Pyrrol

-kapalina, páchne jako CHCl3, obsažena v černouhelném dehtu
-4pyrrolová jádra jsou základem přírodních barviv (chlorofyl, hemoglobin, myoglobin, bilirubin)
-derivátem pyrrolu je INDOL (=benzopyrol- pěkně vonící látka, základ hormonů, alkaloidů a indiga)
Histidin – CO2 ® Histamin– tkáňový hormon ve všech živočišných tkáních
-vázán na bílkoviny, obsažen i v bakteriích a rostlinách
-účinkem proteináz se uvolňoje z bílkovin Ţ snížení krevního tlaku
Pyridin – páchnoucí kapalina, obsažena v černouhelném dehtu, rozpouštědlo a denaturant lihu
-stabilnější než benzen; volný el. pár Ţ zásadité vlastnosti Ţ pyridiniové soli
-deriváty: kys. Nikotinová niacin (vitamin PP)
nikotinamid chinolin isochinolin
Kyselina močová – konečný produkt látkové přeměny plazů a ptáků
Alkaloidy – přírodní dusíkaté látky zásaditého charakteru, obsahují heterocyklický kruh
- výrazné fyziologické účinky a v malém množství mají léčivé účinky

Tuky syntetické

Syntetické tuky se získávají z některých uhlovodíků vznikajících např. při syntéze Fischerově-Tropschově. Tyto uhlovodíky se nejprve katalyticky oxidují vzdušným kyslíkem na vyšší mastné kyseliny, jež se pak glycerolem esterifikují. Syntetické tuky jsou prakticky nestravitelné a nelze jich proto použít ve výživě. Syntetické mastné kyseliny mají však velký význam v průmyslové výrobě mýdel, moderních pracích prostředků, plastických hmot, v průmyslu laků, textilních pomocných přípravků apod.

„Miłość nigdy nie staje na przeszkodzie temu, kto pragnie żyć Własną Legendą. Jeśli tak się dzieje, znaczy to, że nie była to miłość prawdziwa, miłość, która przemawia Językiem Wszechświata.”

„Kocha się za nic. Nie istnieje żaden powód do miłości.”

Wszystko, co zdarza się raz, może już nie przydarzyć nigdy więcej, ale to, co zdarza się dwa razy, zdarzy się na pewno i trzeci.”

„Na tej planecie istnieje jedna wielka prawda: kimkolwiek jesteś, cokolwiek robisz, jeśli naprawdę z całych sił czegoś pragniesz, znaczy to, że pragnienie owo zrodziło się w Duszy wszechświata. I spełnienie tego pragnienia, to twoja misja na Ziemi.”

„I kiedy czegoś gorąco pragniesz, to cały wszechświat sprzyja potajemnie twemu pragnieniu”

„Zwykle, gdy grasz w karty po raz pierwszy, wygrywasz. To szczęście początkującego (Zasada Przychylności). Dlaczego? Bo los gorąco pragnie, byś podążał śladem twojej Własnej Legendy.”

„Bóg wyznaczył na świecie dla każdego z nas szlak, którym musimy podążać. Wystarczy tylko odczytać, co zapisał dla ciebie.”

„Nikomu nie wolno drżeć przed nieznanym, gdyż każdy jest w stanie zdobyć to, czego pragnie i to, czego mu potrzeba.”

cytaty

„To możliwość spełnienia marzeń sprawia, że życie jest tak fascynujące”

„Kiedy widzimy ciągle tych samych ludzi stają się oni w końcu częścią naszego życia. A skoro są już częścią naszego życia, to chcą je zmieniać. Jeśli nie staniemy się tacy, jak tego oczekiwali, są niezadowoleni. Ponieważ ludziom wydaje się, że wiedzą dokładnie jak powinno wyglądać nasze życie.
Natomiast nikt nie wie, w jaki sposób powinien przeżyć własne życie.”

„Nadchodzi taka chwila, kiedy tracimy całkowicie panowanie nad naszym życiem i zaczyna nim rządzić los. W tym tkwi największe kłamstwo świata”

Koncovky chem. názvosloví:

I – ný V – ičný, -ečný
II – natý VI - ový
III – itý VII - istý
IV – ičitý VIII – ičelý

Fluorid : F-I Sulfid : S-II
Chlorid : Cl- I Nitrid N-III
Bromid : Br-I Fosfid : P-III
Jodid : I-I Borid : B-III
Hydryd : H-I Karbid : C-IV
Oxid : O-II Silicid : Si-IV
Telurid : Te-II

Chemie

patří mezi zkouškami připravovanými Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy k těm, které budete moci skládat v rámci profilové části maturitní zkoušky, mimo jiné i ve formě didaktického testu. Test s časovou dotací 90 minut bude tvořen uzavřenými úlohami různého typu a otevřenými úlohami se stručnou odpovědí. Nutnými pomůckami při řešení testu budou Matematické, fyzikální a chemické tabulky a samozřejmě také kalkulačka.

Funkce mitochondrii

Mitochondrie zařazujeme mezi nejdůležitější buněčné organely, především pro jejich nezastupitelnou funkci. Hlavní funkcí mitochondrií je získání a uvolňování energie pro činnost buňky. Tuto funkci realizuje mitochondrie systémem biologických oxidací, což jsou tři na sebe navazující pochody: Krebsův cyklus, oxidace vodíku v dýchacím řetězci a oxidativní fosforylace. V Krebsově cyklu je z organických látek uvolňován vodík, který je v dýchacím řetězci oxidován na vodu. Při této reakci je energie , získaná z přenosu elektronů, akumulována do makroergních fosfátových vazeb. Tento proces se označuje jako oxidativní fosforylace. Při něm dochází k přeměně adenosintrifosfátu (ADP) na energii bohatý adenosintrifosfát (ATP). ATP představuje univerzálního dárce energie pro všechny buněčné pochody. Přitom ATP se při odevzdání energie mění na ADP, který vstupuje znovu do oxidativní fosforylace, kde je znovu přeměněn na ATP.

Vznik mitochondrií

vzhledem k tomu, že životnost mitochondrií je kratší, než životnost buněk, musí se mitochondrie tvořit během života buněk. Vznik mitochondrie vysvětluje několik hypotéz. Podle jedné z nich vznikají mitochondrie dělením a pučením stávajících mitochondrií. Uvedenou hypotézu podporuje přítomnost mitochondriální DNA, která zabezpečuje částečnou genetickou autonomii. Další hypotéza připouští možnost vzniku mitochondrií "de novo". To znamená, že mitochondrie vznikají v cytoplazmě buňky přeměnou jiných organel: Golgiho komplexu,

Složení mitochondriální matrix

V prostoru mezi kristami se nachází amorfní matrix, která je bohatá na bílkoviny, s obsahem malého množstvím DNA a RNA. Mitochondriální DNA je dvojřetězcová a má kruhovitou strukturu. Řetězce mitochondriální DNA jsou syntetizovány v mitochonriích a proto replikace těchto organel nezávisí na jaderné DNA. Mitochondriální RNA existuje ve třech typech: ribosomální (rRNA), informační (mRNA) a transportní (tRNA). V mitochondriích tedy dochází k syntéze proteinů, avšak vzhledem k nízkému obsahu DNA je většina proteinů kódována jadernou DNA a syntetizována v cytoplazmě buňky. Z ní jsou pak proteiny transportovány do mitochondrií, doposud neobjasněným způsobem.

3 - prizmatický typ: výběžky vnitřní membrány mají prizmatický (trojúhelníkovitý) průřez. Tento typ mitochonrií je poměrně zřídkavý, nachází se v některých nervových buňkách. 4 - smíšený typ: tento typ mitochondrií se vyznačuje střídáním rourkovitých a lístkovitých krist. U savců však není běžným typem mitochondrií, neboť se nachází v buňkách hmyzu.

1 - kristový typ: tento druh mitochondrií je nejrozšiřenější a vyskytuje se téměř u všech buněk savců a rovněž u člověka. Kristy mají lístkovitý tvar (viz. následující schéma).
2 - tubulární typ: kristy těchto mitochondrií mají rourkovitý (tubulární) tvar a navzájem se proplétají. Tubulární typ mitochondrií se často vyskytuje v buňkách prvoků, obojživelníků a bezobratlých. U savců se s tímto typem mitochondrií můžeme setkat v buňkách nadledvinek a v buňkách produkující steroidy (pohlavní orgány).

Tvar výběžků, jejich počet a uspořádání závisí především na typu buňky a na stupni její metabolické aktivity. Mitochondrie s velkým počtem krist jsou charakteristické pro vlákna příčně pruhované kosterní svaloviny, buňky myokardu, exkretorické buňky pankreatu, aj.
Podle struktury krist rozeznáváme čtyři základní druhy mitochondrií (viz. obrázky níže):

Mitochondrie

mají většinou válcovitý až kulatý tvar, popřípadě mohou být rozvětvené. Patří mezi membránové organely, mezi kterými zaujímají zvláštní postavení. Neboť, jak je patrné z obrázku (viz. níže), mitochondrie sestávají ze dvou samostatných biomembrán: vnější (a) a vnitřní (b), které vytvářejí dva kompartmenty. Vnější kompartment (intermembránový prostor) se nachází mezi vnější a vnitřní membránou (d). Vnitřní kompartment (lumen) je uzavřen vnitřní membránou. Vnitřek mitochondrie (lumen - e) vyplňuje mitochondriální matrix, která má homogenní nebo jemně zrnitou podobu. Vnitřní membrána mitochondrie vybíhá směrem do vnitra a vytváří přepážky - kristy (cristae mitochondriales - c). Tímto se zvětšuje její povrch až pětinásobně.

Mitochondrie

Mitochondrie představují konstantní organelu všech živočišných buněk. Ve světelném mikroskopu se jeví jako zrníčka, tyčinky či vláknité útvary. Velikost mitochondrií je velmi variabilní a souvisí s typem buňky a s intenzitou funkcí, které buňka vykonává. Zpravidla mají mitochondrie délku 0,5 - 20 µm a šířku 0,1 - 5 µm. Počet mitochondrií v jedné buňce je stejně jako velikost velmi variabilní a závisí na intenzitě buněčných funkcí. Například některé jednobuněčné řasy mohou obsahovat v buňce pouze jedinou mitochondrii, naopak u jaterní buňky (hepatocytu) jich může být přítomno 1000 až 2000. S počtem mitochondrií úzce souvisí objem, který v buňce zabírají. U uvedené jaterní buňky tvoří mitochondrie až pětinu buněčného objemu.

Peroxisomy

nejsou konstantní organelou všech buněk. Vyskytují se především v hepatocytech a v buňkách ledvinných tubulů.
Funkcí peroxisomů je především ochrana buňky před účinkem peroxidu vodíku. Peroxisomy se tvoří za účasti endoplazmatického retikula, přičemž syntéza proteinů probíhá na ribosomech. Peroxisomy se mohou dělit.

Peroxisomy

Peroxisomy (dříve označované jako mikrotělíska) představují buněčné organely ovoidního tvaru, které jsou ohraničeny jednoduchou membránou (viz. elektronogram peroxisomu níže). Jejich velikost se pohybuje kolem 0,5 µm (0,1 - 1,2 µm) a jsou přibližně stejně veliké jako primární lyzosomy (Ly - viz. elektronogram). Homogenní matrix peroxisomů obsahuje enzymy oxidující substrát a redukující O2 a H2O2. Dále obsahuje katalázu, která rozkládá peroxid vodíku na vodu a kyslík. U některých živočišných druhů (ne však u člověka) se v matrix nachází krystalický nukleotid.

živiny

Po strávení prostupují živiny hraniční membránou do cytoplazmy, zatímco neztrávený zbytek zůstává uvnitř a tento útvar se označuje jako tzv. terciální lyzosom. Terciální lyzosomy obsahují většinou hrubě granulární, vysoce denzní materiál, který může být z buňky vyloučen exocytózou a nebo zůstává v cytoplazmě buňky jako tzv. reziduální tělísko.
Další funkcí lyzosomů je obměna cytoplazmatických komponent, při které dochází k uzavření nepotřebných a opotřebovaných organel (například mitochondrií, úseků endoplazmatického retikula) do vakuol. Tyto vakuoly splývají s primárními lyzosomy a vznikají sekundární lyzosomy, tzv. autofagosomy. Strávené organely jsou v autofagosomech následně buňkou recyklovány, což umožňuje obnovu a rekonstrukci cytoplazmatických komponent.

Lyzosomy

jsou schopny trávit extracelulární materiál, který se dostává do buňky prostřednictvím tzv. heterofagie (pinocytózou a fagocytózou). V tomto případě je extracelulární materiál pohlcen do heterofagické vakuoly, fagosomu. S fagosomem následně splývají primární lyzosomy a vzniká tzv. sekundární lyzosom, nebo-li fagolyzosom. V sekundárních lyzosomech se odehrávají trávicí procesy a proto mají větší velikost (0,2 - 2 µm) a různorodý obraz, který závisí na povaze pohlceného materiálu (většinou hrubě zrnitý).

Lyzosomální enzymy

vznikají na polyribosomech drsného endoplazmatického retikula a jeho cisternami jsou transportovány do Golgiho aparátu, kde jsou modifikovány a "zabaleny" do lyzosomů.
Lyzosomy, které dosud nevstoupily do procesu trávení, se označují jako tzv. primární lyzosomy. Jsou to většinou velice malé (0,05 µm), membránou obalené váčky. U profesionálních fagocytů jsou primární lyzosomy relativně větší (0,5 µm, viz. elektronogram níže) a proto jsou na rozdíl od primárních lyzosomů ostatních buněk viditelné rovněž světelným mikroskopem.