Numerická apertura

určuje rozlišovací schopnost objektivu, užitné zvětšení a světelnost objektivu a také hloubku obrazu nebo-li penetrační schopnost objektivu. Vysoká numerická apertura a tím i vysoká rozlišovací schopnost objektivu je důležitá u silně zvětšujících objektivů, zvláště u objektivů imerzních. Imerzní objektivy mají však na druhé straně menší světelnost a penetrační schopnost. Ohnisková vzdálenost objektivu vyjadřuje ohniskovou vzdálenost celé soustavy čoček objektivu a kolísá podle zvětšení objektivu od 30 mm do 1,5 mm. Z této hodnoty vyplývá tzv. pracovní vzdálenost nebo-li vzdálenost čelní čočky objektivu od preparátu.

Jak již bylo uvedeno, číslo zvětšení objektivu udává násobek přímého zvětšení pozorovaného objektu objektivem. Přičemž platí, že celkové zvětšení mikroskopu je dáno součinem vlastních zvětšení použitého objektivu a okuláru. Pro určitý objektiv existuje horní hranice celkového zvětšení mikroskopu, tzv. užitečné zvětšení. Užitečné zvětšení mikroskopu představuje přibližně 500 – 1000 násobek numerické apertury. Je-li tato hodnota překročena, nevydá již objektiv více podrobností ve zvětšeném obraze, takže další zvětšení je již „prázdné“.

Optická část mikroskopu

Optická část mikroskopu je tvořena dvěma systémy čoček (objektivy a okuláry) jejichž funkcí je zvětšit pozorovaný objekt. Objektiv představuje systém čoček upevněných v objímce, zašroubované v revolverovém zařízení světelného mikroskopu, a je tedy umístěn blíže objektu. Objektiv vytváří přímé skutečné primární zvětšení pozorovaného objektu. Objektivy dělíme mimo jiné na suché a imerzní. U suchých objektivů (zpravidla objektivy zvětšující 45 až 60 násobně) je mezi pozorovaným preparátem a objektivem vzduch. Při použití imerzních objektivů (silně zvětšujících až 100 násobně) je prostor mezi čelní čočkou objektivu a preparátem vyplněn imerzním olejem, popřípadě vodou. Na praktických cvičeních mají studenti k dispozici mikroskopy, které v revolverovém zařízení mikroskopu obsahují tři různě zvětšující objektivy (se zvětšením 6 krát, 20 krát a 45 krát). Všechny tři objektivy jsou suché a dovolují prostudovat pozorovaný preparát celkem třemi rovinami zvětšení (60 krát, 200 krát a 450 krát za použití desetinásobně zvětšujícího okuláru). Imerzní objektivy nepoužíváme, neboť k plnohodnotnému prostudování preparátu plně dostačují instalované suché objektivy a navíc zde odpadá relativně časově náročná manipulace s imerzním olejem a čištěním imerzních objektivů a preparátů. Objímka objektivů obsahuje důležitá data, jako je: zvětšení objektivu, typ objektivu a numerická apertura. Z uvedených údajů lze pak vyčíst charakteristiku daného objektivu.

mikro

U binokulárního mikroskopu je mikro a makrošroub umístěn v jedné ose na nosiči tubusu pod úrovní stolku. Stolek mikroskopu slouží k umístění a upevnění preparátu. Je nejčastěji kruhového nebo čtvercového tvaru, uprostřed je vybaven otvorem a na okrajích uchycovacím zařízením pro pozorovaný preparát. U monokuláru jsou stolky většinou pevné a nebo se dají posouvat pomocí dvou šroubů směřujících od obvodu stolku do jeho středu ve dvou na sebe kolmých směrech. U binokuláru se nachází tzv. křížový stolek, jehož horní deska je pohyblivá ve dvou na sebe kolmých směrech pomocí šroubu vpravo na okraji stolku.

Tubus

Tubus je posunován vůči nosiči tubusu u monokulárního mikroskopu dvěma šrouby, makrometrickým a mikrometrickým. Makrometrický šroub slouží k hrubému posunu a k hrubému zaostření preparátu. Mikrometrický šroub slouží k posuvu jemnému a tím k přesnému zaostření pozorovaného preparátu. Otáčením makro- i mikrošroubu směrem od sebe dochází k posuvu tubusu dolů, otáčením k sobě pak k posuvu nahoru. Toto pravidlo je nutno si zapamatovat, aby nedošlo při mikroskopování k poškození preparátu, objektivu nebo jemného mechanismu posuvu.

Základním rozdílem, který je zřejmý z použitého označení, je fakt, že tubus monokulárního mikroskopu obsahuje pouze jeden okulár a u binokulárního dva. Další rozdíly jsou mezi oběma typy mikroskopů uvedeny níže při popisu jejich některých stavebních komponent. V dolní části tubusu nad stolkem se nachází revolverové zařízení, ve kterém jsou upevněny tři objektivy. Otáčením revolverového zařízení lze libovolný objektiv nastavit do optické osy mikroskopu.

Statická část

mikroskopu představuje konstrukčně pevnou "kostru" mikroskopu, která zajišťuje jeho stabilitu a rovněž nese optickou část mikroskopu. Ke statickým částem mikroskopu patří stativ, nosič tubusu, stolek mikroskopu, tubus, revolverový měnič objektivů a osvětlovací zařízení. Stativ mikroskopu má většinou tvar podkovy a je masivní, aby měl mikroskop dostatečnou stabilitu. Stativ je spojen sloupkem s nosičem tubusu a se stolkem. Nosič tubusu nese tubus s optickou částí mikroskopu, stolek a osvětlovací zařízení. V horní části tubusu je zasunut různě zvětšující okulár (většinou 10 krát). Jak již bylo uvedeno, na našich praktických cvičeních se k mikroskopování používají dva typy mikroskopů, a to starší monokulární a novější binokulární mikroskopy.

Na praktických cvičeních pro potřeby studia mikroskopické stavby tkání a orgánů hospodářských zvířat studentům plně dostačuje "obyčejný" světelný mikroskop. Proto používáme k mikroskopování dvou typů mikroskopů: monokulárního a binokulárního mikroskopu. Schematizovaná stavba světelného mikroskopu je uvedena na obr. 1. Jak je z obrázku patrné, skládá se světelný mikroskop ze dvou základních částí: ze statické části (stativ) a optické části. Nezbytným doplňkem pro mikroskopování je osvětlovací zařízení světelného mikroskopu.