si ho syntetizovat samy.
Potrava se opicím podává na mělkých podnosech nebo je volně pokládána na podlahu voliéry. Musejí mít zajištěn dostatek tekutin – vody nebo čaje.
Opice o hmotnosti 5 kg spotřebuje denně asi 250 ml.

Výživa opic

Krmení je velmi nákladné, zvířata jsou krmena přirozenou potravou.
Opice potravou velmi plýtvají, většinu jí nespotřebují, pouze ji znehodnotí.
Při krmení se uplatňují silné hierarchické boje, potrava se musí podávat v nadbytku, aby se dostalo i na zvířata s nejnižším postavením ve skupině.
Potrava se podává 4 – 5x denně.
Základní složkou je zelenina a ovoce (mrkev, zelí, kedlubny, cibule, jablka, hrušky, pomeranče, citróny, banány), dále obilniny (kukuřice, oves), semena (slunečnice,…),
rýže, kakao, sója, rostlinné oleje, vejce. S výjimkou masa, ryb a másla má jejich potrava stejné složení jako lidská, důležitá je pestrost KD.

Kočky

Krmí se 1x denně, březím a kojícím kočkám se přidává ještě doplňkové krmení
(ráno, před čištěním ustajovacích prostor).
Koťata se krmí minimálně 2x denně, od 5. měsíce 1x denně.
Kočky se krmí většinou vlhkou dietou složenou z masa, ryb, vnitřností, zeleniny, těstovin a minerálních a vitamínových doplňků – podávány ve formě pasty – musí obsahovat asi 50% bílkovin a min. 15% tuku – spotřeba krmiva – 200 – 300 g/den.
Jsou i speciální peletované diety pro kočky – spotřeba – 100 – 150 g/kus a den.
K pití se podává pouze voda, mléko jen koťatům a kojícím samicím.
Kočky mají zafixován reflex přijímat potravu pouze ze země, proto je vhodné používat menší ploché misky. Ve společném ustájení se umisťuje potravních misek více, protože kočky jsou silné individuality a u jedné misky se těžko snáší.

Výživa laboratorních psů a koček

Psi – několik typů diet
Smíšené diety – vlhké směsi složené z masa, obilních šrotů, ovesných vloček, těstovin, rýže, sušeného plnotučného mléka, zeleniny a přídavku minerálií a vitamínů
Konzervované diety
Granulované diety
Granulované diety – zabezpečují rovnocenné krmení zvířat před pokusem a v době pokusu, mají standardní složení.
Dospělí psi se krmí 1x denně, březí a kojící feny 2 – 3x denně,
štěňata do odstavu 3 – 4x denně.
Potřeba vody – 50 ml/kg ž.hm.

Potrava

V laboratorních chovech složení potravy se většinou standardizuje, podává se
ad libitum. Potrava se připravuje ve formě hustší pasty a předkládá se zvířatům buď na miskách nebo přímo na podlahu klece. Fretky, stejně jako kočky, mají zvyk přijímat potravu ze země, z nádob s vyššími okraji ji buď nepřijmou nebo nejprve přenesou potravu na zem.
Dospělé fretky se krmí 1x denně v přesně stanovené době. Mláďata se krmí 2x denně, slabší i 3x denně, menšími dávkami s přídavkem čerstvého mléka a vajec.
V domácnostech se doporučuje častější frekvence krmení, podobně jako u koček.
Spotřeba krmiva – suché – 40 – 70 g, čerstvé – 100 – 200 g.
Napájecí voda se podává buď v mělkých miskách nebo je zavedeno automatické napájení – spotřeba – 10 – 70 ml na den.

Výživa fretek

Říje – březen, březost – 41 – 43 dnů, 1 – 15 mláďat (obvykle 8), od 21 dnů přijímají pevnou potravu, odstav v 6 – 7 týdnech, pohlavní dospělost v 8 – 9 měs.
Dospělé – 0,5 – 1,9 kg, samci jsou větší, dožívají se 8 – 10 (až 15) let.
Fretky patří mezi lasicovité šelmy, vyžadují v potravě vysoké procento živočišných bílkovin a tuků. Hlavní složkou potravy je maso – hovězí, drůbeží - ryby, vnitřnosti, vejce, plnotučné mléko. Dále se přidává chléb, bílé pečivo, ovesná a pšeničná mouka nebo šrot. Žitná a kukuřičná mouka nejsou vhodné.
Příklad složení krmiva:
30% mořských ryb, 20% drůbeže, 15% hovězího, 10% hovězích plic, 5% hovězích jater, 20% vloček.
V domácnostech lze použít krmivo pro kočky – s 35% NL a 20 – 22% tuku v suchém krmivu.

Výživa křečků

Hlavní přirozenou potravou jsou zrniny, stébla trav, zelenina a ovoce.
V laboratorních chovech krmení buď přirozenou potravou nebo granulovanými směsmi – používají se jak granule pro myši a potkany, tak i granule pro králíky a morčata.
Při dlouhodobých pokusech se přidává denně čerstvá zelená píce (vojtěška, jetel, trávy), zelenina (salát, kapusta, zelí, mrkev) nebo ovoce (jablka) – 10 – 20 g na den.
KD se může doplnit i menším množstvím čerstvého nebo vařeného masa nebo vařenými vejci.
Minimální potřeba NL u zlatého křečka je 15%, tuku 3%, ME 11MJ/kg KS.
Spotřeba granulované směsi – 10 – 15 g /kus a den.
Potrava se u křečků podává v nadbytku – reflex shromažďování zásob.Pokud nemají tuto možnost, jsou útoční,samice mohou požrat mláďata.
Při každé výměně podestýlky se zásoby zničí – musí mít možnost vytvořit si nové.
Potrava se podává v jednoduchých miskách nebo na podlahu klece – zvířata ji přenášejí v lícních torbách a shromažďují na vhodném místě.
Klece se musí pravidelně čistit, aby zvířata žila trvale v čistém prostředí.
Napájení – pomocí pítek podobných jako u myší.

Výživa morčat

Mláďata – osrstěná, vidí, prořezané zuby, odstav ve 2 – 3 týdnech.
Býložravec, vyvinutý smysl pro výběr potravy (je mlsné), podobné nároky jako králík.
Potřeba živin – NL 14 – 20%, vláknina 12 - 20%, tuk 2,5 – 5%, ME 9 – 11MJ/kg KS.
Morče potřebuje v potravě vitamín C (postrádá schopnost syntézy.
Původně se krmilo zeleninou (mrkev, celer, zelí, řepa,…), přikrmovalo se obilím, přidávala se zelená píce a seno. Tato krmiva byla častým zdrojem zavlečení infekce.
Dnes – výživa granulovanými směsmi – často společné s králíky – mohou se i sterilizovat.
Vitamín C se dodává jako syntetický – zamíchaný do krmné směsi nebo v pitné vodě.
Přírodní zdroje = zelí, kapusta, naklíčené obilí,…(dnes už se nepoužívají)
Z dalších vitamínů se přidávají v omezeném množství vit. A, D a E a některé vitamíny skupiny B, B6 a B12 není potřeba přidávat.
Velká potřeba minerálních látek – Ca, P, K, Na, Mg, Cl, Mn, Cu, Zn, I.
Napájení – pomocí lahví s picími trubičkami – morče olizuje kapky tvořící se na konci trubičky nebo se naučí sát. Morčata jsou při pití velmi nečistotná – zařízení se musí často kontrolovat a čistit.
Morčata chovaná za bariérou – potrava a voda se musí sterilizovat – voda se pak obohacuje o některé minerální látky a vitamíny, hlavně vitamín C.

Výživa myší a potkanů

Mláďata – lysá, hluchá, slepá, bez zubů, pevnou potravu přijímají za 2 týdny,
odstav ve 3 týdnech.
Všežravci, 16 – 24 % NL, 3 – 8% tuku, 3 – 7% vlákniny a 10,5 – 14,5 MJ na kg KS
Většinou společné směsi pro myši i potkany – peletované – řada DOS + speciální směs pro SPF chovy (prosté specifických patogenů).
Speciální diety jsou připravovány pro bezmikrobní odchov zvířat v izolátorech
(gnotobiotická zvířata = bezmikrobní nebo osazená známou mikroflórou).
Směsi složením odpovídají potravě, kterou zvířata přijímají v přírodě, musejí mít standardní živinové složení, které vyhovuje oběma druhům.
Pelety pro myši a potkany = válečky o průměru 10 – 13 mm, délky 15 – 30 mm.
Denní spotřeba u myši = 5 – 8 g/kus a den, u potkana je rozdíl podle pohlaví
– samice – 14 - 16 g/kus a den, samci 20 – 22 g/kus a den.
Speciální krmítka zavěšená na víku ustajovací nádoby nebo jsou součástí víka.
Požadavky na vitamíny se liší u myší a u potkanů – myš má větší požadavky na vitamíny skupiny B a na vitamín D.
Nedostatečná výživa vede k menšímu počtu živě narozených mláďat, prodlužuje se období mezi vrhy, je nízké procento oplození samic.
Napájecí voda – k dispozici celých 24 hod., spotřeba na myš a den – 5 – 7 ml, u potkana 15 - 25 ml.

Typy krmné techniky:

Individuální krmení – pro každé zvíře se normuje KD, vychází se z jeho potřeb živin
chovné samice a samci králíků, feny před porodem a po
porodu, chovní psi
skupinové krmení – rozdělení do skupin podle potřeby živin, všechna zvířata ve
skupině mají stejnou KD, odpovídá průměru
nepřipuštěné a nízkobřezí feny, štěňata po odstavu a mladí psi,
ovce, drůbež
ad libitum – dávky se neodměřují, dává se tolik, kolik zvířata spotřebují
myši, potkani, morčata

Způsoby napájení :
Z lahví – láhve o obsahu 300 – 500 ml, zakončené různými typy pítek nebo trubiček
s picím otvorem – malí laboratorní hlodavci, králíci
z misek – psi, kočky, drůbež
automatické napájení – technicky náročné - malí lab. hlodavci, králíci, psi, opice

Krmné směsi

LD = KS pro myši a potkany (Larsenova dieta)
St 1 = KS pro myši a potkany v SPF chovech
DOS 2b = KS pro myši a potkany v pokusech
DOS 2b St = KS pro myši a potkany v pokusech ke sterilizaci
DOS 4b = KS pro myši a potkany v pokusech – obohacená tuky
KR I = KKS pro morčata a králíky
MOK = KKS pro morčata a králíky
KO 16 = KKS pro laboratorní králíky
KRL = DS pro laboratorní králíky
PSI 5015 = KKS pro laboratorní psy

Klasifikace diet pro lab. zvířata
naturální – nejpoužívanější – složené z klasických surovin (obiloviny, extrahované
šroty, úsušky, živočišné moučky, …)
purifikované (polosyntetické) – obsahují čištěné suroviny (kasein, obilní škrob,
sacharóza, glukóza, rostlinné tuky, vitamínové a minerální doplňky se
sestavují z chemicky čistých látek) – standardní složení, možnost sta-
vebnicovitě zaměňovat jednotlivé živiny
chemické (syntetické) – obsahují jednotlivé chemicky čisté látky – směsi AK a MK,
sacharidů, minerál. látek, vitamínů
používají se zřídka, pro speciálně zaměřené práce, jsou drahé

krmiva rostlinného původu

obilniny – loupaný oves, ječmen, pšenice, kukuřice – tvoří základ KS
mlýnské odpady – otruby a krmné mouky, mouky – často jako nosič pro
zamíchání specificky účinných látek do směsi
ostatní průmyslová krmiva – extrahované šroty (slunečnicový, sojový,
podzemnicový), sušené kvasnice
objemná krmiva = zelená píce, ovoce, zelenina, seno
zelená píce jen velmi omezeně (ovce, koně, vyjímečně králíci a morčata)
ovoce a zelenina – hlavně opice
větší význam má seno a senná nebo vojtěšková moučka (součást KS)

2) krmiva živočišného původu
sušené mléko , v některých dietách je obsažen i krmný kasein
masové, masokostní moučky, rybí moučky – 0,5 – 8% z KS

3) minerální krmiva, doplňky biofaktorů

Zákon

na ochranu zvířat proti týrání – č. 246/1992 (novelizován, úplné znění č. 149/2004)
- zvířata jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, účelem zákona je chránit zvířata před týráním, poškozováním zdraví a bezdůvodným usmrcením
část pátá = ochrana pokusných zvířat
specifikuje co jsou pokusy na zvířatech, kde se mohou provádět a kdo je oprávněný je provádět, na kterých zvířatech se mohou provádět (přednostně na laboratorních)

Vyhláška č. 207/2004 – O ochraně, chovu a využití pokusných zvířat
Rozvádí podrobně veškeré podmínky provádění pokusů na zvířatech a chovu laboratorních zvířat

Krmiva - rostlinného původu – hlavně zrniny a odpady potrav. průmyslu,
méně zelená píce, seno a zelenina
- živočišného původu – sušené mléko, krmný kasein, živočišné
moučky
- minerální krmiva, doplňky biofaktorů

laboratorní zvířata

Výživa laboratorních zvířat

Laboratorní zvířata = zvířata chovaná jen pro pokusné účely po více generací
Pokusná zvířata = všechna zvířata používaná k pokusným účelům
Cíl výživy: vyvážený vývoj a dobrý zdravotní stav, cílem není produkce
Požadavky na dietu pro LZ:
- konstantní živinové složení
- obsahem živin musí odpovídat potřebám zvířat
- minimální zastoupení nežádoucích látek
- možnost sterilizace
těmto požadavkům nejlépe odpovídají standardní typy KS – bývají většinou tvarované (granulované) – dnes se používají u většiny druhů – jsou také trvanlivější, odolnější proti žluknutí tuků a proti zaplísnění

Uhlí

 hořlavá hornina
 směs vysokomolekulárních látek o nejednotné a ne zcela objesněné struktuře
 uhlík, vodík, kyslík, dusík, síra
 hnědé, černé, antraacit a lignit
 významná vysokoteplotní karbonizace černého uhlí - při teplotě kolem 900oC vznikají za nepřístupu vzduchu vznikají jako nejvýznamnější produkty karbonizační plyn, dehet a koks.
Karbonizační plyn = směs vodíku 60%, metanu 25% a oxidu uhelnatého 5%; = svítiplyn
Dehet = kapalný produkt karbonizace uhlí, obsahuje naftalen a vyšší areny
Koks = pevný zbytek po karbonizaci, kvalitní palivo a redukční prostředek

Zplyňování uhli = vhánění směsi vzduchu a vodní páry do generátoru naplněného uhlím. Generátorový plyn = vodík, oxidy uhlíku a dusík, k energetickým účelům.
Vodní plyn = na rozžhavený plyn se zavádí vodní páry. Pužití a složení jako generát. plyn.