Thursday, August 31, 2006

Hvězdy o hmotě - 2 Mo /Mo je hmota Slunce/ při teplotě
Destrukce 7Be pak následuje buď podle reakce

7Be + e- --- 7Li + ní

7Li + p --- 4He + 4He + ní

nebo vzácněji 7Be + p --- 8B + gama

U hvězd s hmotou větší než 2 Mo bude počáteční kontrakce pokračovat až centrální teplota překročí 1.7.107K. Může dojít k zapálení dalších procesů, např. C-N-O, nebo Ne-Na-Mg, během kterých se uvolní celková energie věšší než u procesu /pp/, ovšem spalování probíhá rychleji a období stability hvězd je kratší.

Wednesday, August 30, 2006

1.7.107K zapalují ve svém nitru /pp/ proces:
- ve 99.75 % případů dle reakcí

1H + p --- 2D + e+ + ní
2D + p --- 3He + gama, 3He + 3He --- 4He + 2p + gama

- ojediněle 1H + p + e- --- 2D + ní /ní o energii asi 1.4 MeV/

Vzájemná reakce dvou protonů je provázena emisí pozitronu /e+/ a neutrina /ní/ za vzniku deuteriového jádra /2D/. Takto vzniklé D může potom zachytit proton a vytvořit 3He. Interakce dvou jader 3He vede ke vzniku 4He, při uvolnění dvou protonů a gama záření. Čistým výsledkem této řady je uvolnění energie 26.73 MeV, nebo 6.68 MeV na nukleon. Pro srovnání např. nukleární transformace He na Fe uvolňuje pouze 2.22 MeV na nukleon. Při o něco vyšší teplotě mohou probíhat méně běžná reakce, jako např.
3He + alfa --- 7Be + gama

Tuesday, August 29, 2006

Zdá se však, že nuklidy Li, Be, B a možná i 2D a 3He byly vytvořeny až při explozních supernov.

b) Nejdůležitějším energie na hvězdách s vnitřní teplotou řádově 107K a hustotou asi 100 g.cm-3 mezi tyto hvězdy patří i naše Slunce je spalování vodíku na helium. Uskutečňuje se pravděpodobně řetězovou reakcí dvojího druhu: procesem proton - protonovým pp a uhlíko-dusíko-kyslíkovým /C-N-O/.
Na Slunci, jehož vnitřní teplota se předpokládá 1.3.107K převládá proces protonprotonový, u hvězd s větší hmotností než naše Slunce a tedy s vyšší teplotou, proces C-N-O i Ne-Na-Mg proces. Vodíkové termonukleární readce zastavují kontrakci hvězdy a hvězda zůstává v dlouhém období stability, zatímco vodík v jejím nitru se přeměňuje v He. Největší část aktivního života hvězdy se realizuje ve stadiu spalování vodíku.

Monday, August 28, 2006

přičemž reagují

2 deuteriová jádra za vzniku jádra o hmotnostním čísle 3 Tritium a uvolnění protonu. Po vyčerpání D bude hvězda pokračovat v kontrakci a její teplota se bude zvyšovat. V rychlém sledu se spotřebují prvky Li, Be a B termonukleárními reakcemi s vodíkem. Tyto reakce nejsou příliš významné pro malá zastoupení uvedených prvků včetně D ve hmotě hvězdy. Např. spalování lithia se děje při teplotě 3.106 K:

6Li + P --- 3He +

a při teplotě 4.106K:

7Li + p --- 4He +

Sunday, August 27, 2006

D reaguje s protonem p za vzniku heliového jádra o nukleonovém hmotnostním čísle 3 s uvolnění energie ve formě gama záření. V geochemii je možné na rozdíl od obecné nebo fyzikální chemie psát nukleární reakce zjednudušeně, tj. bez některých indexů. Jiné možné reakce jsou např.:

2D + 2D --- 3He + n,
ve které reagují dvě jádra D ze vzniku 3He a uvolnění n neutronu, též
2D + 2D --- 3H + p,

Friday, August 25, 2006

Typy jaderných reakcí

Nukleosyntéza je složitým a zčásti jistě nepoznaným procesem. Dále uváděný přehled typů jednotlivých reakcí proto doporučujeme spíše brát jako scénař nukleogeneze.

a) Během počáteční kontrakce mezihvězdného prostředí, kdy teplota dosahuje řádově 106 K, může dojít ke zničení lehkých prvků, pokud jejich syntéza proběhla při expanzi Vesmíru. Deuterium se tak spaluje podle reakce
2D + 1p __ 3He + gama
1 1 2

Typy jaderných reakcí

Nukleosyntéza je složitým a zčásti jistě nepoznaným procesem. Dále uváděný přehled typů jednotlivých reakcí proto doporučujeme spíše brát jako scénař nukleogeneze.

a) Během počáteční kontrakce mezihvězdného prostředí, kdy teplota dosahuje řádově 106 K, může dojít ke zničení lehkých prvků, pokud jejich syntéza proběhla při expanzi Vesmíru. Deuterium se tak spaluje podle reakce
2D + 1p __ 3He + gama
1 1 2

Thursday, August 24, 2006

Hvězda

je s výjimkou katastrofických fází (1, 13, 14) ve stavu samoregulující energetické rovnováhy, kdy dosažená teplota závisí na typu jederního paliva. Vznik velkého množství energie je spjato se spotřebou vodíku, přičemž jaderné reakce s nimiž jsou tyto změny spojeny, nevyžadují tak vysokých teplot jako jiné hvězdné procesy. Cyklickými procesy jakými jsou cyklus uhlíkový a protonový se syntetizuje He a ty izotopy C, N, O, F, Ne, Na, které nevznikají spotřebováním He nebo procesy alfa.

Wednesday, August 23, 2006

V návaznosti na tyto statistické údaje byly vypracovány různé teorie, pokoušející se vysvětlit relativní výskyt prvků. Některé z těchto teoretických možností popisují např. možné jaderné přeměny, které probíhají ve hvězdách. Pozorované rozdíly ve složení hvězd různého stáří, stejně jako některé výjimky např. přítomnost Tc ve hvězdách typu S se vysvětlují kontinuálním procesem syntézy a zániku prvků (Burbidge, Fowler 1957).

Tuesday, August 22, 2006

Vznik a výskyt prvků

Různí badatelé (např. Goldschmidt 1931, Brown 1949 a Urey 1952) se pokoušeli odhadnou relativní výskyt prvků ve vesmíru. Pozoruhodné v jejich údajích jsou zejména tyto skutečnosti:
- více než 75 % hmoty tvoří vodík, spolu s heliem to činí až 99 % hmoty všech atomů sluneční soustavy,
- vyšší jsou hodnoty výskytu prvků se sudými protonovými čisly,
- rychlý pokles výskytu prvků s hodnotymi z nižšími než 45,
- výskyt prvků klesá exponenciálně se stoupající stomovou hmotností A,
- mimořádně malý výskyt Li, Be, B,
- vyšší hodnoty výskytu prvků se Z blízkým 26, 54 a 78,
- mimořádně vysoký výskyt obsahu Fe,
- na křivce kosmického výskytu prvků jsou vrcholy při A=80,90,130,138,196 a 208.

Monday, August 21, 2006

Závěrečným stadiem

Slunce je černý trpaslík, zhroucená, chladná, nesvítící hvězda, kolem níž stále obíhají přeživší i když mrtvé planety. Pravděpodobně ve vesmíru jsou značné počty černých trpaslíků, které nedokážeme objevit, protože téměř nezáří.

Popsaná teorie vývoje sluneční soustavy končí její vzdálenou budoucností. Ke zhroucení Slunce dojde asi za 4 až 5 miliard let, v tom čase též skončí příznivé podmínky pro život na Zemi.
Sluneční soustava v dnešní podobě má před sebou časově omezenou budoucnost.

Sunday, August 20, 2006

14. Různé typy termonukleárních reakcí (viz kap. 3.2) povedou k dalšímu zvyšování teploty jádra Slunce. Planetární soustava v denšní podobě přestane existovat a zdroje termonukleární energie budou téměr vyčerpány.

15. Po spotřebování většiny temonukleární energie se Slunce smrští na malého, hustého a velmi málo svítícího bílého trpaslíka. Postupným ochlazováním se bude snižovat jeho svítivost až skončí jako černý trpaslík.

Friday, August 18, 2006

12. Růst teploty jádra Slunce povede k termonukleárnímu "hoření helia", v důsledku toho poněkud stoupne povrchová teplota Slunce.

13. V té době bude Slunce nestabilní, s mimořádně horkým jádrem a velmi zředěnou atmosférou. Zapálení He způsobí tzv. "heliový záblesk". Slunce se poněkud smrští, ale pak jeho rozměr vzroste na 400 násobek současné velikosti.

Thursday, August 17, 2006

10. Za další 4 miliardy let Slunce vyčerpá dostupné zásoby vodíku v centru a jeho stavba se drasticky změní. Jádro se smrští, zatímco obal se začne rozpínat a povrchová teplota Slunce podstatně klesne.

11. V dalším stadiu svého vývoje se Slunce bude dále rozpínat a stane se červenou obří hvězdou, jejíž zářivost až stokrát převýší dnešní zářivost Slunce. Vzroste rozměr sluneční koule, tím i intenzita toku záření a planety bližší Slunci budou zničeny.

Tuesday, August 15, 2006

8. Během dlouhého období tvorby protoplanet ukončilo Slunce své smršťování a usadilo se na hlavní posloupnosti hvězd, kde ve stabilním stavu setrvává přibližně 9 miliard let.

9. Před asi 5 miliardami let dostala sluneční soustava dnešní podobu se stabilním Sluncem uprostřed a planetami, které obíhají okolo.

Monday, August 14, 2006

6. Protoplanety se srážely, pokračovaly ve svém růstu, ale celkový počet protoplanet ve sluneční soustavě postupně klesal.

7. Během růstu se protoplanety začaly zakulacovat, sluneční soustava nabývala svého dnečního vzhledu. Slunce již získávalo energii díky gravitačnímu smršťování, pak v jeho centru vzplály termonukleární reakce.

Saturday, August 12, 2006

3. Zatímco svítivost Slunce rostla, mračno dezintegrovalo na menší chuchvalce, které vychytávaly prach a plyn ze svého okolí. Vytvářela se tak postupně tělesa, jimž se říká protoplanety.

4. Rozměry protoplanet vzrůstaly, zvětšovala se i jejich hmotnost a tím sílilo i gravitační působení.

5. Sluneční mlhovina se dále smršťovala, k protoplanetám z ní přecházelo více a více hmoty a sluneční záření vzrůstalo. Sluneční soustava se však dosud nedala rozeznat.

Friday, August 11, 2006

Podle současné teorie vznikla sluneční soustava z beztvarého plynného mračna. Slunce v té době ještě neexistovalo. Většinu hmoty mračna (též sluneční mlhoviny) představoval vodík. S postupem času:
1. Mračno začalo nabývat pravidelného tvaru, jeho teplota se zvyšovala, Slunce stále neexistovalo.

2. Plynné mračno pokračovalo ve smršťování účinkem vlastní přitažlivosti a bylo ve svém středu nejhustčí. Tak vznikl zárodek Slunce, jeho záření vzrůstalo, až se z něj stala pravá hvězda.

Thursday, August 10, 2006

V časové posloupnosti

je popsána (13, 14) celá řada teorií o vývoji sluneční soustavy. Je spjata s celou řadou jmen světové astrofyziky, fyziky a matematiky, např. Pierra Laplacea (1740-1827), Thomase Wrighta (1711-1786), Imanuela Kanta (1724-1804), Američanů Th. Chamberlina (1843-1928), Foresta Moultona (1872-1952), britského astrofyzika Jan Jeanse (1877-1946), opět Američanů Freda Hoyda (1915 - současnot), Thomase Golda (současnost) a dalších.

Wednesday, August 09, 2006

Geochemické procesy, složení Země a Kosmu

Nukleogeneze jako teorie o vzniku prvků zahrnuje soubory jaderných reakcí, které probíhají ve velmi vzdálených časových horizontech ve Vesmíru. Přirozené podmínky pro průběh řady těchto reakcí se vytvářejí v nitru hvězd (Aller 1954, Truran 1973, Trimble 1975).


V posledních desetiletích je moderní teorie velkého třesku, pradávné kosmické vzplanutí, které mohlo zahájit nynější fázi expanze známého vesmíru. Předpokládá se, že zpočátku byl vesmír v teplotní rovnováze při teplotě nad 1011 K, poměr protonů a neutronů byl rovnovážný. Vesmír v tomto nejranějším období byl žhavou a hustou fází. Při počátečním velkém třesku se mohly vytvořit 1H, 2H, 3He, 4He a 7Li v podstatě proběhla syntéza vodíku, v modelu vzniku vesmíru bylvypočten obsah He = O.23-0.30 % a Lithium jen v nepatrných množstvích.

Tuesday, August 08, 2006

Jako vědní obor má mezioborový charakter. Chemicky zajímá jako pomocník pro vyhledávání geochemických zdrojů surovin, potřebných pro výrobu prvků a základních sloučenin, jimiž se blíže zabývá anorganická chemie, organická chemie a biochemie. Má velmi blízko k vědám geologickým a mineralogii.

Zajímá se také o vznik, podstatu a hybné síly geochemických a biogeochemických cyklu prvků, které mohou být ovlivněny různými antropogenními aktivitami.
Na rozdíl od geochemie je základním problémem geologie pokus zjistit z čeho se skládá zemská kůra, plášť, jádro a jakým způsobem tato trojvrstvá vnitřní struktura Země vznikla.

Monday, August 07, 2006

Postavení geochemie mezi přírodními vědami

Geochemie je vědní obor zabývající se studiem chemického složení Země, v širším pojetí také Kosmu. Vysvětluje možný vznik prvků, jejich rozložení a přemísťování na základě různých fyzikálních, fyzikálně chemických a chemických distribučních procesů. Rovněž se zabývá vznikem nerostů, minerálů a ložisek nerostných surovin. V posledních letech studuje chemické reakce v atmostéře, produkty antropogenní aktivity a jejich chování se ve složkách životního prostředí.

Sunday, August 06, 2006

Další část mikrofilament

tvoří v buňce prostorovou síť, která prostupuje celou cytoplazmou. Tato síť se podílí především na udržování pozice buněčných organel a na proudění cytoplazmy.
S aktinovými mikrofilamenty jsou asociovány některé významné proteiny, jako je například myosin a tropomyosin. Ty vytvářejí ve svalových buňkách vlákna. Myosin je potřebný k zajištění pohybu a tropomyosin je důležitý pro řízení interakce mezi aktinovými a myosinovými mikrofilamenty.

Mikrofilamenta

Mikrofilamenta jsou 5 - 7 nm tlustá vlákna, jejíchž základní strukturou jsou dvoušroubovice polymerizovaného aktinu. Aktin může tvořit až čtvrtinu všech buněčných proteinů. Většina mikrofilament se vyskytuje ve formě svazků blízko buněčné membrány. Podílí se na dynamických změnách tvaru buňky (růst axonu, vytváření mikroklků), na dělení a reparaci buněk, na změně tvaru cytoplazmatické membrány (při endocytóze a exocytóze), na pohybu (na svalovém stahu společně s myosinem), na transportu organel (transport pigmentových granul v melanoforech) a zastávají významné funkce rovněž v buněčném jádře.

Friday, August 04, 2006

Jestliže se dost dlouho hledá, hluboko v nitru ženy v Panně lze najít sklon k masochismu. Po hádce "trestá" partnera odpíráním, právě tak očekává trest i sama. Měl by ji milovat zezadu a hodně se v ní pohybovat. Pak zakouší bolest i rozkoš současně.
Co by člověk od žen v Panně vůbec nečekal, a přesto se to stále stává, je láska ve třech. Při milostné hře mezi dvěma ženami a jedním mužem nebo mezi ní a dvěma muži si počíná bez zábran a uvolněně. Protože sex často pokládá za povinnost, je pro ni tato konstelace jakýmsi vysvobozením z "povinnosti". Zde se projevuje docela jinak. Nejlíp když se partneři znají a předem tento nápad projednají, ona totiž nemá ráda překvapení. Musí přitom být harmonie a něha, na divoké orgie a experimenty žena v Panně není , třebaže si sama dovede počínat divoce a nevázaně, když se v ní její hluboký skrytý temperament probudí.

Thursday, August 03, 2006

Pohybem nahoru

se kužel procházejícího světla zmenšuje a zintenzivňuje, což je důležité zvláště při velkých zvětšeních. Irisová clona se nachází těsně pod kondenzorem, je odklopná do strany a ovládaná zahnutou černou páčkou v obvodu objímky. Její funkcí je ovlivňování kontrastu, tj. zmenšováním otvoru clony dochází ke zvyšování kontrastu obrazu pozorovaného objektu. Filtr je uložen pod irisovou clonou ve výsuvné objímce, je vyroben z modrého skla a používá se hlavně při umělém světle.

Wednesday, August 02, 2006

Osvětlovací zařízení světelného mikroskopu

Osvětlovací zařízení světelného mikroskopu tvoří kondenzor, irisová clona, filtry, zrcátko a světelný zdroj. Kondenzor je uložen pod stolkem mikroskopu a skládá se z několika čoček. Dá se posunovat kolmo nahoru a dolů pomocí ovládacího šroubu umístěného nalevo pod stolkem. Kondenzor je složen ze systému čoček koncentrujících světlo, procházející pozorovaným preparátem a optickou částí mikroskopu.

Tuesday, August 01, 2006

Přičemž platí,

že volná pracovní vzdálenost je tím menší, čím je větší zvětšení objektivu. Například u objektivů zvětšujících 45 x je volná vzdálenost asi 0,4 mm a u imerzního objektivu dokonce 0,17 mm. Okuláry představují, stejně jako objektivy, systém čoček, který se nasazuje do horní části tubusu a je tedy umístěn blíže oku pozorovatele. Okulár vytváří sekundární zvětšení pozorovaného obrazu objektu (zvětšení již jednou objektivem zvětšeného objektu). Okuláry se používají většinou se zvětšením 10 krát, popřípadě 20 až 25 krát.