Znehodnocující činitelé dřeva a ochrana proti nim

dělení: biotické (bakterie, houby, hmyz) a abiotické (povětrnostní vlivy – teplota, vlhkost, sluneční záření, koroze, oheň, mechanické opotřebení)
bakterie – rozklad dřeva ve vodném nebo vlhkém prostředí, podléhá především celulóza
houby – rozkládají buněčnou hmotu, hmyzí larvy se živí dřevní hmotouzanechávají chodbičkysnížení pevnosti a celistvosti dřeva
chem.agresivní prostředí – poměrně dobře odolává, dlouhodobým působením se rozkládá, ¬
oheň – dobrá hořlavina, teplota vzplanutí je přes 300°C, dlouhodobým působením nad 50°Coxidace znehodnocení
ochrana¬ – odvod srážkové vody, izolace proti zemní vlhkosti, nátěry na bázi vysychavých olejů, napouštění vosky, vodním sklem, boraxem, insekticidní a fungicidní přípravky.

Chemické složení dřeva

Přírodní heterogenní systém, tvořený mnoha látkami: hlavní složky (sacharidická část – 70% /celulóza/, aromatická část – 25% /lignin/) doprovodné složky – 5%(organické /smoly, terpény, mastné kyseliny, alkoholy, bílkoviny/, anorganické
sacharidy – jedna z nejrozšířenějších přírodních látek, dělění: monosacharidy – CnH2nOn (n=2-7), na každém uhlíku je vázaná skupina –OH nebo =O, vyjádření lineárním nebo cyklickým vzorcem, dobře rozpustné ve vodě, glukóza, ribóza, galaktóza, manóza; složené – vznikají řetězením molekul monosacharidů (2 molekuly monosacharidudisachraidy, více molekulpolysacharidy)
celulóza – podstata podpůrné tkáně rostlin, polysacharid, 1000-3000 molekul glukózy, ve vodě nerozpustná, poměrně odolná vůči chemikáliím, používá se do prefabrikovaných omítkových směsí a do spec.kompozitů,
cukr – značně ovlivňuje tvrdnutí cementu
hemicelulózy – lineární polysacharidy s kratším řetězcem než celulóza, heterogenní stavba
lignin – složitá látka aromatického charakteru, v molekule benzenová jádra, ve dřevě je převážně v mezibuněčné hmotě, lignin sulfonan sodný - odpadá při zpracování dřeva na celulózu, používá se jako plastifikátor do betonu
plastifikační přísady – již v malých dávkách ovlivňují zpracovatelnost betonu, hydrofilní vrstva povrchově aktivní látky snižuje povrchové napětí vodydokonalejší smáčení vodyzlepšení zpracovatelnosti při stejném w)

Vazba a řetězení C
Řetězení až do makromolekulárních rozměrů, v org.sloučeninách jsou atomy vázány kovalentně, zpravidla čtyřvazný, vazby: jednoduché (nasycené), dvojné a trojné (nenasycené), dvojná vazba – dva elektronové páry, trojná vazba – tři elektronové páry,
řetězce – rovně probíhající (nerozvětvené, rozvětvené), uzavřené do cyklů (jednoduchých, složitých),
Hlavní typy org.sloučenin
C-H – uhlovodíky: alifatické - alkany (CnH2n+2, jednoduchá vazba), alkeny (CnH2n, jedna nebo více dvojných vazeb), alkiny (CnH2n-2, jedna nebo více trojných vazeb); cyklické – řetězec spojený do kruhu, cykloparafiny (cyklopropan), cykloolefiny (cyklopropen), aromatické sloučeniny (=areny, benzen)
Deriváty uhlovodíků
substitucí jednoho nebo více atomů vodíku v molekule uhlovodíku jiným prvkem nebo skupinou prvků vzniknají deriváty uhlovodíků; alkoholy – alifatické uhlovodíky, H nahrazen –OH, reakcí s kyselinami (esterifikací) estery, H nahrazen kovem  soli org.kyselin, u arenů: H nahrazen –OH fenoly, dehydratací alkoholůétery, heterocyklické sloučeniny – včleněn jiný atom do uzavřeného kruhu C atomů