kamenina

– hutná keramika, žlutá až hnědá, nasákavost 7%, zákl.surovina jsou kameninové jíly, ostřivo – křemen, nejčastěji se opatřuje solnou glazurou , odpadní trubky, dlaždic, výlevky, vpustě
pórovina – bílá pórovitá keramika s jemnou strukturou, výroby z kaolínu (popř. pórovinové jíly), borolovnatá glazura, obkladačky, užitkové a dekorativní předměty (zdravotnická keramika – vlastnosti mezi porcelánem a pórovinou)
porcelán – z kvalitních kaolínů (50%kaolín, 25% křemen, 25%živec), tvrdý – vysoký obsah kaolínu, elektrotechnika, nádobí; měkký – dekorační předměty a nádobí

Pálené materiály

keramika – soudržný polykrystalický materiál s určitým podílem sklené fáze, získaným zpracováním do tvaru a vypálenímzpevnění , výrobní postu: úprava surovin (za mokra, mísení za mokra i sucha)vytváření za norm. teploty (ručně, formy, lisy)sušení výrobků (zastřešené prostory, nad pecemi, sušárny)pálení (pece nad 900°C), možnost glazurování (1000°C)
ze surovin jako jíly hlíny a kaolíny, které mají s vodou plastické vlastnosti, ostřiva (křemen, šamot) – regulace tvárnosti a smršťování, taviva (živec) – snižování teploty slinování,
keramiku dělíme podle: nasákavosti střepu, barvy střepu, charakteristiky střepu a použití
cihlářské výrobky – zákl.surovinou jsou méně hodnotné hlíny jíly, ostřivo – písek struska, popílek, rozpustné soli tvoří výkvěty, mísí se na tvárné těleso s obsahem asi 25% vod, pevné, mrazuvzdorné, nasákavost je větší než 12%

Pórobetony

Pórobetony
významné místo díky tepelně technických parametrů, množství pórůnízká objemová hmotnost, izolační desky, tvárnice, příčkové dílce, dělení: plynobetony – vznikají přísadou plynotvorné látky, hliníkový prášek reaguje v alkal.prostředí za vzniku vodíku, výroba: písek (=siporex) nebo popílku (=calsilox), cement, vápno, Al-prášek , voda; pěnobetony – póry vznikají pěnotvornou přísadou (hydrolyzované bílkoviny), výroba: cement, vápno, nemletý písek, mletý písek, popílek, voda, pěnotvorná přísada
Sklo
Pevná amorfní homogenní, zpravidla průhledná látka, malá tepelná vodivost, vysoká nepropustnost, odolnost proti vodě, vzduchu a jiným látkám, zákl.surovina je křemen (čistý sklářský písek), suroviny se smísísklářský kmenroztaví se (1000-1500°C), uvolňuje se CO2bublinkyodstraněny čeřením, sklovina se zpracovává foukáním, tažením, litím a lisováním (stavební sklo – dlaždice, střešní tašky, duté cihly), pozvolné chlazení, ve stavebnictví se využívají skleněná vlákna k izolacím, český křišťál – sklo draselnovápenaté
vodní sklo – název pro tavené sklo, ale také pro kapalinu vzniklou jeho rozpuštěním ve vodě, obsah SiO2 je asi 76% hmot., má silně alkalickou reakci, ke zvýšení požární odolnosti dřevěných konstrukcí, injektáže při sanaci vlhkého zdiva, do silikátových barev k úpravě fasád (reagují s vápennou složkou omítky a tím se stává její součástí)
křemenné sklo – tavením čistého křemene, málo citlivé ke změnám teplot, propouští UV, odolné vůči chemikáliím
reflexní skla jsou potažena tenkou vrstvičkou kovu, sklo odolává koroznímu působení, kyselé roztoky vytvoří povlak z SiO2zpomaluje další vyluhování, alkalické rozpouští sklo poměrně rychle jako celek, zlepšení odolnosti skla – povrchové úpravy.

Koroze betonu

Koroze betonu
činitelé a) vnitřní – primární – návrh betonové směsi, technologie výroby (zhutnění, ošetřování), použití chem. přísad, b) vnější – sekundární – fyzikální, chemické, biologické; korozí mohou být napadeny různé složky: cement, kamenivo (obsahuje-li aktivní oxid křemičitý, ten může reagovat s hydroxidem vápenatým v cementuvznik gelutlakporušení betonu = alkáliové rozpínání kameniva), voda
zákl.druhy korozních procesů:
koroze náporovými vodami: tři skupiny – koroze I.typu - rozpouštění a vyluhování složek cementového tmelu; koroze II.typu – reakce složek cementového tmelu s chemickými látkami za vzniku sloučenin rozpustných nebo bez vazebných vlastností, může být způsobena kyselinami za vzniku rozpustných nebo nerozpustných solí, agresivním oxidem uhličitým, alkáliemi nebo hořečnatými solemi s výjimkou síranu hořečnatého; koroze III.typu – v pórech cementového tmelu vznikají sloučeniny větších objemů, což vede vlivem krystalizačních tlaků k porušení struktury a rozpadu betonu
atmosférická koroze je způsobena agresivními plyny, obsaženými v atmosféře (především oxid uhličitý a siřičitý)
zjišťování korozního napadení betonu – chemickou nebo fyzikálně chemickou analýzou a mechanickými zkouškami, většina metod je destruktivních, nejčastěji je napadán hydroxid vápenatýsnižování pHzjišťování pomocí různých indikátorů (acidobazických), beton by měl mít pH >9
ochrana proti korozi – primární (typ a množství cementu, obsah a kvalita vody, kvalita kameniva, ošetřením), sekundární (u konstrukcí v agresivním prostředí a tam, kde byla zanedbána primární ochrana, penetrace, nátěry.

Hydraulické maltoviny

Hydraulické maltoviny – zatuhnutí na vzduchutvrdnou i pod vodou, jsou stálé na vzduchu, vlhku i pod vodou,
hydraulické vápno – více než 10% hydraulických složek (SiO2, Al2O3, Fe2O3), stupeň hydrauličnosti se posuzuje podle hydraulického modulu (poměr CaO k hydr.složkám), výroba pálením vápenců, které jsou doprovázeny jílem, silně hydr.vápna není nutné vyhasit (vlastnostmi se blíží p-cementu), rychlé tuhnutívyužívání zpomalovačů
cement – prášková hydr.maltovina tvořená jemně mletým křemičitanovým nebo hlinitanovým slínkem+přísady (účinné složky jsou sloučeniny CaO s SiO2, Al2O3, Fe2O3, po smísení s vodou tuhnevelmi pevná látka stálá na vzduchu i pod vodou, portlandský cement – křemičitanový cement, založeny na port.slínku: výroba – vápenec, hlína nebo jíly, 1350-1450°C, o konečných vlastnostech rozhoduje mineralogické složení, slínek obsahuje 4 zákl.minerály: alit (vysoká hydr.aktivita), belit, trikalcium aluminát (silně hydr. a reaktivní), brownmillerit
výroba cementu: drcení a mísení surovin, tepelné zpracování surovin na slínek – výpal, mletí slínku s příměsmi na cement, způsob výroby – mokrý (energeticky náročný), suchý; fáze výpalu slínku: sušící (200°C), předehřívací (zbavení chem.vázané vody), dekarbonační (rozklad CaCO3, 900-1200°C), exotermické (do 1300°C), slinovací (1450°C max.t), chladící (1100°C)
portlandské cementy dělíme na: a) jednosložkové (vlastnosti ovlivňuje složení slínku), patří sem – portlandský cement, cement s vysokými počátečními pevnostmi, bílý port.cement (s křídou vysoké čistoty), rozpínavý cement (složky při hydrataci zvětšují svůj objem), síranovzdorný port.cement, silniční cement, modifikovaný rychlovazný tmel; b) směsné (vlastnosti ovlivňují látky s hydraulickým chováním – i)latentně hydraulické – struska, ii) hydraulicky aktivní – pucolán, iii) zvláštní; patří sem struskoportlandsý, vysokopecní
pucolánové, popílkové cementy – mletím křemičitanového slínku s přírodním pucolánem, popílkem, odolné vůči působení agresivních vod, citlivé na teplotní podmínky,
strusková pojiva – neosahují slínek, ale jemně mletou granulovanou strusku, patří sem: struskosíranový cement (struska se sádrovcem nebo anhydritem, odolný proti chem.vlivům, nevstavovat zmrazovacím cyklům), struskovápenatý cement (struska s vápnem nebo vápenným hydrátem, podzemní konstrukce), struskoalkalické pojivo (struska s křemičitanem sodným nebo draselným, vysoká pevnost
tuhnutí a tvrdnutí cementu – (cementový gel a krystalová fáze) závisí na vlivech vnitřních – mineralogické složení, jemnost mletí (čím větší měrný povrch cementu, tím rychlejší tuhnutí), obsah vody, přísady (plastifikátory, urychlovače, zpomalovače a vnějších – teplota (vyššíurychlení, pod 5°C se zastavuje hydratace), tlak, prostředí (obsah vodní páry ve vzduchu má vliv na vysychání)
hlinitanový cement – jemným mletím hlinitanového slínku (pálením směsi vápence a bauxitu), vysoké počáteční pevnosti, po zatuhnutí 50% původního objemuvysoká pórovitostpokles pevnosti, stálé v žáru.